Volejbal patří z důvodu rychlé výměny na malém prostoru k jedné z koordinačně nejnáročnějších míčových her. Abychom využili všech možností ke zvýšení výkonu, je třeba ve volejbalovém tréninku zařadit nejen trénink techniky, taktiky a samotné hry, ale také trénink koordinačních schopností. Koordinační trénink se v trenérské praxi čím dál více prosazuje jako samostatný článek, přesto stále nedosahuje takového významu jako trénink kondiční. Efekty koordinačního tréninku mají přitom o mnoho delší trvání než kondiční trénink. Sice se projeví až po dlouhodobém systematickém tréninku, vydrží však do konce sportovní kariéry. S koordinací souvisí anticipace. Názor, že reakční schopnost je absolutním určujícím faktorem pro hru v poli a přihrávku, je praxí zpochybňován. Volejbal je více chápán jako anticipační hra, ve které je důležité dopředu poznat soupeřovo jednání. Z koordinačních schopností je pro hráče volejbalu důležitá rovnovážná schopnost neboli znovunabytí rovnováhy po rotacích, dopadech, pádech atd. Schopnost rovnováhy je však také důležitá např. v zaujmutí neutrální pozice po vběhnutí nahrávače, v obraně, útoku, na bloku a při nahrávce z výskoku.

Volejbal patří z důvodu rychlé výměny na malém prostoru k jedné z koordinačně nejnáročnějších míčových her. Abychom využili všech možností ke zvýšení výkonu, je třeba ve volejbalovém tréninku zařadit nejen trénink techniky, taktiky a samotné hry, ale také trénink koordinačních schopností. Koordinační trénink se v trenérské praxi čím dál více prosazuje jako samostatný článek, přesto stále nedosahuje takového významu jako trénink kondiční. Efekty koordinačního tréninku mají přitom o mnoho delší trvání než kondiční trénink. Sice se projeví až po dlouhodobém systematickém tréninku, vydrží však do konce sportovní kariéry. S koordinací souvisí anticipace. Názor, že reakční schopnost je absolutním určujícím faktorem pro hru v poli a přihrávku, je praxí zpochybňován. Volejbal je více chápán jako anticipační hra, ve které je důležité dopředu poznat soupeřovo jednání. Z koordinačních schopností je pro hráče volejbalu důležitá rovnovážná schopnost neboli znovunabytí rovnováhy po rotacích, dopadech, pádech atd. Schopnost rovnováhy je však také důležitá např. v zaujmutí neutrální pozice po vběhnutí nahrávače, v obraně, útoku, na bloku a při nahrávce z výskoku.

Reakční schopnost je důležitá zejména v situacích, kdy není možné dopředu odhadnout úmysl soupeře. Jedná se o hru v poli a při blokování

·         Orientační schopnost potřebuje hráč k zaujmutí vlastní pozice na hřišti, zvláště po různých otočeních, aby dokázal optimálně odehrát míč.

·         Obzvláště pro nahrávače a útočníky, kteří musí řešit mnoho variací herních situací, je důležitá schopnost přizpůsobení se, neboť naučené volejbalové techniky s otevřeným charakterem se musí neustále přizpůsobovat novým herním situacím.

·         Diferenciační schopnost je důležitá pro přesné odehrání míče a pro zaujmutí správného místa pro odbití.

·         Rytmizační schopnost je důležitá při řešení herních situací náročných na časoprostorové vnímání jako např. smečařský rozběh z různých pozic po přihrávce.

Nejnovější vývoj volejbalu jednoznačně směřuje k rychlé, ale jednoduché hře bez velkého množství speciálních útočných kombinací. Díky informačním tokům a analýzám soupeřů je prakticky nemožné překvapit soupeře nějakou útočnou kombinací. Proto je ve volejbalu nejdůležitějším aspektem ten časový. Krátké trvání výměny a jednotlivých jednání a snaha o minimalizaci chyb vyžaduje od hráčů maximální koncentraci a pozornost ve spojení s plněním taktických pokynů.

·         Rychlost hry vyžaduje optimální anticipační jednání. To se děje díky taktické diskusi před výměnou a předčasnému čtení soupeřova jednání.

·         Akustické informace potřebuje hlavně nahrávač, protože hlavně po obranných situacích nemůže vždy poznat, kteří útočníci mu jsou v tom daném momentu k dispozici.

·         Volejbalista jedná v otevřených herních situacích, vyhodnocuje rychlost dráhy míče, nedostatek prostoru a nemožnosti zdržení herní situace jako taktického prostředku pod extrémním časovým tlakem.

·         K tomu působí během pohybů ve všech herních fázích obrany a útoku enormní tlak na přesnost odbití.

·         Tlak na variabilitu jednání při herních situacích vzniká obzvláště kvůli zvolení správné alternativy v útoku a v obraně

·         Psycho-fyzický tlak vzniká obzvláště v utkáních, ve kterých jsou družstva výkonnostně na stejné úrovni a musí se vypořádat s tlakem, který říká „musíš bodovat“. Anticipace a s tím spojený timing dráhy letu míče je zvláště pro hráče začátečníky velmi náročný a obtížný. V koordinačním tréninku by neměl chybět ani trénink vnímání.

Volejbalově specifický koordinační trénink

Volejbalově specifický koordinační trénink slouží k rozvoji, optimalizaci a stabilizaci volejbalově specifických technik. Často dochází k tréninku již dříve naučených technik se změnou výchozích podmínek. Při tréninku koordinačních schopností bychom měli stále brát na zřetel, že nejdůležitějším prvkem tréninku je ten volejbalový. Koordinační trénink probíhá v této fázi ve spojení s tréninkem zaměřeným na techniku různých činností a neměl by probíhat izolovaně. Komplexní herní formy s jasnými taktickými úkoly rozvíjí také koordinační schopnosti našich hráčů.

Principy tréninku koordinačních schopností

·         Výběr takových cvičení, které odpovídají charakteristickým herním situacím, ve kterých jsou plněny typické úkoly a které jsou trénovány pod stoupajícími a měnícími se tlakovými podmínkami.

·         Stupeň obtížnosti musí odpovídat věku a umění sportovců. Koordinační trénink by měl v každém případě vykazovat těžší stupeň obtížnosti než naše technicko-taktické umění.

·         Trénovat s obměnami, přiměřeně a vědomě.Mnohostranný trénink přináší motivaci. Proto je důležité, aby hráči ukázali také své emoce. Přitom je koncentrace na pohled zevnitř tak působivější než vnější podmínky.

Metody koordinačního tréninku

·         Variační methoda. Nejdůležitější metoda celého procesu učení, protože volejbal je svými otevřenými herními situacemi nucen neustále řešit nové varianty techniky při volbě úderů.   

·         Metoda tlaku. Koordinační náročnost by měla být vyššího charakteru

·         Kombinační metoda. Cílově zaměřená kombinace vícero jednání. Ty mohou být trénovány současně nebo za sebou

·         Incidentní metoda. Hledání nových osobností nebo kopírování technicko-taktických elementů různých úspěšných volejbalistů.

Shrnutí

Volejbalový trénink zaměřený na rozvoj koordinačních schopností spočívá především v herních nebo na jiný sport zaměřených cvičení, herních forem a her. Pro všeobecné zdokonalování v jednotlivých etapách vývoje slouží koordinační cvičení obměnami a všestranností ke zvýšení tréninkové motivace, zvláště pokud cvičení obsahují komplexní (koordinační i kondiční) náročnost. Koordinační trénink orientovaný na specifické dovednosti je úzce spjat s učením techniky jednotlivých činností, které jsou prováděné v nezvyklých, třeba i pravidlům neodpovídajících podmínkách. Cvičení a herní formy zaměřené na trénink koordinačních schopností by měly být úzce spjaty s volejbalovou hrou. Pro zvládnutí těchto cvičení musí hráči již jednotlivou dovednost na určité úrovni ovládat. Koordinační cvičení je dobré zařazovat v přípravném období, v přechodném období je pro zlepšení všeobecných koordinačních základů vhodné zařadit jiný doplňkový sport, který slouží také k psychologické regeneraci. Podle Glasauera (2003) je vhodné v přípravné fázi zařazovat koordinační trénink dvakrát týdně cca. 30 až 40 minut.   

Z němčiny přeložil Radek Krpač

Literatura:

Hirtz, P. (1997). Koordinationstraining. In: Schnabel, G., Harre, D. & Borde, A. (Hrsg.). Trainingswissenschaft.Leistung. Training. Wettkampf (S. 225-230). Berlin: Sportverlag.

Blume, D.-D. & Zimmermann (1998). Koordinative Fähigkeiten und Beweglichkeit. In: Meinel,K. & Schnabel, G. (Hrsg.): Bewegungslehre – Sportmotorik. Berlin, S. 206-236.