Těší mne, že se do publikování metodických dopisů zapojují další trenéři. Tato skutečnost je o to cennější, že za prezentovanými články je vidět kus práce i vhled do problematiky, který pomůže otevřít odborný obzor dalším trenérům nebo se minimálně zamyslet nad tématem. Dnešní článek Rosti Vorálka a Richarda Dupala toto jistě splňuje! Budeme rádi za další náměty z řad vás trenérů a odborné veřejnosti. V případě zájmu o publikování metodického dopisu mne kontaktujte na osobní adresu.

Změny pravidel v posledních letech a zaměření se na obrannou činnost pomohly špičkovému volejbalu v tom, že čas trvání jednotlivých výměn se výrazně zvýšil, přítomnost libera pomohlo ke zkvalitnění obrany týmů, diváci jsou svědky spektakulárních zákroků v poli. O to více se v dnešní době zvýraznila důležitost přesnosti  nahrávky z těžkých situací. Ta opět stojí v popředí zájmu tréninku a trenéři ji ve svém tréninkovém plánu nemohou opomenout. Ukážeme vám, jak můžete po úspěšné obraně založit efektivní útok.

Vysoká nahrávka – průběh a možnosti
Průběh dráhy letu míče u vysoké nahrávky: Dráha letu míče vychází z účelu. Jestliže je záměrem dopravit míč z bodu A do bodu B a volejbalová situace si vyžaduje delší časový interval, potom tento přesun označujeme nahrávku termínem „vysoká nahrávka“ (normál). Tomuto odpovídá průběh letu míče. U vysoké nahrávky lze průběh letu míče z hlediska rychlosti popsat takto: zrychlení, zpomalování, zrychlování. Dále z hlediska dráhy letu míče lze popsat vysokou nahrávku takto: stoupání, stagnace, klesání, kde stoupání a klesání je velice výrazné oproti polovysoké a vystřelené nahrávce. Vertikální rozptyl je v rozmezí 3 až 8 metrů a výš. Tento interval počítáme od výšky, kde hráč odbije míč ne od povrchu haly.

Rozdíl mezi základním odbitím obouruč vrchem a nahrávkou:
Přesnost odbití
Technicky správné odbití míče s cílem vytvořit útočníkovi optimální podmínky pro útok
Základním úkolem pro splnění předchozích podmínek je správné postavení nahrávače při nahrávce
Pomocí vytvoření neutrálního základního postavení nahrávače, při kterém soupeři dopředu neznají úmysl nahrávače při nahrávce, to znamená, že soupeři nepoznají, kam bude nahrávač nahrávat
Těžiště těla nahrávače prochází středem těla a mezi nohami
Při správném postoji může nahrávač nahrávat před sebe i za sebe co nejméně proměnlivou technikou

Zdravím rekreující se volejbalisty,
nejdříve položím diskusní otázku:"Jaké parametry, vlastnosti či schopnosti jsou pro vás důležité (nejdůležitější) při výběru hráče na post nahravače?

Trenéři převážně mládežnických kategorií si často stěžují na nedostatek tréninkových jednotek, na čas, který mohou při tréninkovém procesu svým svěřencům věnovat. Halu ovšem nenafouknete, více času nedostanete a musíte si zapřemýšlet, jak nejefektivněji čas využít. Například již úvodní fázi rozcvičení a zahřátí organismu můžete využít k nácviku techniky různých dovedností. Tady je pár typů, jak optimálně využít tréninkovou jednotku:

• Zařaďte již do první fáze rozcvičení kontakty s míčem
• Vyvarujte se cvičení a pohybů, které jsou vašemu sportu vzdáleny. (Například zdlouhavé běhání před tréninkovou jednotkou)
• Rozcvičení veďte tak, aby plynule navázalo na hlavní náplň tréninkové jednotky
• Veďte své svěřence již při rozcvičení směrem k hlavnímu tématu tréninku

Sebevědomí je vědomí vlastní osoby a její zvláštností ve vztahu k sociálnímu okolí“ (Schnabel/Thiess 1993, 725). Důvěra ve vlastní výkon je základním předpokladem pro dobrou nahrávku. Pouze jisté vyzařování vůči spoluhráčům a soupeřům umožní být „šéfem na hřišti“. Čím větší sebevědomí, tím stabilnější jsou nervy, které v důležitých zápasech nebo při kritických situacích dokážou rozhodnout zápas. Být sebevědomý však také znamená znát své slabé a silné stránky a správně s nimi zacházet. V kritických situacích bychom měli vsadit na své silné stránky a své slabé stránky co nejvíce minimalizovat. U nahrávače je důležité, aby v kritické situaci (chyba, neúspěch) neztratil důvěru ve svůj výkon a nadále bez váhání vedl na hřišti svůj tým. Trenér má na sebevědomí nahrávačky velký vliv. Gesty, rozhovory a jinými prostředky může nahrávače hecovat a podporovat a tím se na vývoji sebevědomí podílet. Neboť „sebevědomí je proces, který je výsledkem zkušeností s úspěchem, reflexí vlastního vývoje a znalostí vlastních schopností a možností“ (Moculescu: Volleyballtraining 2/1989, 27).    

Volejbal je hra s vysokými nároky na koncentraci a poznávací procesy. Pokud se budeme zabývat strukturou této hry, poznáme velmi rychle, že výkony volejbalistů jsou ve velkém měřítku ovlivněny psychickými faktory. Pozorování špičkových nahrávačů a nahrávaček ukázalo, „že technika a individuální taktika nedělají nahrávače nahrávačem, rozhodující složka ve výkonu nahrávače leží v psychologické oblasti“(Stelian Moculescu – Volleyballtraining 2/1989,27).

Taktické jednání nahrávače je vysoce komplexní proces, ve kterém mohou a musí paralelně probíhat více akcí najednou. Nahrávač musí během motorických akcí sledovat let míče a své spoluhráče a současně vymyslet nejlepší taktické řešení situace a toto řešení technicky zdatně provést. Při této situaci hraje nejdůležitější roli schopnost vnímání. Relevantní jsou obzvlášť informace, které jsou vnímány periferním viděním, ale také pozorovací schopnost a nahrávačova paměť. Podle Harreho se psycho-motorické procesy taktického jednání dělí do čtyř hlavních fází, které se dají časově těžko rozdělit a jsou spjaty úzce dohromady. Nejvyšším cílem každého úkolu nahrávače je vést své útočníky k zisku bodu a minimalizovat tak šanci soupeře na úspěch.

Krátce po okamžiku, kdy byl Friedrichshafen o dva míče "odklizen" z cesty Trevisa těsně před branami vstupu mezi vyvolené ze „zlaté čtyřky“ Evropy, potkal jsem se s Lukášem Ticháčkem. „Asi na mě bylo ještě brzy …, ale já jsem si chtěl taky vyhrát Ligu mistrů, mí spoluhráči si ji už vyhráli …“, konstatuje s drsnou upřímností. Přiznávám, že Lukáš Ticháček dlouho nepatřil k nahrávačům, o nichž jsem si myslel, že to jsou ty vítězné typy. Ó, jak jsme nedokonalí, kolik omylů musíme udělat, než z nás vždy jednou za čas vypadne velké rozhodnutí. Je sice pravda, že když jsem z čistého nebe dostal možnost vést český nároďák v roce 2006 na Mistrovství světa, úplně mě to tehdy praštilo přes nos: „… vždyť ten Ticháček je nejlepší…“. Hrál celé MS a hrál dobře... (foto:www.pankiv.cz)