Po zveřejnění článku Křižovatky učení hry volejbalu (VIDEO - ZDE) jsem zaznamenal (zprostředkovaně) četné reakce na sociálních sítích. Přiznám se, že nejsem velký příznivec facebooku a dalších platforem, proto si dovolím odpovědět až dnes metodickým dopisem. Na úvod použiji myšlenku jednoho tazatele, která je zásadní: „PROČ PO ODEHRÁNÍ MÍČE PROLÉZÁ HRÁČ KRUHEM? CO TO MÁ SPOLEČNÉHO S VOLEJBALEM?“ Tvrdím, nic a současně vše! Ale postupně.

 

Jde vskutku o jednu ze zásadních myšlenek, kterou se snažím u mladých hráčů uplatnit v praxi. Dovolím si vám nabídnout malou ukázku, jak přistupuji k učení volejbalu. Pochopitelně nejde jen o to, aby hráč „prolezl kruhem“, ale filosofickou podstatu tohoto druhu tréninku. Děti si chtějí hrát a prakticky s jakoukoliv hrou bude trenér „úspěšnější“ než s nácvikem založeném na drilu (opakování). Nevydrží se většinou dlouho soustředit, ale hra nebo zajímavě motivované cvičení je „vtáhne“ a hned je to o něčem jiném… Vzbudíme u dětí zájem!

Opět se vrátím k záležitosti tzv. transferu/přenosu. Učí se děti efektivněji hrou nebo opakováním jednotlivých segmentů techniky? Hravost je nejpřirozenější a charakteristickou vlastností pro tuto etapu života, ale současně je hra prostředek učení a rozvoje osobnosti! Ano, volejbal není zrovna sport, jehož byť jen základy, zvládneme v krátkém čase. Šanci vidím v tom, že ve volejbalu využíváme míč od samého počátku učení! Právě prostřednictvím míče máme možnost přirozeně (většinou se zájmem dítěte) rozvíjet vše potřebné, co bude mladý hráč v rámci kolektivních míčových her potřebovat a využívat. Míč se ale může jevit, obzvláště u začátečníků, jako určitá překážka. Tvrdím opak, míč je pro nás velká šance! Vedle míče můžeme využívat i další pomůcky a podněty (například výše zmíněný plášť jízdního kola, taktické úkoly v rámci hry nebo cvičení), které nám pomůžou rozvíjet například ideomotorické funkce. Jde o funkce, které jsou vázány na kvalitu mozkové činnosti. Jinými slovy, jde o otázku porozumění a vyhodnocení informací o našem těle, jeho pohybu a vnímání prostoru, ve kterém pohybová aktivita probíhá. Rozhodování předchází percepce (vnímání), poznání herní situace, které se realizuje všemi receptory a to nejen očima či sluchem.

METODICKÉ VIDEO - HODIT, CHYTIT A ODBÍT

 

V technicko-taktickém rozvoji je rozhodující taktická stránka, ta vyhodnotí a rozhodne co dělat, a teprve potom dá pokyn k činnosti svalům. Lidově řečeno, snažím se zatěžovat prioritně hlavu (mysl) hráče. Hra je „pouze“ prostředek učení. Rozvoj těchto funkcí je v raném školním věku podstatnější než například rozvoj pohybových schopností (síla, vytrvalost…). Tímto způsobem by měl trenér ke hře přistupovat a současně si i uvědomit, co konkrétní hra dětem přináší a co rozvíjí! Děti si chtějí hlavně hrát. Kladný herní prožitek nebo chvíle strávené s míčem je motivují k další činnosti a současně k osvojování si nových dovedností. Hrou se učí a rozvíjejí. Trenér volí hru nebo cvičení s konkrétním záměrem!