Když jsem v 90. letech minulého století začínal v Belgii s trénováním, bylo na trenéra od určité úrovně (přibližně asi úroveň naší 2. ligy), který nepracoval se statistikou a videem, pohlíženo tak trochu skrze prsty. Již v této době, zhruba před 20 lety šlo o důležitý předpoklad, když si trenér sháněl práci…
Letošní Mistrovství Evropy žen v Německu je minulostí, vedle mediálního a společenského významu vás jistě bude zajímat také ten sportovní aspekt. Stephan Kulhanek, statistik německého týmu na mistrovství Evropy, zjistil velmi zajímavé údaje.
Vyhodnocení statistických čísel logicky prokazuje průběh olympijského turnaje, v některých případech je však může být zavádějící.
Breakové situace – indikátor vítězství
USA, vítěz olypiády v Pekingu a poslední vítěz z Londýna Rusko byli jednoznačně nejlepší v proměňování breakových situací a jasně ukazují, jak důležitý je úspěch týmu v útoku po vlastním podání. Pokud tým promění minimálně o dvě breakové situace více než soupeř (při podání soupeře na začátku setu dokonce pouze o jednu), logicky v setu zvítězí. Znamená to, že k vítězství 3:0 na sety stačí týmu vyhrát o čtyři breakové situace více než soupeř. V Londýně byli v proměňování breakových sitací nejúspěšnější Američané (39,7%), následují Rusové (39,3%), třetí Bulharsko (36,3%) a čtvrtá Brazílie (36,0%) ztrácí na vítěze této statistiky již podstatně více.
V minulém článku jsem se věnoval analýze mistrovství Evropy mužů, dnes přicházejí na řadu ženy. Během evropského šampionátu žen bylo odehráno 126 setů (o 10 méně než muži), ve kterých týmy získaly v průměru 13 bodů za sety útokem po přihrávce soupeřova servisu a více než devět bodů po vlastním podání. Dohromady získaly jednotlivé týmy v průměru 22 bodů, což znamená, že u žen by byl průměrný výsledek setu 25:19 (muži 25:21). Největší rozdíl bodů v setu uhrály Polky nad Izraelem, když ve druhém setu zvítězily 25:7, nejdelší set sehrály mezi sebou v základní skupině týmy Ruska a Španělska, Rusky ho získaly poměrem 32:30.
Všechny týmy dokázaly proměnit 57,3% situací při útoku po přihrávce podání (muži 65,5%), nejlepšími týmy v této činnosti byly Holandsko a Německo (62,7 procent). Nejhůře útočila na evropském šampionátu po přihrávce soupeřova servisu Ukrajina (44,7%).
Michael Mattes, statistik týmu Generali Unterhaching, zpracoval statistická data všech 36 zápasů evropského šampionátu a pokusil se analyzovat silné a slabé stránky nejlepších týmů. Při zpracování statistických se Mattes zaměřil hlavně na herní systémy při útoku po přihrávce a při útoku po vlastním podání.
Jsou dvě možnosti, jak získat bod při soupeřově podání. Buď soupeř zkazí servis, anebo můj tým je úspěšný v útoku po přihrávce. V případě, že můj tým nepromění šanci bodovat po přihrávce, můžeme získat bod buď kvalitním blokem na síti, nebo úspěšným protiútokem. Stejné rozdělení bychom mohli udělat ve hře při vlastním podání.
Šestnáct účastníků mistrovství Evropy absolvovali celkem 274 setů, ve kterých získali v průměru patnáct bodů v situaci po přihrávce podání a skoro osm bodů (7,94) v situaci po vlastním podání. Dohromady tedy získal každý tým v průměru třiadvacet bodů na set, průměrný výsledek každého setu by byl 25:21.
Pokud se setkají nejlepší světoví beachvolejbalisté na jedné akci, jakou byl světový šampionát v Římě, dají se vypozorovat nejnovější technické i taktické trendy tohoto sportu. Od olympijských her v Pekingu a světovém šampionátu ve Stavangeru se volejbal na písku změnil. Velký vliv na hru má nový míč značky Mikasa VLS 300. Nejdůležitější změny zaznamenal servis. Skákaný rotovaný servis ustupuje, velký význam naopak přebírá skákaný plachtící podání. To platí u obou pohlaví a i hráči, kteří výborně ovládají rotované podání, zařazují do svého repertoáru i „skákanou plachtu“. Holanďan Richard Schuil, specialista na topspinové podání a nejúspěšnější podávající hráč světového šampionátu (1 eso na set), používá často plachtící podání. Přechod na skákaný plachtící servis souvisí také s větší důvěrou hráčů ve vlastní blokařskou schopnost. Rostoucí dominací v této dovednosti je smysluplnější nechat soupeře útočit po přihrávce a spoléhat na obranu, předchází se tak nevynuceným chybám při rotovaném servisu, skákaným plachtícím servisem družstvo získává větší stabilitu na podání.
V německé bundeslize proběhla diskuse o nedocenění práce statistiků. Každý bundesligový tým zaměstnává jednoho statistika. Vládci čísel mají v týmech dvě funkce. První je informační, statistiky a později i videa, která musí být nahrána na společný server ligy do dvou dnů, je k dispozici všem týmům i veřejnosti. Druhou funkcí statistiků je sběr dat a videosekvencí pro vlastní tým. Bez skautingu dnes žádný tým nevyhraje extraligový zápas play off nebo Ligy mistrů. A proto je dnešní článek věnován statistikům. Dělají pro týmy obrovskou práci, sbírají populární data pro veřejnost a dělají volejbal více atraktivním. Zdravím všechny Sezemské, Galluse, Lepiče, Foltýny, volejbalovou veřejnost bych rád seznámil se statistickými údaji, které statistik sbírá pro analýzu týmového výkonu ve hře a po utkání. Pojďme se tedy podívat pod pokličku statistiků. Jako vzor nám bude sloužit matchreport z utkání ženské turecké ligy, statistické údaje přiblížíme ze zápasu mužského národního týmu na loňském mistrovství světa v Itálii proti Brazilcům, který zpracoval statistik národního týmu mužů Petr Sezemský. K objasnění jednotlivých čísel nám pomohou údaje kapitána naší reprezentace, Ondřeje Hudečka, který měl na postu přihrávajícího smečaře v každé činnosti minimálně jeden záznam.
Vážení čtenáři našeho webu, úterní článek patří vždy Zdeňku Haníkovi. Po návratu z Egypta je bohužel tak zaneprázdněn, že jsme pro dnešní den museli udělat malou výměnu. Dnes přichází na řadu čtvrteční rubrika Očima trenérů. Přináším vám pohled italského mládežnického reprezentačního trenéra Gigiho Schiavona na tzv. Rally-Point Systém, volně přeloženo na bezztrátový volejbal, který byl revoluční také z hlediska změny důležitosti jednotlivých herních dovedností ve volejbale. O článek Zdeňka Haníka samozřejmě nepřijdete, stačí si na naše stránky kliknout ve čtvrtek. A teď již Rally-Point Systém.
Mezinárodní vrcholy mládežnických reprezentací jsou za námi. Německé dívčí i chlapecké juniorské národní týmy se musí spokojit s nemedailovým umístěním, přesto se svými výsledky dlouhodobě etablovaly na špici evropského volejbalu. Juniorky byly na mistrovství Evropy čtvrté, chlapci šestí. Důležitější než umístění je však fakt, že mládež opět nabízí mnoho talentovaných a vzdělaných hráčů, které mají na to, aby dorostli do reprezentace dospělých. Dobré výsledky na turnajích mládežnických kategorií jsou předpokladem k tomu, aby i dospělá složka mohla mít na mezinárodním poli úspěch. Han Abbing, trenér dívčí juniorské kategorie, je s výsledky na mistrovství Evropy spokojen. Ve hře po příjmu podání, tedy přihrávka, nahrávka útok, ho tým velice potěšil. S čím naopak spokojen nebyl, bylo ve hře po vlastním podání, tedy obrana na síti a v poli a následný protiútok. Německá reprezentace dokázala porazit mistra Evropy Itálii v základní skupině, za čtyři dny však Italkám v semifinále turnaje podlehla.
Volejbal je ve všech výkonnostních kategoriích komplexní sportovní hrou. Systematické sledování je vhodný prostředek, díky kterému můžeme lépe rozpoznat podstatné struktury této hry a podle něho přizpůsobit průběh utkání a tréninkový proces. Michael Warm, v minulé sezóně trenér Jaroslava Škacha v SCC Berlín, se zamyslel nad důležitostí sledování herních jevů svého týmu a následnou analýzou herního projevu svého družstva. Systematické sledování utkání je nepostradatelné z důvodu získání objektivních informací o svém týmu a soupeři a následnému nasazení všech technicko-taktických možností, které jsou trenérovi k dispozici.
