Medzi dôležité prvky správneho a hlavne EFEKTÍVNEHO využitia svojich fyzických schopností patrí využitie fyzikálnych zákonov v spojení s možnosťami ľudského tela. Už v mnohých učebniciach, metodických listoch či rôznych odborných príspevkoch boli popísané zákonitosti kinematiky útočného úderu. V tomto príspevku sme sa rozhodli poukázať na niektoré vybrané, ale dôležité kinematické zákonitosti vo všeobecne prístupnej forme. Zároveň by sme radi ukázali niektoré spojitosti v kondičnou prípravou.

Medzi dôležité prvky správneho a hlavne EFEKTÍVNEHO využitia svojich fyzických schopností patrí využitie fyzikálnych zákonov v spojení s možnosťami ľudského tela. Už v mnohých učebniciach, metodických listoch či rôznych odborných príspevkoch boli popísané zákonitosti kinematiky útočného úderu. V tomto príspevku sme sa rozhodli poukázať na niektoré vybrané, ale dôležité kinematické zákonitosti vo všeobecne prístupnej forme. Zároveň by sme radi ukázali niektoré spojitosti v kondičnou prípravou.

Kondičná príprava má okrem klasickej prípravy „tela“, teda všeobecnom budovaní fyzického fondu, ktorý je možné použiť vo volejbale môže byť zameraná aj na špecializované činnosti. Už pri junioroch a hlavne u dospelých hráčov je potrebné v určitom časovom úseku venovať sa aj činnostiam, ktoré vedú k špecializovanej príprave na základe jeho herných činností ako jednotlivca.... (foto: útočí David Konečný)

Dnes bych se chtěl zastavit u jednoho dílčího jevu, který mě už delší dobu trápí. Nejdříve ho trochu osvětlím. Když srovnávám razanci rozsmečování většiny českých celků, ať už klubových tak i reprezentačních, mám vždy dojem, že jsme méně razantní, méně „nám to skáče“.

Vím, že razance a rozsmečování není to, co bezprostředně rozhoduje v zápase. Dokonce existují teorie, že razance vůbec nic neukazuje. Prostě jsou to „ bulhaři“ a my je porazíme svojí chytrostí a vůbec jinými volejbalovými zbraněmi. Všichni ovšem víme, že razance roli hraje a u mládeže velkou. Rozsmečování je už plnohodnotnou součástí zápasu a hraje velkou roli v psychice hráčů. Ať už vlastní – každý se při rozsmečování vnitřně hodnotí jestli mu to jde – nebo cizí hráči se pozorují a když s tím někdo opravdu „praští“ je to velká deviza do utkání .

Směrový (časovací) krok v tříkrokovém rozběhu ¨

Orientace, sledování a čekání + přibližování k místu odrazu. Pro naši modelovou situaci: základní rozběh v zóně IV platí, že směr rozběhu by měl být prováděn šikmo, levým ramen blíže k síti. Směr rozběhu z ostatních míst v poli je rozebrán dále. První krok tříkrokového rozběhu levou nohou je základem (časování) timingu, jakoby nutil k čekání a vyhodnocování dráhy letu míče. Při vysokých nahrávkách bývá pomalý, flegmatický, ale nesmí chybět. Je však modifikován  herní situací, která si někdy vynutí jeho zrychlení. Začíná mírným předklonem, jímž se přenese váha na přední pravou nohu a levá se uvolní pro první krok. V momentu, kdy hráč udělá rozhodnutí o zahájení rozběhu, vykročí levou nohou směrem k místu odrazu.

Délka rozběhu

V souvislosti s délkou rozběhu je  třeba  rozlišit pohyb z výchozího postavení (například pro příjem podání) do postavení (střehový postoj), z něhož začínají vlastní rozběhové kroky. Pohyb z výchozího postavení se může dít úkroky, ale také během a vlastní rozběhové kroky mohou buď plynule navázat nebo pokračovat po krátkém zastavení. Délka rozběhu je určována především výchozím postavením. Je myšleno, kde stojí hráč před začátkem rozběhu, popř. kde prováděl hráč předcházející činnost. Rozběh může být minimální, někdy dokonce žádný; v některých případech však může být dlouhý 7-9 m.