Pod pojmem vyhledávání talentů a osobností myšleno vyhledávání tzv. „vítězných typů“ – schopnost prosadit se, cíleně orientované jednání, připravenost jít do rizika a orientace na úspěch. K těmto schopnostem patří také schopnost adaptace na zátěž, stabilní sebevědomí a vysoká schopnost koncentrace. Harre k tomu píše: „Sportovec musí být schopen plně využít nejen své fyzické schopnosti, dovednosti a intelektuální schopnosti, ale také charakterově-volní vlastnosti, morální přesvědčení a zvyky. Boj o nejvyšší sportovní výkony, o vítězství a rekordy podporuje i vytváří celou osobnostní složku sportovce“.

Ale: Výsledky zkoumání nejsou v literatuře zabývající se vývojovou psychologií a osobností sportovce v žádném případě jednotné.

Gabler uvádí, že sportovci nejsou nijak nadprůměrně emocionálně stabilní či labilní, ani pesimističtí, zdrženliví, nejistí či ustrašení, ani dominantní optimističtí či odvážní.(Gabler, Joch).

Na druhou stranu vychází Sack z toho, že existují osobnostní znaky charakteristické pro vrcholový sport. Jsou to:

Samostatnost: „Samostatnost je ve sportu nutná. Sportovec musí umět provozovat svůj sport samostatně. Touha trénovat musí vycházet ze sportovce, ať už jsou trenér, spoluhráči na tréninku přítomny či nikoliv“.

Motivace předvést výkon: „Sportovci musí být minimálně ve sportu motivováni předvést co nejlepší výkon. Motivace předvést výkon je důležitější než všechny ostatní motivy“.

Bezproblémové osobnosti: „Vrcholový sport si vybírá psychicky robustní, extrovertní a emocionálně stabilní a na výkon orientované sportovce. Problémoví jedinci nejsou fyzické ani psychické zátěži adaptabilní – a terapie je utopické řešení.

Psychické vlastnosti hrají v dnešním vrcholovém sportu čím dál větší úlohu. Rozdíl mezi výkony sportovců je díky využití tělesného potenciálu a těch nejlepších tréninkových metod v současném sportu čím dál menší. Často proto rozhoduje psychické rozpoložení sportovce. Kdo se umí nejlépe vypořádat s tlakem médií, přátel, trenérů? Ten často zvítězí také v utkání. Často se stává, že skvělí sportovci neunesou tlak okolí, předvedou pouze část svého potenciálu a zklamou. Existuje však řada sportovců, kteří právě zápasové prostředí vyhledávají, protože se v něm cítí dobře. A to bez ohledu na to, že jsou na tom fyzicky hůře než někteří hráči. To právě dělí „tréninkové“ typy od těch „zápasových“.

Podle Cramera není talent jednodimenzionální systém, ale spíše multiparametrální systém, který je tvořen vzájemným působením mnoha komponentů, které se dají úspěšně či neúspěšně prognostikovat.

Podle Oertera je osobnostní vývoj procesem s nekonečně možným konečným vyústěním. „Biologické systémy jsou komplexní systémy, které se během času mění. Tento proces změny je výsledkem vnějších vlivů a vnitřních pochodů, je důsledkem působení velkého počtu psychických, sociálních, fyzických a kulturních faktorů, složitých pochodů mezi organismem a okolím,“ říká Joch v Daugsovi (str. 195).

Závěrem lze říci, že

Vývoj člověk jde často svou cestou!

Z němčiny přeložil Radek Krpač,

Zdroj: www.volleyball-training.de