Délka rozběhu

V souvislosti s délkou rozběhu je  třeba  rozlišit pohyb z výchozího postavení (například pro příjem podání) do postavení (střehový postoj), z něhož začínají vlastní rozběhové kroky. Pohyb z výchozího postavení se může dít úkroky, ale také během a vlastní rozběhové kroky mohou buď plynule navázat nebo pokračovat po krátkém zastavení. Délka rozběhu je určována především výchozím postavením. Je myšleno, kde stojí hráč před začátkem rozběhu, popř. kde prováděl hráč předcházející činnost. Rozběh může být minimální, někdy dokonce žádný; v některých případech však může být dlouhý 7-9 m.

 

 

 

Počet kroků rozběhu

Počet kroků v rozběhu je různý podle délky rozběhu. V podstatě však platí to, jak jsme si popsali tuto problematiku v předchozí modelové části popisu techniky útočného úderu. Zajímá nás tedy zvlášť tříkrokový rozběh, potřebný k tomu, aby se hráč vyrovnal s nepřesnou nahrávkou. Důvody jsou uvedeny výše, zde uvádíme jen resume problému. Je – li hráč nucen provést rozběh dvoukrokový, je to ve specifických situacích jako například nedostatek času nebo nedostatek místa k tříkrokovému rozběhu, útok po vystřelené nahrávce, útok po nahrávce č. 2 a 5 se zadrženým rozběhem atd. Je-li rozběh vícekrokový, mají zásadní význam pro konečné provedení útočného úderu poslední tři kroky (přípravný – směrový, brzdící a dokrok), předcházející kroky mají význam přibližovací.

 

Rozdíly v technice podle zóny úderu

Úder ze zóny IV

Nejobvyklejší rozběh v zóně IV je zvnějšku hřiště. Je nejvýhodnější, protože nahrávka jde v optimálním úhlu ke směru pohybu úderové paže, smečař má větší přehled o situaci a může lépe volit místo odrazu podle délky nahrávky. Hlavně však nemusí příliš upravovat směr rozběhu vůči své poloze při odrazu, tj. levým bokem k síti. Pokud má hráč dostatek času, snaží se vždy dostat mimo hřiště, aby mohl jeho rozběh probíhat výše popsaným způsobem. Rozběh zevnitř hřiště je určen předcházející činností, ať je to přihrávka, vybírání nebo jiná činnost. V tomto případě se hráč i tak snaží dostat prvními kroky přesunu mimo hřiště. Pokud mu to vývoj herní situace neumožní, je nucen začít rozběh pravým bokem k síti a otočit se do žádaného odrazového postoje (levým bokem k síti a spojnicí ramen šikmo k síti) až během dvou posledních kroků rozběhu. V krajním případě řeší situaci tak, že ještě brzdící krok směřuje kolmo k síti a teprve následně řeší hráč situaci zakončením brzdícího kroku na chodidlo pravé nohy natočené šikmo k síti. Dokrokem se pak hráč dostane do správného odrazového postoje s trupem natočeným šikmo k síti.

Úder ze zóny II

I zde platí, že hráči volí většinou rozběh zvnějšku hřiště z důvodů uvedených výše. Na úderu se mimo jiné podílí rotace trupu, proto musí být odrazová poloha chodidel obdobná jako při úderu ze zóny IV, což natáčí levé rameno k síti. Situace je však poněkud odlišná v tom, že je možná větší variabilita v postavení spojnice ramen vůči síti v momentu odrazu. Při rozběhu zevnitř hřiště  je situace podobná s tou, kterou jsme popsali výše pro rozběh v zóně IV.

Úder ze zadní zóny

Pro údery ze zadní zóny bývá někdy příznačný specifický způsob odrazu s potlačením brzdícího efektu dopředného pohybu, čehož je dosaženo dokrokem levé nohy do větší vzdálenosti před pravou. Při odrazu se trup nepředklání, čímž se boky se při odrazu nedostávají tolik dozadu. Důvodem je potřeba odrazu více do dálky. 

Varianty podle úderové techniky

Na úvod je nutné poznamenat, že všechny níže uvedené techniky mají jeden obecný základ v zásadách správné techniky provedení útočného úderu. Platí pro ně všechny zásady, liší se pouze mírně v nápřahu, v položení ruky na míč a v intenzitě úderu.

Drajv

Hráč zasahuje míč zezadu a charakter letu míče po úderu je po přímce.

Lob

Hráč zasahuje míč zezadu zdola. Zápěstím a prsty mu uděluje silnější rotaci. Dráha letu míče po úderu je obloukovitá. Lob je základním úderem, měl by ho ovládat každý hráč. Neschopnost provést lob bývá signálem jiné technické chyby, která se projeví i u smeče.

Zkrácený úder („roláda“)

I zde musí být proveden nápřah, aby nebyl příliš brzy prozrazen záměr. Loket však nejde tolik dozadu a míč se zasáhne podobně jako u lobu. Intenzita úderu je menší, protože pohyb ruky se v závěru poněkud zpomalí. Míči je v momentu úderu udělena silná rotace.

Ulívka s otevřenou dlaní

Začátek pohybu paže je stejný jako u zkráceného úderu. Loket nejde tolik dozadu,  pohyb ruky se v závěru poněkud zpomalí až zastaví a míč se zasáhne prsty  otevřené dlaně. Odbití se provede delším kontaktem s míčem pohybem zápěstí nebo mírným pohybem celé paže.

Vytlučení bloku

Při úderu směřujícím do hřiště, který využívá nedokonalosti bloku, trefuje útočník míč relativně vysoko, úder směřuje do zadní části hřiště. Tento úder počítá s tím, že dlaně a prsty blokařů neudrží po tvrdém úderu polohu v prodloužení předloktí, jsou úderem zvráceny vzad a míč se odráží nahoru dozadu nebo stranou mimo hřiště. Záměr útočníka je v podstatě prorazit blok, zahrát míč nad blokem nebo ho vytlouct. Při úderu směřujícím mimo hřiště provádí útočník v podstatě drajv, jehož dráha by směřovala mimo hřiště, kdyby nedošlo ke kontaktu míče s blokem. Tento úder se provádí, když je míč blízko bloku a je vysoká pravděpodobnost, že úder skončí na rukou blokařů. V tomto případě je záměrem útočníka vytlouct blok a podle toho volí i směr úderu.

Vyhození míče o blok

Používá se v situacích, kdy míč je velmi blízko sítě na jejím kraji. Útočící hráč se odráží blízko sítě, vyskakuje kolmo vzhůru, položí otevřenou ruku s roztaženými prsty na míč, zatlačí jej na ruce blokaře a vyhodí míč do strany o blokařovy ruce ven z hřiště.  Tento úder se hraje otevřenou dlaní. 

Rozdíly v technice podle charakteru nahrávky

Zásadní rozdíl mezi útokem po různě vysokých nahrávkách je v časování rozběhu.

Úder po nahrávce podél sítě

Po vysoké nahrávce začíná první krok tříkrokového rozběhu vždy až poté, kdy míč opustil nahrávačovy prsty. Po polovysoké nahrávce přichází začátek prvního kroku tříkrokového rozběhu v momentu doteku nahrávačových prstů s míčem. Po vystřelené nahrávce nastává poněkud jiná situace. Zásadním rozdílem od ostatních úderů je fakt, že úder po vystřelené nahrávce se provádí v podstatě po dvoukrokovém rozběhu. Někdy dochází ke kontaktu nahrávačových prstů s míčem dokonce v průběhu závěrečného smečařského dvojkroku. Přesto i v průběhu tohoto dvojkroku musí smečař reagovat na směr letu i rychlost nahrávky. Ponahrávce do zadní zóny (třetího sledu) - viz popis výše.

Úder po nahrávce z pole

Situace je stejná jako u vysoké nahrávky, co se týká časování rozběhu i počtu kroků a celkové techniky provedení. Liší se pouze směrem rozběhu. Hráč se snaží před začátkem rozběhu najít takovou pozici, aby mohl být následný rozběh zhruba kolmý na směr letu nahrávky. 

Směr úderu a jeho utajení

I rozběh modifikuje usměrnění míče. Rozběh by měl být konzistentní a smečař by si jím měl vždy vytvářet takové podmínky, aby po odrazu mohl volit libovolný směr útoku. Často se však stává, že nesprávný rozběh si vynutí pouze jeden směr útoku.

Nejdůležitějším momentem pro usměrnění míče je činnost zápěstí. Při klasickém úderu, který jsme výše popsali, je paže v momentu úderu nad pravým ramenem, vytažená a napnutá. Úhel dráhy letu míče po úderu vůči zemi je dán právě činností zápěstí, přesněji jeho sklopením v momentu kontaktu s míčem.  Stranové umístění se děje především činností zápěstí a rotací předloktí. Zvýšeným tlakem malíkové strany ruky doleva od směru pohybu úderové paže (např. úder po lajně ze zóny IV) nebo zvýšeným tlakem palcové strany doprava od směru pohybu úderové paže (např. úder do diagonály ze zóny IV). Usměrnění míče činností paže: v moderním volejbalu jsou zcela běžným jevem jiné varianty pohybu paže:

Úder od osy těla

Je podobný úderu, kdy míč usměrňujeme rotací zápěstí doprava od směru pohybu úderové paže. V tomto případě rotuje paže v ramenním kloubu a přitom se vyklání mírně doprava od vzpažené úderové paže. Tento úder je zpravidla doprovázen ještě rotací zápěstí doprava. Trup zůstává v poloze, která byla dána odrazem nebo se mírně naklání doleva. Smyslem celé akce je předstírat úder podle postavení trupu a změnit jej činností paže, předloktí a zápěstí. Je to například  situace při úderu ze zóny II, kdy směr rozběhu, odraz  i poloha trupu před úderem napovídají úder do diagonály a paže v duchu našeho popisu srazí míč po čáře.

Úder přes osu těla

Podobná situace, ale s opačným směrem, se vyskytuje při úderu přes osu těla. V tomto případě rotuje paže doleva od roviny vzpažené úderové paže a sklápí se přes hrudník. Při dokončení pohybu po úderu se paže zpravidla ohýbá v lokti. Tento úder je často doprovázen rotací zápěstí doleva. Trup zůstává ve vzpřímené poloze a nedokončuje rotaci. Je to například  situace při úderu ze zóny IV, kdy směr rozběhu, odraz  i poloha trupu před úderem napovídají úder do diagonály a paže v duchu našeho popisu usměrní míč po čáře.

Úder se zkráceným nápřahem

Úder se zkráceným nápřahem je rovněž jedním z prvků techniky, které ovlivňují usměrnění míče. Je to například situace, kdy středový hráč po nahrávce může podle vývoje herní situace nechat přeletět míč k svému levému rameni a zaútočit do zóny I nebo chce krátce po kontaktu nahrávačových prstů s míčem srazit míč rychle do zóny V. Protože se ocitá v časové tísni, zkrátí nápřah paže na úkor tvrdosti úderu, tím zkrátí čas pro provedení úderu a „uteče“ tak soupeřovu blokaři úderem do zóny V (IV).  

Úspěšnost utajení je navíc samozřejmě dána schopností vyhodnotit správně herní situaci a vybrat optimální řešení, bohatostí úderového rejstříku, zachování podmínek pro správnou techniku provedení útočného úderu)

Rozdíly v technice podle předcházející činnosti

Úder bez předcházející činnosti

Hráč v souladu s herní situací zaujímá postavení pro případné zahájení rozběhu na útok.

Úder po vlastní přihrávce

Hráč po přihrávce provede úkrok a poté se dalšími úkroky nebo překroky dostane do místa, odkud zahájí rozběh. Pokud se chystá k úderu po vystřelené nahrávce, musí se dostat blíže k útočné čáře a připravit se k dvojkrokovému závěru rozběhu, který přichází po kontaktu nahrávačových prstů s míčem. Dráha rozběhu má někdy také tvar oblouku.

Úder po vybrání míče v poli

V těchto situacích dochází častěji k případu, že smečař nemá dostatek času k tříkrokovému rozběhu. Volí dvojkrokový rozběh, ale i zde musí zachovat všechny zákonitosti pohybového řetězce: smečařský dvojkrok, výrazné zapažení, dynamický výskok, nápřah. Při nedostatku času k tříkrokovému rozběhu mají hráči někdy tendenci neútočit tvrdě, což je chyba.

Úder po odstoupení od sítě

I když se to může zdát jako nepodstatný detail, má odstoupení neblokujícího hráče svůj přesný krokosled. Například v zóně IV provádí hráč odstoupení následovně: pravá noha úkrok od sítě s rotací těla, levá noha překrok, pravá úkrok s rotací těla zpět k síti a narovnáním trupu přenesení váhy na pravou nohu. Tím se odlehčí levá noha, kterou se zahájí tříkrokový rozběh.  Konec odstoupení lze pozměnit i zanožením levou, která poté zahajuje rozběh.

Úder po dopadu z bloku

I tyto situace mohou mít různou podobu, ale i zde se často objeví situace popsaná výše, která umožní hráči odstoupit k tříkrokovému rozběhu. 

Úder odrazem z jedné nohy

Úder, který je s úspěchem používán především v ženském volejbalu. V mužském volejbalu je vidět minimálně, ale to neznamená, že by byl pro něj zapovězen.

Rozběh 

Prvním rozdílem od techniky odrazem obounož je směr rozběhu. Ten probíhá ve velmi ostrém úhlu k síti, téměř rovnoběžně se sítí. Druhým rozdílem je časování: útočící hráč sice musí závěr rozběhu přizpůsobit nahrávce, ale v principu se musí nahrávači „vydat“ v důvěře, podobně jako při útoku po nahrávce do prvního  sledu. Nahrávka jakoby stíhá rozběh útočníka. Útočník zahajuje rozběh před nahrávkou směrem od středu hřiště do zóny II (dá se hrát i v jiných zónách, ale výskyt je minimální). Nahrávka jde tedy ve stejném směru jako rozběh hráče, který se v závěru snaží sladit tempo rozběhu podle rychlosti letu míče.

Odraz

Zásadním rozdílem je závěr rozběhu, místo a způsob odrazu. Krok pravou nohou není brzdícím krokem dopředného pohybu. Poslední krok rozběhu se děje levou nohou. Ta se klade na zem přes patu a je místem odrazu jednonož. Místo odrazu může hráč do určité míry volit podle dráhy a rychlosti letu míče. Odraz je prováděn do dálky.

Let a úder

Letová fáze probíhá podél sítě, během ní hráč napřahuje. Hlavní přednost tohoto způsobu útoku je v tom, že hráč může podle vývoje herní situace volit místo kontaktu s míčem.

Dopad

Je zpravidla na odrazovou (levou) nohu. 

Útočný úder ve vybraných herních situacích

V následujícím textu provedeme výčet herních situací, které modifikují techniku útočného úderu. Jelikož se však jedná o herní kombinace, přesahoval by jejich podrobný rozbor rámec této publikace. Uvedeme pouze heslovitý výčet a k podrobnostem se dostaneme v následující publikaci. Jedinou výjimkou je útok po nahrávce do prvního sledu. Z hlediska techniky má útok po nahrávce do prvního sledu jisté odlišnosti. Při tomto druhu úderu útočník nečasuje rozběh podle nahrávky, ale podle přihrávky nahrávačovi. Útočník je v tomto případě nahrávkou „hledán“. Z výše uvedených důvodů si tento druh útoku, resp. jeho nejčastěji používanou variantu - úder č.1, probereme důkladně, protože je základem většiny útočných kombinací a hry středových hráčů. 

Úder ze zóny III po nahrávce do prvního sledu

Rozběh (platí pro útok po nahrávce č.1)

Při útoku v prvním sledu začíná smečař rozběh normálně asi 3,5 m od sítě a blízko nahrávače. Podle výchozího postavení útočícího hráče se vyskytuje několik rozběhových směrů od šikmých až téměř rovnoběžných se sítí, po rozběhy začínající kolmo k síti nebo obloukem ze zóny II. Podstatné je, aby konečná podoba odrazového postoje byla se spojnicí ramen šikmo a levým ramenem k síti. největší komplikace vznikají při rozběhu středového hráče ze zóny II. Dráha rozběhu po oblouku. Otáčení trupu pomocí správného došlapu se děje v posledním dvojkroku, odraz z levé nohy (při brzdícím kroku pravou) by měl při utajení rozběhu začínat na úrovni nahrávače.

Charakter a místo odrazu

Jakmile nahrávač zaujal své postavení a je v situaci těsně před kontaktem s míčem, odráží se smečař blízko před ním v dostatečné vzdálenosti od sítě a začíná úvodní fázi svého švihu paže. Odpovědností smečaře je vytvořit si správnou vzdálenost vůči nahrávači, který naopak musí sledovat smečaře a zahrát mu nahrávku s pravidelnou a obvyklou dráhou letu. Útočné údery po nahrávkách prvního sledu jsou vždy výsledkem časové i prostorové spolupráce mezi nahrávačem a smečařem – lze jenom velmi těžko zvýrazňovat odpovědnost jednoho nebo druhého z hlavních aktérů. Důležitým momentem při odrazu je postavení chodidel útočníka. To rozhoduje o natočení trupu. Má-li být trup v momentu úderu šikmo k síti, což je předpoklad, aby se pravé rameno dostalo od sítě, musí špičky chodidel útočníka směřovat na nahrávače. Toto pravidlo musí být zachováno i když středový hráč nabíhá ze zóny II a musí nahrávače jistým způsobem obíhat.

Charakter a časování výskoku

Úder po nahrávce č.1 by měl být proveden v době před kulminací dráhy letu nahrávky, nejpozději však v momentu kulminace. Tomu odpovídá i časování výskoku. „Zásoba výskoku“ samozřejmě výrazně ovlivňuje činnost nahrávače, ale vlastní okamžitý výsledek závisí na přesnosti spolupráce obou aktérů – nahrávače i smečaře. My dodáváme, že z videozáznamů je patrné, že úder č.1 je z časového hlediska správně proveden tehdy, nachází-li se útočník již ve výskoku (nebo právě opouští podložku) v momentu, kdy míč opouští prsty nahrávače. Ještě lepší orientační pomůckou jsou však paže útočníka, které by měly být v momentu nahrávky minimálně v poloze před obličejem. Ideální stav je však, jestliže je úderová paže útočníka v tomto momentu již v nápřahu.

Poloha trupu při úderu

Poloha trupu je levým bokem šikmo k síti. Tato poloha se podstatně nemění ani při úderu do zóny I. Práce trupu není při úderu prvním sledem tak výrazná jako při úderu po vysoké nahrávce. Trup sice rotuje, ale úder je veden do obou směrů hlavně pohybem paží.

Pohyb paže při úderu

Vedení paže je strukturou pohybu velmi podobné úderu po vysoké nahrávce. Často však musí středový hráč reagovat na vývoj situace: jak na nahrávku, (neočekávané zrychlení), tak na reakci soupeře (rychlé sražení míče do volného prostoru s minimálním nápřahem). To je důvodem, proč je u středových hráčů vidět často kratší nápřah. Útočit kvalitně a tvrdě i po kratším nápřahu, stejně jako schopnost rozlišit situaci a správně zvolit délku nápřahu, patří mezi stěžejní vlastnosti útoku prvním sledem. Při útoku prvním sledem směrem k zónám I a II se nejčastěji používá úder přes osu těla s relativně malou rotací trupu.

Situace po nepřesné přihrávce

Je-li přihrávka nebo vybírání míče příliš krátké, měl by se nahrávač jakýmkoliv způsobem dostat k míči a pokud možno ve výskoku jej nahrát zpět směrem k síti. Kdykoliv se nahrávač ve hře dostane dál od sítě, je třeba brát jako princip, že to je smečař, kdo musí korigovat svůj rozběh a místo odrazu posunout směrem k zóně IV. Měl by se tak vždy odrážet před jakousi myšlenou čarou, která je charakterizována dále. Jde-li přihrávka relativně nízko a nahrávač nahrává stranou, je myšlená přímka vedená nahrávačovými rameny k síti (ne jeho nohama). Je-li přihrávka vyšší a nahrávač má dost času, aby se otočil směrem k levé přední části pole (zhruba směrem na zónu IV), je tato imaginární přímka pro odraz smečaře prvního sledu vedená diagonálně mezi rameny nahrávače směrem k síti. Čím více je nahrávač vzdálen od sítě, tím větší by měla být vzdálenost mezi ním a smečařem. 

Další varianty útoku podle nahrávky

 

·        Útok po nahrávce č. 4 (E 1.3.1.2)

·        Útok po nahrávce č. 3 (E 1.3.1.3)

·        Útok po nahrávce č. 8 (E 1.3.1.4)

·        Útok po nahrávce č. 7 (E 1.3.1.5)

·        Finty v prvním sledu (E 1.3.1.6)

 

 

Útok ze zóny IV

§         Útok po vysoké nahrávce

§         Útok po polovysoké nahrávce

§         Útok po vystřelené nahrávce

Útok ze zóny II

Útok ze zóny I

Útok ze zóny VI

Útok druhého sledu po nahrávkách č. 2, 5, 6

Útok v řetězci činností středových hráčů

Útok v řetězci činností přihrávajících smečařů

Útok v řetězci činností diagonálních hráčů

Útok nahrávačů po přihrávce  

 

Poznámka: další dělení útoku z jednotlivých zón je shodné nebo obdobné jako v uvedeném dělení  útoku ze zóny IV)

V Nymburce 30 4. 2007                 Zdeněk Haník (spolupráce Míla Ejem)