Popsat stručně problematiku individuálních herních činností je téměř nemožné. Až když se o to pokusíte, pochopíte, že jde o poměrně složitou záležitost. Každý detail má své místo a najednou zjistíte, že se vám nedostává slov. To je ta krása i složitost kolektivní hry, která nejde úplně podmanit. Rozhodl jsem se zařadit k metodickým dopisům materiál, který zpracoval Aleš Novák pro potřebu certifikačních seminářů. Nejde jistě o text stručný, ale jistě potřebný a zajímavý. Ivan Pelikán

SCHÉMA ZÁKLADNÍCH BODŮ

Strategie útoku středových hráčů

Předpoklady součinnosti

• Požadavky na útočníka
• Požadavky na nahrávače
• Požadavky na tým

Schéma součinnosti 

• Odraz
• Časování útoku

Metodické schéma nácviku
Praktické postupy nácviku rychlíku

STRATEGIE ÚTOKU STŘEDOVÝCH HRÁČŮ

1. Vázat blokaře, případně další krajní, bránící hráče soupeře
2. Jednonožka jako základní úder při postaveních s předním nahrávačem
3. Krátká střelba (4) – útok středového hráče v souvislosti se silným útokem ze zóny II, I, VI
4. Útok č. 3 – uvolnění útočících hráčů ze zóny IV, VI
5. Útok středem po nepřesném příjmu – důležitý prvek v narušení schopnosti soupeře postavit kompaktní dvojblok
6. Schopnost útočit údery č. 1, 4, 3 popřípadě další varianty silně znesnadňuje předvídání útoku pro bránící družstvo
7. Klasický rychlík je základním úderem v mužském volejbale  - metodicky prvním, který se mladý hráč učí
8. Družstva se navzájem velmi liší v četnosti jednotlivých středových úderů

POŽADAVKY NA ÚTOČNÍKA

1. Vybrat správné místo odrazu

• Vůči síti
• Vůči nahrávači

1. Správně načasovat odraz a práci paže
2. Práce ruky musí být aktivní vůči pohybu míče
3. Specifika mužského útoku prvním sledem
   1. Větší počet útočných variant (odskoky, zastavené)
   2. Větší rychlost úderů (větší výška)
   3. Hrají se více údery po horším příjmu
4. Zvládnout více variant útočných úderů (1, 4, krátká jednonožka - 3, odskočená jednonožka, dlouhá jednonožka – zastavený rychlík, odskočený rychlík, zastavená čtyřka, odskočená čtyřka)
5. Mít ochotu „vydat se“ nahrávači
6. Limitní pro posouzení kvality středového hráče je včasnost útoku (rychlost nabízení se nahrávači)

Požadavky na útočníka - včasnost

1. Limitní pro posouzení kvality středového hráče je včasnost útoku (rychlost nabízení se nahrávači)
2. Trenér nesmí dopustit, aby včasnost nabízení nebyla ideální
3. Musí se vždy vracet v nácviku tak, aby pořád byl útočník včas u nahrávače
4. Schopnost hrát diagonálu je měřítkem včasnosti útočníka

POŽADAVKY NA NAHRÁVAČE

1. Vybrat správné místo odrazu k provedení nahrávky (místo kontaktu s míčem se nachází přibližně nad místem odrazu)
2. Sladit nahrávku s rozběhem a odrazem útočníka
3. Získat důvěru útočníka pro útok prvním sledem
4. Zvládnout technicky a takticky různé druhy nahrávek pro útok prvním sledem i nahrávku z horšího příjmu (1, 4, 3, varianty útoků z jedné nohy)
5. Schopnost nahrávače časovat nahrávku (zpožďovat odbití)

• Pomocí techniky odbití
• Výdrž v mrtvém bodě – odbití při klesání

6. Schopnost nahrávače skrýt snahu hrát středový úder (naznačení smečování, zalití)

7. Schopnost hrát středové údery i z horšího příjmu

8. Schopnost taktického využití prvosledových úderů

POŽADAVKY NA TÝM
(V počátečních fázích nácviku při začleňování rychlíku do hry)

     1.  Přihrávka umožňující realizaci útoku prvním sledem

     2. Dostatečné fyzické parametry útočníka: dosah ve výskoku

     3. Nahrávač schopný realizovat útoky prvním sledem

     4. Dostatečný objem tréninku pro nácvik (souhru)

     5. Důvěra v potřebu útoku prvním sledem 

     6. Důraz na komunikaci nahrávače a útočníka

     7. Přiměřená tolerance chyb při realizaci útoku 1. sledem

ODRAZ

1. Odraz vůči nahrávači

0,5 – 1,5 m od N, spojnice ramen nahrávače a útočníka jsou přibližně rovnoběžné

1. Odraz vůči síti

• Došlap brzdícího kroku 1,5 – 2 m od sítě
• Došlap levé nohy 1 až 1,5 m od sítě, noha vytočena téměř vodorovně se sítí
• Levé rameno natočeno k síti

1. Hráč sleduje dráhu přihraného míče, reaguje úpravou postavení a následně pohybem k místu odrazu
2. Hráč se odráží vždy směrem proti letu nahrávky (pokud nehraje odskok)
3. Hráč je vždy připraven hrát jako primární úder ostrou diagonálu
4. Schopnost hrát ostrou diagonálu je indikátorem včasnosti

ČASOVÁNÍ ÚTOKU

(Všechny časové údaje jsou orientační)

1. Zahájení prvního kroku tříkrokového rozběhu - míč 5 – 6 m od N 
2. Závěr brzdícího kroku (došlap na patu) - míč je 1-2 m od N
3. V momentu nahrávky - paže útočníka v nápřahu (loket vzadu)
4. Úder je prováděn v kulminačním bodě (resp. těsně před nebo „po“)
5. Hráč se vždy odráží směrem nad N

Pokračování příště.

V minulém článku jsme rozebrali útok prvním sledem. Kromě dosud jmenovaných komponentů obsahuje volba strategie pro rychlý útok prvním sledem další dva aspekty, neboť nejde pouze o rychlý útok středem sítě jako takový, ale o zabudování hry prvního sledu do koncepce celého týmu. Proto je otázka, v jaké situaci je středový hráč úspěšný, pouze jedním aspektem, který musíme zohlednit. Druhý aspekt je naopak zaměřen na úspěšnost ostatních útočníků. Ve své podstatě jde o to, aby nahrávač zapojil do útoku blokaře tak, aby upoutal pozornost blokařů a přitom využil ostatních hráčů, kteří mají možnost útočit z výhodných pozic do nekompaktně obrany na síti soupeře. Z důvodu tohoto aspektu by měl trenér velmi dobře analyzovat vlastní hru, z jaké pozice jsou jeho útočníci na kůlech úspěšnější. Jestli v zóně IV nebo v zóně II.

Útoky po rychlých nahrávkách jsou spektakulární a dokážou diváky zvednout ze sedadel. Rychlá hra je však i základním kamenem taktiky družstva. Dnes se zaměříme na útoky prvního sledu. Útočná role středního blokaře je v každém týmu jiná. Některé týmy vsází na útočnou aktivitu tohoto hráče, jiné týmy očekávají od svých střeďáků kvalitní obranu na síti. Je samozřejmé, že kvalitní hráči musí zvládat obě komponenty hry, ale často se stává, že jsou v jedné z nich výraznější než v té druhé a to se pak odráží v celkové strategii týmu.

Poslední článek série zabývající se korekcemi špatných návyků při útočném úderu se věnuje timingu smečování. Jedná se o zlepšení koordinace celého pohybu po nahrávce nahrávače.

Koch pracoval na zlepšení timingu v rámci rozcvičení nebo na závěr tréninkové jednotky. Hráči měli převážně problémy se smečařským rozběhem, který je řízen výškou a rychlostí nahrávky. Jako velmi efektivní metoda učení se timingu smečování od jeho rozběhu až po útočný úder se prokázala rytmizace, kterou ovšem Koch z důvodu její náročnosti převzal do rukou sám. Většina hráčů se rytmus i průběh smečařského pohybu naučila velmi rychle. Podstatné pro zdárné vyřešení tohoto problému je však relativně stálá nahrávka, nahrávač tedy musí plnit správně roli asistenta cvičení.

K nápravným opatřením pohybu paže při samotném úderu patřila u Kocha dvě cvičení. Prvním z nich bylo tlesknutí dlaně úderové paže do ruky neúderové paže, která směřovala šikmo vzhůru. Tím Koch docílil toho, že hráči po zatáhnutí lokte natáhli úderovou paži co nejvýše. Trenéři však musí být důslední v tom, aby neúderová paže nebyla příliš nízko. Děti – jak se ukázalo – sami nedokázaly vyhodnotit správnost výšky dlaně neúderové paže. Ve druhém cvičení hráči drželi míč v ruce nebo byl míč zavěšen v síti a pokoušeli se do míče udeřit v optimální výšce. Tato cvičení se v nácviku úderu do míče ukázaly jako nejefektivnější. Nejlepším cvičením pro správný pohyb zápěstí se ukázalo cvičení s následným odhodem tenisového míčku.

Nejčastějšími chybami, které se vyskytují při práci paže při útočném úderu, jsou nedostatečné nebo příliš brzké zatažení lokte při odrazu, nedostatečné vytažení ruky při vlastním úderu a příliš brzké zastavení ruky po úderu (před tělem). Vysoká četnost těchto chyb se objevila i při analýze útočného úderu Kocha. Ukázalo se, že korekce těchto chyb je rychlejší, když hráči dostali od trenéra jasnou instrukci o ideálním provedení pohybu, než když se snažili chybu odstranit sami. Z toho vyplývá, že zpětná vazba videorozborem pomáhá ke zlepšení technického provedení pohybu paží při útočném úderu.

Ke zlepšení techniky tedy přispívá cílená korekce a jasné pohybové úkoly. Hráči zlepšili pohyb paže při zatažení lokte tím, že za nimi stál další hráč, který přesně vedl pohyb této smečařské paže. Při příliš brzkém otevření do polohy „lukostřelce“, které podle biomechanických principů znemožní ideální přenos impulsu na míč, pomohla instrukce ve stoje. 

Torsten Koch se také zabýval nápravou nedostatků práce paží při rozběhu i odrazu. První možností nápravy je předání tenisového míčku ve fázi provedení brzdícího kroku smečařského rozběhu, abychom dosáhli co největšího zášvihu paží. Zadruhé je to instrukce dostat při odrazu obě paže maximálním švihem vzhůru. Tyto dva nedostatky se objevují u hráčů a hráček nejčastěji, přitom je třeba říci, že jak zášvih, tak i švihový pohyb obou paží se u hráčů vyskytují, ale nejsou provedené důsledně.

I tady využil Koch u vizuálně vnímavých jedinců videorozbor, který vedl ke zlepšení techniky. Ten se osvědčil hlavně u hráčů, kteří neměli smečařský rozběh zažitý a byli teprve v úvodní fázi učení. Druhou variantou demonstrace byl rozfázovaný pohyb smečařského rozběhu na snímcích.

Metodicky nejúčinnější formou byl individuální přístup trenéra k hráčům mimo tréninkovou skupinu, kdy trenér doprovázel hráče pohybem a individuálně se mu věnoval. (např. hráč stojí uprostřed trojice, dvojice trenérů vykročí pravou nohou a přitom se pohybují jejich paže do zákmihu, a dokročí levou nohou a švihnou pažemi směrem vzhůru).

Německý trenér Torsten Koch se zabýval korekcí chyb při útočném úderu. Vyzkoušel několik variant nápravy a došel k zajímavým zkušenostem.

První problematickou oblastí útočného úderu, kde se vyskytuje řada chyb, je rozběh.
Koch popisuje tři druhy možností korekece.

Před časem mi někdo položil otázku, co potřebuje útočící hráč k tomu, aby byl v útoku úspěšný. Moje odpověď zněla: Měl by mít v útoku k výběru dostatečné množství možností a tím se moci rozhodnout ke správnému řešení herní situace. Volejbalové akce se z větší části rozhodují na zemi a ne nad sítí, jak bychom si mohli myslet (je jedno, jestli se jedná o útok, blok nebo skákaný servis). Z tohoto důvodu se výběr z možností v útoku také rozhoduje na zemi. Rád bych se věnoval rozběhu na útočný úder po vysoké nahrávce. Poslední tři kroky smečařského rozběhu končí kroky „levá-pravá-levá“, to je všeobecně známé. Rozhodující význam pro úspěšný útok je kladen na první rozběhový krok. Jako často v životě je začátek pro další průběh rozhodující. Komu se nepodaří první krok, je zaměstnán korekcí rozběhu při dalších krocích. Plynulý rozběh je z důvodu nesprávného startu prakticky nemožný a hráč je tím ve vzduchu při volbě řešení útočného úderu limitován. První rozběhový krok levou nohou je velmi důležitý, protože přesně udává směr rozběhu k místu odrazu a pevně stanoví optimální timing rozběhu.

Nejvíce bodů je ve volejbale dosaženo útokem. Sotva se najde trenér, který by nepoukázal na důležitost techniky jiných činností a že by se hráči neměli tolik soustředit pouze na útok. Ovšem vše hovoří pro to, abychom útoku věnovali ještě více priority než doposud. Podařený útok není jenom nejlepší prostředek, jak získat body, je to také umělecký zážitek. Michael Warm, bývalý trenér SCC Berlín, Han Abbing, Stefan Bräuer a Söhne Hinz, němečtí reprezentační trenéři mládežnických kategorií představují útočný úder, co je při útoku důležité a jak by mělo vypadat vzdělávání v oblasti útočného úderu. U žádného jiného pohybu nemusí tolik komponentů najednou fungovat jako u útoku a to v následující řadě:

·         Zaujmutí výchozího postavení

·         Rytmizace rozběhových kroků + timing

·         Kontrolovaný odraz

·         Vytvoření napětí spojené s nápřahem

·         Vnímání obrany na síti a v poli a rozhodnutí volby útoku

·         Přesně umístěný úder na polovinu soupeře

·         Kontrolovaný dopad