Kvůli rychlým pohybům a velmi intenzivnímu, krátkodobému a ne vždy funkčnímu zatížení celého pohybového aparátu a také kvůli nárokům na psychiku vyžaduje volejbal velmi specifický program pro rozcvičení. Především v oblasti protahovacích cvičení připravujících na utkání ještě neexistují žádné programy, které by obstály a odolaly poznatkům aktuální diskuse ve funkční gymnastice. Vysoká předaktivační úroveň svalů, získaná aktivními dynamickými cviky, a centrální nervové soustavy, získaná například mezisvalovými koordinačními cviky, má pro vyvolání optimálních výkonů a také pro předcházení zranění rozhodující význam. Zahřátí v tomto smyslu jsou aktivní prostředky, které slouží k optimálnímu nastolení psychického a fyzického stavu před tréninkem nebo před utkáním. Helmuth Öller sestavil rozcvičovací program před utkáním a otestoval ho u u ženských bundesligových týmů

Střídající hráč? Náhradník? Hráč na lavičce? Image hráčů, kteří nejsou na hřišti od začátku utkání, je spíše špatný. Každý chce hrát, každý chce v den zápasu na hřišti ukázat, co se během týdne naučil a nacvičil. Zápas je představení, na které všichni hráči pracují. A kdo by rád v tento moment stál za oponou? Přitom má trenér volejbalu v setu šest šancí střídáním ovlivnit hru družstva. Tedy i šest šancí pro hráče dostat se do zápasu. Tím má střídající hráč příležitost mít velký podíl na celkovém „představení“ v zápase. Ale proč by měl trenér vůbec střídat, když se rozhodl pro (údajně) nejlepší hráče, slibující největší možnost úspěchu v utkání? Jak dosáhne střídající hráč optimální připravenosti vstoupit do hry v momentu střídání?