Mezinárodní vrcholy mládežnických reprezentací jsou za námi. Německé dívčí i chlapecké juniorské národní týmy se musí spokojit s nemedailovým umístěním, přesto se svými výsledky dlouhodobě etablovaly na špici evropského volejbalu. Juniorky byly na mistrovství Evropy čtvrté, chlapci šestí. Důležitější než umístění je však fakt, že mládež opět nabízí mnoho talentovaných a vzdělaných hráčů, které mají na to, aby dorostli do reprezentace dospělých. Dobré výsledky na turnajích mládežnických kategorií jsou předpokladem k tomu, aby i dospělá složka mohla mít na mezinárodním poli úspěch. Han Abbing, trenér dívčí juniorské kategorie, je s výsledky na mistrovství Evropy spokojen. Ve hře po příjmu podání, tedy přihrávka, nahrávka útok, ho tým velice potěšil. S čím naopak spokojen nebyl, bylo ve hře po vlastním podání, tedy obrana na síti a v poli a následný protiútok. Německá reprezentace dokázala porazit mistra Evropy Itálii v základní skupině, za čtyři dny však Italkám v semifinále turnaje podlehla.

 

Pak přišel český tým. „V malém finále jsme podlehli Češkám, které měly vynikající nahrávačku a herně byly vyspělejší. Soupeř hrál oproti ostatním týmům velice rychle a s tím jsme měli problémy. Kromě nahrávačky však nevidím u českého týmu žádnou mezinárodní perspektivu. Kdybychom hráli už první rok v bundeslize, šance porazit Češky by byla větší“. Na evropské špici vidí Abbing u těchto ročníků silné Italky, Rusky a Polky však ve srovnání s minulostí zaostávaly. Naopak Srbsko opět dokázalo, že je volejbalovým národem. V přípravě na letošní vrchol se Abbing věnoval hlavně tréninku, v letní přípravě absolvoval pouze deset utkání. Má pro své jednání důvody: “Hráčky měly v nohách příliš málo tréninkových hodin. V oblasti síly a atletické přípravy jsme měli rezervy. Zjistil jsem, že hráčky absolvovaly příliš mnoho mistrovských zápasů a na trénink v hale jim nezbýval čas. Tuto otázku si musíme ovšem všeobecně ujasnit. Chceme hráčky připravit na mezinárodní úroveň tréninkem techniky, fyzických schopností nebo odehráním velkého množství zápasů“? Abbing si chválí centralizovanou přípravu německých hráček v Berlíně a pro obstání na mezinárodní scéně nevidí jinou cestu než tu centralizované přípravy. „Pokud chceme vyhrát medaili na olympijských hrách, musíme naše talenty dále vychovávat v berlínském centru, kde musíme cíleně pracovat na růstu jejich silových a atletických schopností. Oddíly hrají velice důležitou roli v tom, aby dokázaly mládež nadchnout pro volejbal a udělaly první výběr. Oddíloví trenéři mají za úkol naučit hráče prvních volejbalových základů. Oddíly by však měly být také otevření k tomu, aby talentované hráče pouštěly do těchto centralizovaných příprav. Nejde jen o to, připravit naše talenty na mistrovství Německa, ale také na účast na olympijských hrách“.      Söhnke Hinz, trenér juniorů Německa, byl se šestým místem svého týmu spokojen, protože se tento ročník v roce 2009 nedokázal na mistrovství Evropy ani kvalifikovat. Ve hře byla sice účast v semifinále, německý tým však mohl skončit i desátý. Rusko podle Hinze mistrovství Evropy jednoznačně dominovalo. Za Ruskem skončilo zaslouženě Srbsko a Bulharsko. V těchto týmech je řada mladých hráčů, kteří se v dospělé kategorii jistě prosadí. Ostatní týmy jsou velice vyrovnané, kromě Turků, kteří na špičku evropského volejbalu nestačili. „I my máme hráče, kteří budou schopni v dospělé kategorii konkurovat prvním třem evropským týmům, přestože to bude těžké. Dalším důležitým krokem v růstu našich hráčů bude úspěšná kvalifikace a účast na mistrovství světa juniorů“.  

Trenéři obou kategorii se také svěřili s tím, jakým herním činnostem by se mělo v tréninku věnovat více času a ve kterých zaostávají za evropskou špičkou. Han Abbing: „Nahrávka z pole všech italských hráček je mnohem lepší než u ostatních týmů. Naše hráčky nedokázaly v porovnání s Italkami nahrát vysoký míč z pole, důsledkem toho je špatný útok našich hráček po vysoké nahrávce. Naše hráčky nevědí, jakou variantu útočného úderu mají v jednotlivých herních situacích použít. K tomu se ještě přidávají silové schopnosti Italek, ve kterých jsme jednoznačně zaostávali. Budeme navíc dbát více na správnou výživu hráček.  V tréninku bych se nejvíce věnoval vybírání míče pádem stranou, kdy má hráčka celé pole před sebou. Zadruhé pak hře při zakládání útoku po obraně, tedy útočným úderům po vysokých nahrávkách. Zatřetí pak použití tří variant útočných úderů v jednotlivých herních situacích“.

Příklad cvičení:

Trénink vybírání

Herní filozofie Hana Abbinga v obraně je, že hráčky vidí před sebou své pole a míče brání z více vysunuté obrany. Nejdůležitějším prostředkem pro vybírání je vybírání pádem do strany. Ten umožňuje rychlé dosažení míče a aktivní hraní míče z točícího impulsu. K tomu může hráčka po tomto pádu rychle vstát a zapojit se zpět do hry.

 
Izolovaný trénink
Bránící hráčky jsou za sebou v zóně V, přední hráčka je připravena v obranném postavení. Trenér hází nebo smečuje míče ze zóny II do zóny V tak, aby je hráčka dokázala vybrat i s pomocí pádu stranou. Po vybírání hráčka rychle vstává a řadí se za ostatní hráčky.
Varianty:

·         Hráčky vybírají míče také v zóně I a VI

·         Pokud má trenér dost místa, může do jednotlivých zón útočit ze zóny IV, přitom by mě stát na bedně

·         Trenér může volit různé varianty a umístění útočných úderů, aby docílil správného vybírání míčů

„Bodovka“ z vysokých míčů

Často rozhodující herní situace, docílit bodu v útočné fázi po vysoké nahrávce po obraně útoku soupeře. Můžeme ji trénovat komplexně, to záleží na tom, kolik hráčů máme k dispozici. Na straně soupeře by však měla být z důvodu reálné přiblížení herní situace celá šestice hráčů. Trenér stojí v zóně VI a hází míč, imitující obranný zákrok týmu. Nahrávačka dobíhá míč a nahrává vysokou nahrávku do zóny IV nebo II. Po odstoupení útočící hráčka útočí proti kompaktní obraně. Rozehra se dohrává do konce. Promění-li hráčka úspěšně tuto bodovou situaci, dostává bod a po čtyřech vítězných rozehrách se točí s ostatními hráčkami. Trenér může vhozením míče sám regulovat úspěšnost obranného zákroku týmu.

Tipy:

·         Čím dále od sítě je místo nahrávky, tím více se musí hráčka dostat mimo hřiště, aby při útočném úderu nečelila nevýhodnému úhlu mezi rozběhem a směrem nahrávky.   

·         Pokud máme k dispozici dostatek hráčů, útočící družstvo vykrývá útočící hráčku

·         Pokud na straně soupeře nemáme dostatečný počet hráček, ohraničíme hřiště tak, aby útočící hráčka nemohla útočit do prostoru, kde chybí další hráčka

Trenér juniorů Hinz tvrdí: „Rusko opět dominovalo v somatotypech a v obraně na síti. Srbové mají vynikající hráčské individuality, to také není nic nového, Bulhaři hráli výborně v obraně v poli. K tomu se dopustili minimum chyb. My zaostáváme hlavně ve volejbalovém vzdělání vysokých hráčů a tzv. „opozdilců“. Deficit vidím také v rychlosti a razanci útočných úderů. V tréninku bych se zaměřil na tyto tři činnosti: Zaprvé stabilizaci úderů ze zadní části hřiště, zadruhé izolovanému tréninku talentovaných přihrávajících hráčů, aby se seznámili se všemi technikami přihrávky. Zatřetí nahrávce všech hráčů ze všech pozic“.

Izolovaný trénink přihrávky

Ke stabilizování přihrávky je nutné neustále opakovat metodickou řadou celý technický repertoár přihrávky. Před tělem, mimo osu těla, přihrávka dlouhých míčů. Po zvládnutí techniky je možno přistoupit k navázání přihrávky na další činnost – rozběh na útočný úder.

Tipy:

·         Všechny varianty přihrávky je třeba trénovat jak po rolovaných, tak i po plachtících servisech

·         Pro dobrou imitaci razantních rolovaných servisů se doporučuje, aby jeden z hráčů stál na vysoké bedně uprostřed hřiště. 

     Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 12/2010