Druhy podání

Protože spodní podání bylo probráno v kapitole o začátečnickém volejbalu, začínáme v následujícím dělení od čelního vrchního podání z místa. Vrchní rotované podání v čelném postavení: nácvik velmi úzce souvisí s nácvikem útočného úderu, a proto ho zahajujeme již v kategorii mladšího žactva. I průměrní jedinci s dobrými fyzickými předpoklady jsou schopni toto podání velmi rychle používat. Vytváří také jakousi základnu pro smečované podání. Využívá se hlavně v mládežnickém volejbalu, sporadicky je využíván v ženských seniorských kategoriích. Ve vrcholovém volejbalu mužů je vidět minimálně. Smečované podání: jeho nácvik je náročný na koordinaci pohybů. Protože je však úzce spjat s nácvikem útočného úderu, uplatní se již v žákovské kategorii, zvláště u chlapců a vyspělých děvčat. V současnosti je to nejpoužívanější podání v mužských složkách a je velmi účinné. Vrchní plachtící podání v čelném postavení:účinné provedení tohoto podání je náročné na techniku a vyžaduje větší sílu paže, protože nelze využít energie, kterou skýtá rozběh a odraz. Proto jeho nácvik zařazujeme až po zvládnutí předchozího, většina ho zvládne v kategorii staršího žactva. Používají ho hlavně ženské kategorie a je velmi účinné. Skákané plachtící podání:jeho provedení je též technicky náročné. V současnosti se vyskytuje převážně u mužů. Jeho účinek je především taktický, ale s vývojem možnosti přihrávky obouruč vrchem může jeho účinnost klesat.

 

Podání není už dávno jen zahájením hry

Podání má v moderním volejbalu dvě zásadní úlohy: dosáhnout přímého bodu nebo způsobit soupeři zásadní těžkosti s rozvinutím ofenzivy (možnosti rychlých útočných kombinací) a vyhrát souboj o čas. Tím, že zkomplikujeme soupeři jeho ofenzivu, máme naopak dostatek klidu a času pro rozvinutí vlastní defenzivy. 

Technické aspekty

Nadhoz míče při smečovaném podání

Technika především smečovaného podání je velmi podobná technice útočného úderu. Jediným odlišným momentem je vlastní nadhoz a časování rozběhu vzhledem k druhu a kvalitě nadhozu. Optimální nadhoz pro smečované podání je jednou z nejvíce diskutovaných otázek techniky ve volejbalu vůbec. Výzkum jednotlivých technik provedení u špičkových hráčů nám nedal jednoznačnou odpověď a tedy ani podklad pro zobecnění, na něž praxe čeká. Jisté zobecnění lze konstatovat pro části rozběhu, které jsou totožné s rozběhem k útočnému úderu, ale již vázanost začátku rozběhu na způsob nadhozu nastoluje první otazníky. Co se týká nadhozu, techniky jednotlivých úspěšných hráčů se značně liší a komplikují nám možnost seriózně upřednostnit jeden druh provedení před druhým. Vyskytují se tedy základní otázky:

·        Kterou rukou má být míč nadhazován?

·        Jaká má být výška nadhozu?

·        Jak vypadá návaznost jednotlivých kroků rozběhu na nadhoz?

·        Kde má být místo nadhozu vůči poloze těla?

Protože odpověď není jednoznačná, musíme učinit jakousi teoretickou přípravu a teprve poté se pokusit o jasné stanovisko.

Pravou, levou nebo oběma?Nadhoz je první a dá se říci, jednou z nejdůležitějších fází celého řetězce pohybů. Optimalizace nadhozu spočívá v provádění tohoto pohybu stejnou silou po shodné dráze a ve vypouštění míče ve stále stejné poloze paže. Hráč si nadhazuje míč buď jednou nebo oběma rukama. Častějším typem provedení je nadhoz z ruky úderové paže. Pro provedení nadhozu jednou rukou hovoří i princip vzájemně protisměrného pohybu dolních a horních končetin. Konkrétně tedy pravák nadhazuje míč pravou rukou, mírně vpředu je celá jeho pravá polovina těla, tedy jeho pravé rameno a nakročená pravá noha. Toto je z biomechanického hlediska výhodnější poloha těla pro zahájení dopředného pohybu. Přenesení váhy na pravou nohu umožní odlehčení levé nohy a ta tím pádem může ukončit svoji oporovou fázi kontaktu s podložkou a provést vykročení vpřed. Oproti tomu po vyhození míče oběma rukama musí levá paže dokončit oblouk za tělo, protože vlastní zahájení pohybu vpřed je prováděno na stejném principu. Samozřejmě, že si hráč dokáže zafixovat pohybový stereotyp ať nadhazuje jednou nebo oběma rukama, ale zde je snaha hledat příčiny možných ztrát energie, kterou může hráč využít pro předání na míč (F. Zahálka, 2002). Vyskytují se ojedinělé případy, kdy míč je nadhazován neúderovou paží, a to i ve světovém volejbalu. To pak zase determinuje způsob rozběhu.

Dva druhy provedení z hlediska časování rozběhu

Kromě výše uvedeného zbývá ještě poslední problém, časování rozběhu. V podstatě lze vysledovat dva druhy koordinace nadhozu a rozběhu:

 

Nadhoz je součástí akce: v tomto případě hráč nadhazuje do rytmu rozběhu, často v momentu začátku prvního kroku. Nadhoz bývá nižší a plochý. Tento způsob je velmi citlivý na přesnost nadhozu.

Nadhoz není součástí akce: v tomto případě nadhazuje hráč před začátkem rozběhu, nadhoz je vysoký, hráč čeká se začátkem rozběhu do chvíle, kdy může zhruba vyhodnotit dráhu letu. Potom časuje rozběh jako při rozběhu na smeč po vysoké nahrávce. Jediným rozdílem oproti smečování je, že míč směřuje před úderem od hráče. V tomto případě není tedy provedení tak citlivé na přesnost nadhozu. O kvalitě provedení z tohoto pohledu rozhoduje správné načasování rozběhu vzhledem k charakteru nadhozu.

 

Technické nedostatky v provedení smečovaného podání

Protože jsou techniky jednotlivých provedení u různých hráčů odlišné a dosavadní průzkumy nedokázaly jejich přednosti, je i velmi problematické některé odlišnosti označovat za chyby. Hráči nadhazují souhlasnou paží, někteří nesouhlasnou, jiní oběma rukama. Někteří používají vysoký nadhoz, jiní nízký. Někdo po dvoukrokovém rozběhu, další po tříkrokovém. Jsou hráči, kteří používají jakýsi předskok (poskok) atd. Žádná z jmenovaných odlišností nemá jasně zásadní nedostatky. Jak jsme uvedli výše, jsou v zásadě dvě skupiny hráčů: první skupina, u níž je nadhoz součástí celé akce. Zde záleží velmi na kvalitě nadhozu, ale zatím nelze potvrdit, že by izolovaný trénink nadhozu přinesl nějaké pozorovatelné výsledky. Proto je prosté opakování jako jednolitého celku nejlepší metodou nácviku a zároveň nejlepším prostředkem opravy chyb. Pro druhou skupinu je charakteristický vysoký nadhoz. Toto provedení není tak citlivé na kvalitu nadhozu, protože se prakticky jedná o podobnou situaci, jakou je časování rozběhu na smeč po vysoké nahrávce. Nesprávné časování rozběhu a nesprávné provedení úderu jsou častými a pozorovatelnými chybami. Ty jsou však rozebrány v rubrice o útočném úderu.

 

Kondiční a zdravotní aspekty

Problematika je téměř totožná s tou, která byla popsána v části o útočném úderu.

 

Taktické aspekty

Kvalitní podání vyžaduje maximální soustředění (8 s je dostatečná doba) na jeho provedení – nikoliv však na to, „abych ho dal“, ale „kam a jak ho dám“(taktické uvažování). Úspěšnost podání závisí v první řadě na umístění, razanci (rotovaný) a dráze letu (plachtící).

Je plachtící podání mrtvé?

Je více než očividné, že účinek jakéhokoliv jiného podání je ve srovnání se smečovaným menší. Plachtící podání ztratilo na své účinnosti, především možností přihrávat obouruč vrchem. V této knize se však jedná o volejbal mládeže a mladí hráči musí projít i nácvikem jiných druhů podání. Navíc by k výbavě špičkového hráče měla patřit široká paleta prostředků, které mu umožňují být při podání efektivní. Vhodně zvolené plachtící podání ve vypjatých momentech utkání jako změna podávacího rytmu může působit velmi účinně. Vzpomeňme na semifinále ME 2003 Srbsko - Francie, kde bylo utkání rozhodnuto esem z plachtícího podání. Každý hráč by měl tedy disponovat i druhým kvalitním podáním.

Psychologické aspekty

Psychologická odlišnost podání

Účinnost podání závisí na jeho precizním zvládnutí – je to jediná činnost hráče, na jejíž provedení nemají vliv spoluhráči ani protihráči a je tedy nutné se spoléhat pouze na sebe. Již v kapitole o začátečnickém volejbalu jsme zdůraznili psychologickou odlišnost podání od ostatních herních činností. Hráč na podání jakoby vystupuje z určité „anonymity“ herního děje, v němž se výsledek některých činností dá relativizovat vázaností na činnost ostatních hráčů. Ocitá se sám a má dlouhou dobu přípravy, která může jeho situaci ztěžovat. Proto vidíme i na nejvyšší úrovni častá selhání i alibismus ve vypjatých situacích utkání. Podání je vlastně jedinou skutečnou herní činností jednotlivce. Nácvik podání musí být doprovázen zvýšeným psychologickým působení na hráče. Doporučujeme učit hráče tomu, aby se vyrovnali s faktem, že podání je prostředek útoku a tlaku na soupeře. Aby si zvykli na to, že jiné podání než účinné je větší či menší chybou. Aby neposuzovali svoji úspěšnost na podání na škále „dal – nedal“, ale na škále „vyvolalo podání účinek nebo nevyvolalo“.

 

Ulož do dlouhodobé paměti:

Vzhledem k tomu, že je podání oblíbenou činností, nemusíme v základní fázi hráče nijak zvlášť motivovat. Naopak v pokročilejších fázích – zdokonalování a upevňování návyku – jde o činnost velmi jednotvárnou a je tedy žádoucí najít občas vhodné formy motivace (soutěživá forma). Všichni by měli zvládnout smečované podání jako významnou herní činnost moderního volejbalu i jako průpravu pro útočný úder a smečování po vlastním nadhozu by se mělo stát funkční součástí téměř každého tréninku. Zdokonaluje se tak jak smečařská dovednost (např. časování rozběhu) tak pohybový řetězec: nadhoz – rozběh – odraz – úder pro smečované podání.

Doporučená literatura k tématu podání

Bazan, E. (1999). Podání (Z. Valášek trans.). Zpravodaj ČVS,1999 (1), str. 21 – 24.

Císař, V. (1999). Podání. Zpravodaj ČVS, 1999 (2), 17 – 20, 1999 (3), 21 – 22.

Ejem, M. (2003). Podání v současném vrcholovém volejbalu mužů, Zpravodaj ČVS, 2003 (1), 19 – 20.

Kop, P. (1997). Teoretický pohled na změnu pravidel o podání, (podle zahraničního materiálu – Gerbrands & Murphy) Zpravodaj ČVS, 1997 (2), 13 – 16.

Lehnert, M. a kol., (2001). ME 2001 ve volejbalu mužů – Analýza smečovaného podání. Zpravodaj ČVS,2001 (10), 17 – 18.

Lehnert, M., Stromšík, P. &  Haník Z. (2002) Stabilita nadhozu - klíč k úspěšnému smečovanému podání. Zpravodaj ČVS, 2002 (9), 17 – 18.

Maier, M., &  Nussbaum, R. (1998). Volleyball für Kinder, vybrané kapitoly (J.Jinoch trans.). Zpravodaj ČVS, 1998 (2), 15 – 18, 1998 (3), 15 – 18.

Selinger, A. (2000). Podání (M. Ejem, Z. Valášek & J. Jinoch trans.). Zpravodaj ČVS, 2000 (8), 15 - 22, 2000 (9) 21 – 28.

Zahálka, F.: Smečované podání u volejbalistů kategorie kadetů. Zpravodaj ČVS, 2002 (5), 17 – 28.

V Nymburce 28. 4. 2007                 Zdeněk Haník (spolupráce Míla Ejem)