Fotbalisté Borussie Dortmund, házenkáři německé reprezentace a němečtí beachvolejbalisté používají ve svém tréninkovém procesu Life kinetiku. Oproti každodennímu tréninku, který je charakterizován opakujícími se cvičeními, skýtá Life kinetika nespočet variant náročnosti. Nedochází k automatismu pohybů, protože po čtyřech až pěti úspěšných pokusech se obsah cvičení nebo jeho náročnost zvyšuje. Pro zde prezentovaná cvičení je důležité dodržet následující aspekty: Jedna až dvě jednotky Life kinetiky v týdnu stačí. Mezi jednotkami by měl být minimálně jednodenní odpočinek. Trvání tréninkové jednotky by neměl překročit 60 minut. Začít lehkými cvičeními a postupně přejít ke složitým. Reprezentanti beachvolejbalu Jonathan Erdmann a Kay Matysik prezentují příklady cvičení ze svého tréninkového programu. U cvičení zaměřených na Life kinetiku musí být nejdříve použita nejjednodušší varianta cvičení. Jakmile ji hráči ovládají, musí trenér ihned přejít ke složitější formě.

Trénink koordinačních schopností je s přibývajícím věkem více specializován na hru. Vytvořením tlaku na vnímání a rychlou reakci hráčů na řešení situace se zvětšuje koordinační potenciál volejbalistů. V těžkých situacích jsou hráči nuceni použít různé technické varianty základních dovedností, které podporují jejich herní kompetenci. Speciální trénink koordinačních schopností s přibývajícím věkem roste, často se na hráče kladou větší nároky, než které se objevují ve hře. Pro smysluplnou realizaci cvičení musí trenér znát měřítko jejich nároků. Jako příklad uvádíme specializovaný trénink libera.

Volejbal patří díky svým rychlým výměnám na relativně malém prostoru ke  koordinačně nejnáročnějším sportům. Ve volejbalovém tréninku musí být proto neustále kladen nárok na koordinační schopnosti. Otázkou zůstává, jak všeobecný nebo jak specializovaný má trénink koordinačních schopností být. Zatímco o důležitosti kondičního tréninku nemusíme přesvědčovat žádného volejbalistu, v oblasti koordinačních schopností se dostavují výsledky velmi pomalu. Náročnost koordinačního tréninku musí - tak jako u tréninku kondice, techniky či taktiky - zohledňovat výkonnostní stav hráčů. V začátcích by měl být trénink koordinace zaměřen na rozvoj pohybových schopností, později na rozvoj volejbalových dovedností. Koordinační trénink má jeden cíl – vytvořit ve všech etapách tréninku mládeže koordinační „nadpotenciál“ (Überpotenzial). To znamená, nastavit v tréninku takové nároky, které se v zápase objevují pouze zřídka nebo se na takovém stupni náročnosti neobjevují dokonce vůbec.

Volejbal patří z důvodu rychlé výměny na malém prostoru k jedné z koordinačně nejnáročnějších míčových her. Abychom využili všech možností ke zvýšení výkonu, je třeba ve volejbalovém tréninku zařadit nejen trénink techniky, taktiky a samotné hry, ale také trénink koordinačních schopností. Koordinační trénink se v trenérské praxi čím dál více prosazuje jako samostatný článek, přesto stále nedosahuje takového významu jako trénink kondiční. Efekty koordinačního tréninku mají přitom o mnoho delší trvání než kondiční trénink. Sice se projeví až po dlouhodobém systematickém tréninku, vydrží však do konce sportovní kariéry. S koordinací souvisí anticipace. Názor, že reakční schopnost je absolutním určujícím faktorem pro hru v poli a přihrávku, je praxí zpochybňován. Volejbal je více chápán jako anticipační hra, ve které je důležité dopředu poznat soupeřovo jednání. Z koordinačních schopností je pro hráče volejbalu důležitá rovnovážná schopnost neboli znovunabytí rovnováhy po rotacích, dopadech, pádech atd. Schopnost rovnováhy je však také důležitá např. v zaujmutí neutrální pozice po vběhnutí nahrávače, v obraně, útoku, na bloku a při nahrávce z výskoku.

Volejbal je typický laterálny šport. To znamená, že je jasne vyhranený pravák a ľavák. Iba veľmi výnimočne sú hráč, či hráčka schopní použiť ROVNOCENNE obe ruky. Občas sa síce stretávame s opačným krokom pri odraze na smeč, ale to je skôr vecou nesprávneho návyku. Už samotné postavenie družstva sa odvíja od toho, koho máme praváka, koho ľaváka a čo sa nám hodí do nášho herného poňatia. V dnešnej dobe je už každému jasné, že prerábať ľaváka na praváka je kontraproduktívne a vlastne nezmyselné. Síce je vhodné, aby boli hráči schopný –ako, tak- použiť aj druhú ruku a vedeli sa odraziť aj z druhej nohy, ale vždy to bude menej kontrolovaný pohyb a tým aj menej aktívny... (Foto: David Pankiv)

Efektivitu vykonávania jednoduchých, ale hlavne zložitých pohybových prvkov si nemôžeme predstaviť bez koordinačných schopností, ktoré priamo podmieňujú dosahovanie vysokých športových výkonov. Celá motorická schopnosť každého jedinca je závislá od stupňa rozvoja koordinácie pohybov. Tieto schopnosti sú dosť výrazne geneticky podmienené, ale cieľavedomým a systematickým rozvíjaním ich môžeme podstatne zlepšiť.