Turnaj srovnávacích tříd, diplomová práce dcery, nábor do sportovních tříd a reprezentace ročníku 1989. Čtyři  jevy, které se navzájem doplňují a které se dostaly do jednoho časového úseku v pátek 25.4. Turnaj srovnávacích tříd v Příbrami, který jsem organizoval a samozřejmě jako vždy vyslechl všechny možné stezky na problémy práce ve sportovních třídách. A samozřejmě problém největší, vyhledávání nových adeptů pro volejbal. Den předtím jsem pomáhal dceři formulovat závěry diplomové práce na téma Výběr talentované mládeže ve volejbale. V pátek jsem také měl testovat dva adepty do sportovních tříd. A kolem 14.00 hod jsem měl odjet na soustředění juniorů ČR a tam se mimo jiné potkat s rodiči hráčů, kteří jsou nominování do výběru SCM-ČVS. Výběrem to začíná a reprezentací to končí... (foto: www.pankiv.cz)

Bohužel mají pravdu všichni Ti, co se někdy podivují, že skáči z tématu ryze praktického do tématu, který je na hranici tématu politického. Jako člověk mám v sobě velký rozpor.Jsem velký čtenář a mám velmi detailní pojem o naší politice v současnosti i v minulosti. Vášnivě se zajímám o literaturu historickou (válečnou) a jsem neméně vášnivý čtenář sci-fi. Měl bych tedy být poučen a být schopen politiku jednak chápat a jednak i používat. Neumím to, a jestliže ke konci své volejbalové kariéry jsem došel k názoru, že v každé situaci na hřišti jsem uměl optimálně zvolit řešení a pouze zchátralost organismu mi bránila lidově řečeno dát míč na zem. V politice a taktice jednání se skupinami s  různými zájmy, je to už horší.... (foto: www.pankiv.cz)

Tak se jmenovala oranžová kniha, která vyšla v sedmdesátých letech minulého století (mimochodem děsná věta, zní to jako kdyby to bylo někdy hrozně dávno a postavy které v té knize  vystupovaly už dávno nežijí). Postavy žijí, třeba Míla Ejem. V této knize byl shrnut celý tehdejší volejbalový svět a také trendy. Čtenář se tam dozvěděl o tom, kolik má měřit smečař či blokař a také v jakém věku. Byly tam testové baterie a také jaké mají mít hráči parametry v příslušném věku. Samozřejmě tam byla rozebrána hra, tak jak jí chápali ti, kteří o tom, jak se bude v tehdejším Československu volejbal hrát a tedy trénovat, rozhodovali. Dobrá kniha a dodnes z ní čerpám. Proč ji připomínám v dnešním čase? V době, kdy nemáme jednotný sport, nemáme jednotnou linii v politice, ekonomice. A co volejbal... (foto: www.pankiv.cz)

Je pátek 12.30 hod a mně začíná trénink šestých tříd. Někdy skvělá zábava a někdy noční můra. Za pouhých 45 minut stačit využít spontánnosti jedenáctiletých k pohybu všeho druhu. Zároveň je pomalu a nenápadně naučit mít volejbal jako první a hlavní sport. Věčný souboj s bolestí rukou při bagrování a s florbalem, který se hraje ve vedlejší tělocvičně. Možná větší a těžší odpovědnost než trénovat dospělé. Ti už jsou chyceni a jde jen o to trénovat pořádně a správně. Tady to nestačí a navíc nikdy nevíte jestli trénujete ty pravé. Následuje sedmá třída.... (Foto: David Pankiv)

Nevím jestli je to odvážné tvrzení, nebo jen banální a nebo je to typické nošení dříví do lesa. Co mě ovšem k vyslovení tohoto tvrzení vedlo. Vrátil jsem se v neděli 2.3.2008 ze soustředění juniorů 89 a zažil jsem tam zajímavý okamžik. Sobotní ranní trénink, který je normálně od 9.00 hod do 12.00 hod. byl přesunut kvůli basketbalu na 8.00 hodin a od 10.00 do 11.00 jsem se museli klidit basketbalistům ČEZ Nymburk. Využil jsem vzniklé mezery a jal se do teorie chtivých juniorů lít své představy o útočné činnosti. Mám vcelku jasnou představu o tom, jak by junioři měli útočit. Jenže představa je jedna věc a realizace věc druhá.... (foto:www.pankiv.cz)

Právě jsem zhlédl záznam utkání Německo versus Česko. Je mi líto, že jsem nemohl utkání vidět v reálu. Bohužel jsem opět hrál s těmi svými ženami a utkání jsem si nahrál a sledoval s tím, že už jsem znal výsledek. Přesto to byla výborná podívaná a člověk měl opravdu dojem zápasu a ne pocit, že vítěz je jednoznačně dán, protože nás převyšuje ve všech volejbalových dovednostech. Viděl jsem všechna utkání z Evory, a protože jsem  viděl i přípravné zápasy s Polskem, věřil jsem, že družstvo v Portugalsku nebude hrát špatně, ale v to, že bude do posledního míče sahat po vítězství a tedy postupu, jsem nevěřil... (foto:www.pankiv.cz)

V následujícím příspěvku se chci v rámci hlavního tématu, který je vyjádřen názvem, dotknout pěti dílčích podtémat. 1_obecné  rozlišení žákovského volejbalu v řízených oddílech, sportovních třídách a ostatních oddílech, 2_herní činnosti jednotlivce – srovnání se světem, 3_chyby v tréninkovém procesu (omlouváme odchylky – česká chytrost, on to uhrává), 4_co v žákovském věku přímo ovlivňuje pozdější úspěšnost v reprezentacích, 5_některé náměty k přemýšlení o  vztahu mládežnické hnutí a reprezentace (Foto:David Pankiv)

Obecně si myslím, a to je názor, v kterém asi nejsem osamocen, že v provádění herních činností jednotlivce český volejbal zaostává. Všeobecně nám chybí větší pečlivost a přesnost v provádění, více náš zajímá výsledný dojem než fragmenty tohoto projevu. To je obecně správně, jenže volejbal je v tomto nevděčný sport a sama kvalita HČJ činí celek leckdy vítězným...
(Foto: www.pankiv.cz)

Obrana na síti: Hodnotit a porovnávat obranu na síti není až tak složité. Základní principy jsou dobře známé a známé jsou i problémy, s kterými se potýká celý český volejbal. Pokud bych měl vyřknout obecný soud – družstva blokují až na výjimky důsledně od středu. V některých fázích doslova trojblokem na středové údery, což může vyplývat i z dobrých statistických postřehů o hře soupeře...
(Foto: archiv)

V tomto případě budu psát o útoku po příjmu a útoku po tzv. míči zadarmo. O útoku na bod po získaném míči proti připravené obraně se také zmíním. Tam ovšem není mnoho, čím by se družstva mohla od sebe lišit. I v tomto se špičková družstva kadetů v Evropě neliší  od svých starších kolegů. Skoro nejsou vidět žádná křížení, žádné komplikované útočné systémy. Základem útoku sedmi družstev z osmi sledovaných, byla rychlá nahrávka do kůlu.... (Foto: David Pankiv)