Sedím v Českých Budějovicích na utkání extraligy mužů a stěžuju si Standovi Pochopovi, že ten míč zadarmo hrají ty naši hráči strašně špatně, že z něho nejsou schopni udělat bod… A tak jsem sednul a krátce sepsal, co si o tom myslím. Opravdu se nechci vychloubat, ale míč zadarmo byl můj denní chleba v celé mé volejbalové kariéře a tak si myslím, že o něm něco vím.

Myslím, že „obrana“ je nejlepší barometr pro měření bojovného ducha týmu, jeho mentality, houževnatosti a chuti vítězit. Rozdíl mezi bráněním nebo pouze míčem často spočívá jen v tom, jak silně ho hráč chce mít; tato dispozice nebo mentální predispozice se musí trvale v tréninku rozvíjet.

Obrana v poli je v současném volejbale na úrovni reprezentací velmi propracovaný systém, který dává útočníkům velmi málo volného prostoru pro skórování. A jako s většinou systémových činností s tím máme v České Republice velký problém.

Cílem této studie je určit charakteristiky libera během zápasu. Pro analýzu výkonů těchto hráčů v reálných herních situacích byly měřeny následující parametry: aktivní a pasivní fáze; typ a počet zásahů; distribuce srdeční činnosti a úrovně akumulace kyseliny mléčné. Jako vzorek bylo použito 10 liber z 10 týmů. Všechny zápasy byly natáčeny na video.

1.Pozoruj zakládání soupeřova útoku a přesuň se včas do místa vybírání

 2.momentě soupeřova úderu zaujímá hráč široké nízké postavení v obraně

Aby hráč mohl vybrat míč v pádu jednoruč, musí nejdříve provést dlouhý výpad vpřed tou nohou a natáhnout paži za míčem tou paží, na jejíž stranu míč padá. Těžiště těla se přesouvá na nohu, která dělá výpad.

Vedle bloku je vybírání v poli nejdůležitějším prostředkem k obraně tvrdých útoků a je rozhodujícím faktorem pro zakládání protiútoku. Obrana vyžaduje u hráčů sílu v nohách, rychlost a morální nasazení.

Příprava na ME juniorů v Brně vrcholí a tak se přezkoumává vše, co ve hře skřípe a co lze ještě vylepšit. Junioři absolvovali několik utkání s extraligovými oddíly a pak v Itálii se špičkovými juniorskými celky. Samozřejmě razance útoků je něco, s čím se asi v naší juniorské těžko mohli setkat. Jeden z hříchů našich hráčů, který se při těchto utkáních jasně projevuje, je naučený způsob vybírání. Dalo mi mnoho práce přesvědčit hráče o vybírání v úkroku a v převalu bokem oběma či jednou rukou. Velkým nešvarem některých hráčů je držení rukou při vybírání příliš u těla.

Předem se omlouvám za terminologii. Nemám v úmyslu psát metodiku a postupovat přísně odborně. Z každé herní činnosti vytrhnu vždy to, co mě jako trenéra pálí a reprezentačního zvláště. Pokud se týče vybírání míče, chtěl bych se zmínit o vybírání nestandardních míčů. Lidově řečeno: vybírání míčů v „rybičce“, vybírání skluzem, vybírání bočním pádem...

To nejdůležitější, což je výběr místa v návaznosti na činnost spoluhráčů a charakter herní situace, se děje ve fázi, kdy vlastní družstvo nemá míč pod kontrolou. Vlastní vybírání je tedy až posledním článkem složitého řetězce úkonů, čili dovednost (činnost) jednotlivce, která korunuje jeho činnost v obranné kombinaci.

Hráč se po nahrávce začne z tohoto postoje pohybovat do střehového postoje (viz dále). Paže jsou pokrčeny v loktech a jsou přirozeně vedle těla. Trup: postoj je zcela přirozený, trup je nepatrně předkloněn. Nohy jsou mírně pokrčené, váha je na přední časti chodidel, hráč někdy překračuje na špičkách.