- Napsal Krpač (překlad)
- Kategorie: Psychologická oblast
Učení herního vnímání
„Ten by letěl do autu,“ zakřičel trenér naštvaně a vůbec nemohl pochopit, jak hráč nemohl vyhodnotit situaci stejně jako on. Základem neúspěšné výměny bylo nesprávné vyhodnocení situace. Často vidíme, jak se trenéři nechápavě ptají hráčů i hráček, jestli to nebo ono neviděli a sami se staví do role moudrých, kteří situaci viděli správně. Dobře, máme více zkušeností než mladí volejbalisté a díky tomu, že situaci pouze vyhodnocujeme a nemusíme ji pod časovým tlakem řešit, máme v ten okamžik větší přehled o dění na hřišti. Ale často nepochopíme proč je vyřešení jednoduché situace tak složité – problém tkví v
VNÍMÁNÍ HERNÍ SITUACE
Pro všeobecný rozvoj hráče a pro rozvoj jeho sebedůvěry je důležité, aby se již od začátku své sportovní kariéry učil odpovědnosti, aby se učil přijímat a nést vedoucí roli. Je tedy žádoucí, aby mu taková vedoucí role byla trenérem pravidelně svěřována. Trenér musí rozpoznat, pro jakou roli má hráč schopnosti a předpoklady. Vedoucí rolí se nemyslí pouze role hráčská – dítě může uplatňovat vedoucí úlohu při plnění mimosportovních povinností – každý by měl být v rámci možností a svých schopností stavěn do role, která jej učí odpovědnosti, vedoucí úloze při plnění daného úkolu a která upevňuje jeho pozici v hierarchii družstva.
Pod pojmem vyhledávání talentů a osobností myšleno vyhledávání tzv. „vítězných typů“ – schopnost prosadit se, cíleně orientované jednání, připravenost jít do rizika a orientace na úspěch. K těmto schopnostem patří také schopnost adaptace na zátěž, stabilní sebevědomí a vysoká schopnost koncentrace. Harre k tomu píše: „Sportovec musí být schopen plně využít nejen své fyzické schopnosti, dovednosti a intelektuální schopnosti, ale také charakterově-volní vlastnosti, morální přesvědčení a zvyky. Boj o nejvyšší sportovní výkony, o vítězství a rekordy podporuje i vytváří celou osobnostní složku sportovce“.
Volal mi po vítězství české reprezentace v Evropské lize Ondra Vetchý, který se s neuvěřitelnou důsledností ozývá vždy, když se v českém volejbalu něco podaří … už od roku 1993. Je zvláštním druhem vlastence, a vlastně každý „český úspěch“ s až naivní poctivostí prožívá. „Zdendo, ty tvoje holčičky zpívaly hymnu, a jak moc pěkně zpívaly …“. Samozřejmě to nejsou moje holčičky, jsou především svoje, a tak trošku trenéra Carla Parisiho. Protože jsme byli všichni v Karlových Varech, kde jak známo souběžně probíhal filmový festival, byl Ondra za půl hodiny za mnou v hotelu Imperiál a pokračoval v projevech nadšení“ „…já jsem takovej vůl, že jsem nedorazil, byl jsem pár metrů od vás, to byla paráda, viděl jsem to v televizi … vyřiď holkám, že jim moc držím palečky … a jak byly sebevědomý, to je přeci úžasný …“. Gratulaci touto cestou vyřizuji, stejně jako gratulaci od první dámy českého filmu Aňy Geislerové (odkaz
Z minulého týdne konstatuji dva smutné osobní zážitky: první je, že svůj boj vzdal Josef Dobeš a druhý, že jsem prohrál tenisový duel s Jardou Hřebíkem, což se mi v poslední době nestávalo. Ministr Josef Dobeš byl možná slabým ministrem, jak tvrdí jedni nebo nejlepším ministrem, jak tvrdí prezident Václav Klaus. Opravdu nemám dostatečný objem informací, abych to mohl posoudit … co ale vím, že byl dosavadní ministr výhrou pro sport a stál za námi ve všech bitkách o renesanci sportovního prostředí a především o financování sportu. Nic naplat, znovu musíme zpozornět, aby sport v osobě jeho nástupce nedostal další ránu. Starý mazák Jarda Hřebík na mě tentokrát vytáhl strategii „že spěcháme a musíme na minimum zkrátit rozcvičku“ … zbaštil jsem mu to, jak se později ukázalo, času bylo dost, ale já jsem první set téměř nezaservíroval … on prostě ví, že jakmile se rozehraju, jeho šance začnou klesat … no nic, historie se neptá, dostal jsem na prdel. Co by možná mohlo být pro čtenáře zajímavější, že mi po našem tenisovém zápase nechal nahlédnout do zákulisí Sparty. V první řadě jsem viděl, že Sparta Praha je firma v pravém slova smyslu, k tomu máme ve volejbalu daleko. Odborně však řeší obdobné problémy, jako my ve volejbalu. Postoj k práci, profesionalitu, identifikaci, mládež, metodiku. Je to na samostatný článek, tak snad někdy ...
V minulém článku jsme se seznámili s tím, co jsou exekutivní funkce. Přibližme si tento pojem blíže k praxi. Exekutivní funkce jsou kognitivní procesy, které probíhají v mozku. Člověk je potřebuje hlavně v případě, kdy automatizmy nestačí, kdy je potřeba rychlé řešení. Proto mají tyto procesy velký vliv na osobní chování, disciplínu vůči sobě, seberegulaci a osobnost člověka a jsou velmi důležité nejen ve sportu, ale i v běžném životě, ve škole v zaměstnání. Jak jsem se již zmínil, mohou být exekutivní kompetence rozděleny do tří základních kompetencí: Kapacita paměti, Inhibice, kognitivní flexibilita. Rozvoj a podpora kognitivních procesů hrají u mládeže hlavně z důvodu regulace vlastního chování velmi důležitou roli. Špatný rozvoj těchto procesů přináší u dětí deprese a poruchy chování, se kterými se setkáváme ve škole, ale i v klubu. Dlouhou dobu byly kognitivní procesy považovány za konstrukt, který podléhá pouze individuálnímu vývoji člověka.
Neurobiologie přikládá exekutivním funkcím při překonávání úkolů velký význam. V tréninku, v zápase ale také v normálním životě. V následujícím článku popíšeme tyto kognitivní procesy a jejich význam pro volejbal. Volejbal je psychicky velmi náročná hra, ve které o vítězství či prohře rozhodují nejen technické, taktické a atletické schopnosti. Jde také o mentální sílu vůli a bojovný duch. Dalšími schopnostmi jsou schopnosti jednání, plánování, tréninkové nasazení, schopnost výdrže, osobní chování a nastavení. Tyto schopnosti jsou převážně ovlivňovány kognitivními kontrolními funkcemi, které jsou v neuropsychologii shromážděny pod pojmem exekutivní funkce.
Navazuji na pokus o diskusní téma Aleše Nováka, které uveřejnil předevčírem na tomto webu (vůbec nediskutované, řekl bych samozřejmě). Jeho smyslem byla otázka, jak zacházet s negativními emocemi a myšlenkami. Já jsem kdysi o tom psal v roce 2007, a proto bych toto téma trochu rozvedl.
V Prostějově 8.a 9.12. proběhl třetí běh přednášek Trenérské akademie. Přednášejícím byl Americký psycholog Jeff Greenwald. V jeho přednáškách zaznělo mnoho zajímavých myšlenek a dvě z nich dám k dobru do dnešní diskusi.¨
Při ovládání emocí a pohybů těla při utkání je velmi důležité, aby sportovec uměl vést pozitivní rozhovor sám se sebou. Jeho cílem je co nejlepší zvládnutí další herní situace („Při další přihrávce udělám krátké rychlé kroky“). Negativní myšlenky („Opět jsem útočil do autu“) musí být přeformulovány do pozitivních představ („Další útok dám do hřiště“, nebo „Další útok zahraju po lajně“). Také boj s neúspěchem, s nepříznivým stavem a s jinými vnějšími vlivy je prováděn rozhovorem se sama sebou („Vzchop se!“. „Nevzdávej to!“ „Za tohoto stavu jsme to jednou otočili“). Volejbalista by měl být přesvědčen o tom, že jeho jednání ve hře vede k úspěchu. Právě při stresových situacích je přesvědčení, že to svými schopnostmi zvládnu, velmi důležité. Aby sportovec mohl v zápase jednat úspěšně, je nutné, aby se dostal na určitou hladinu fyzického a psychické vzrušení – říká se to Aktivační regulace. Pokud chce hráč soupeře porazit, bez určitého stupně agresivity se v utkání neobejde. Koncentrace hráče je v ideálním případě zaměřena pouze na podstatné informace. Při tzv. „Tunelovém pohledu“ (Tunnelblick) vnímá hráč pouze spoluhráče a protihráče, diváci a konstrukce haly z pole koncentrace zmizí.