V minulém metodickém popise (odkaz na dopis zde) jsem se zaměřil na poměr přihrávky prsty a bagru u plachtícího podání. Jsem rád, že dnes můžu doplnit napsané o velmi zajímavé sledování Jirky Petrů (člen TMK ČVS a trenér Volejbalu Brno). Na úvod bych rád upřesnil několik informací.
Kdykoli zahájí znamenitý řečník projev, obvykle zmíní dobu, kdy ještě zdaleka nebyl dobrým řečníkem. Nezapomene barvitě vykreslit pocity, které prožíval, jak si připadal nejistý, jak se bál vystoupit před neznámým publikem a musel překonat strach. Většinou to dělal tak, že si představil posluchače v určité směšné situaci, např. ve spodním prádle. Díky tomu se uvolnil, zbavil strachu a napětí a získal nad posluchači převahu.
CÍLEM JE HRÁČ.
Situace je následující: mezi soupeřovými hráči jsme rozpoznali jednoho s nejhorším výkonem na příjmu a rozhodli jsme se podávat na něj s tím, že se jej snažíme dostat při příjmu našeho podání pod tlak a získat tak přímý bod. Můžeme tedy po svých hráčích požadovat přesné podání do zóny, kterou zaujímá na příjmu tento hráč.
Volejbalový míč je pružná sportovní pomůcka, jejíž těžiště je posunuto směrem k ventilu. Když její trajektorie během servisu dosáhne zhruba 2/3 celkové dráhy, rychlost klesne až do dosažení jedné zvláštní podmínky: kmitání, které mezitím vzniklo uvnitř míče, to má převahu nad původní trajektorií a ta se mění nepředvídatelným způsobem, s odchylkou cca 1-2 metrů, a to jak do stran, tak do výšky. Pro správné provedení tohoto plachtícího servisu je nezbytné zcela eliminovat rotaci míče, která by snížila vnitřní kmitání na minimum, a ovlivnila tedy i konečný efekt.
Většina trenérů dokáže naučit hráče podávat, tedy dokáže jim vštípit dril, který je k dobrému podání potřebný. Hráči jsou po určité době schopní poznat, kde udělali chybu a svou chybu popsat. V tom případě také dokážou chybu napravit a zapamatovat si správnou techniku. Znamená to tedy, že jste při tréninku postupovali dobře, správně a ve správném okamžiku jste hráče instruovali, opravovali a procvičovali. Při tréninku je důležité, aby hráči byli neustále aktivní.
V druhém dílu cyklu základních technik podání pro začínající hráče se soustředíme na techniku a cvičení složená do metodické řady od nejjednoduššího k složitějšímu, podle Boba Bertucciho, Volleyball Camps.
Při nácviku základních technik podání u začátečnického volejbalu je nejdůležitější postupovat krok za krokem, tedy od nejjednoduššího k nejsložitějšímu, a v každé jednotlivé fázi nácviku hráče při procvičování jednotlivých technik co nejpřesněji instruovat. Komunikace je jedním z nejdůležitějších nástrojů ke zlepšení kvality hry. Při nácviku podání je potřeba mít stále na paměti, že po celou dobu tréninku musí být všichni hráči aktivně zapojeni a v neustálém kontaktu s trenérem. Hráči by se měli naučit svou hru neustále komentovat. Čím více je k tomu bude trenér během tréninku povzbuzovat, tím rychleji se bude rozvíjet jejich herní technika.
Nové pravidlo o změně posuzování přihrávky servisu odbitím vrchem je pro aktéry utkání velkou výzvou. Pro podávající hráče se tak naskýtá ještě větší šance bodovat. Hráči se při přihrávce dokázali v poslední době přizpůsobit tím, že v této oblasti značně rozšířili repertoár svých úderů. Při skákaném rotovaném podání mluvíme o nastavení téměř „perfektní“ přihrávající plochy, při skákaném plachtícím podání se hráč naučili přihrávat ve výpadu nebo mimo osu těla.
Od olympiády v Pekingu se na mezinárodní úrovni hraje s míčem, který dostál nejen designových změn, ale také jiných letových vlastností. Hodně se debatovalo o tom malém žlutomodrém nesmyslu, který před dvěma roky přivedla na trh firma Mikasa. Od té doby se trenéři i hráči nestačí divit, jak míč dokáže plachtit. Je to pouze subjektivní pocit nebo to lze dokázat i vědecky? Odpověď na tuto otázku se snažila skupina vědců zjistit v drážďanské čtvrti Klotsche v tamním větrném kanálu. Míč označován MVA 200 má podle výrobce zvýšený odpor vzduchu a dosahuje menší letovou rychlost. Mimo to umožňuje díky menšímu odrazovému působení a vyššímu času kontaktu lepší kontrolu nad míčem. Cíl je tím zřejmý: Větší šance pro bránící tým a tím také delší výměny. Míč se nyní skládá pouze z osmi panelů, které končí ve dvou proti sobě ležících pólech. Délka šití se tím zmenšila o 30 procent. Maximální odchylka od ideální kulaté formy představuje jedno nebo dvě procenta. Na vrchní vrstvě míče je vpracováno 32 000 malých prohlubní. Na základě vývoje hry a vlastností nového míče se výrazně změnil podíl variant a efektivita podání. Posun k plachtícímu a skákanému plachtícímu podání a tím i redukce chyb při podání se výrazně změnil.
Ne že by mne Radek Častulík přímo vyprovokoval k napsání tohoto článku. Spíše jen urychlil jeho publikaci, protože se už dlouho právě touto problematikou zabývám na krajské úrovni, a tak mi vlastně Radek „kápl do noty“ a nahrál. Berte tedy můj příspěvek jako polemiku s jeho názorem.