Přes šestadvacet let jako trenér využívám různých tréninkových metod a stylů v závislosti na věku a úrovně týmu. Jednu sezónu při divizní soutěži můj asistent poznamenal, že podle jeho názoru ječení a nadávání nemá smysl a nepřináší žádný užitek.

Každý trenér (učitel, vychovatel popřípadě rodič mladého sportovce) je postaven před otázku - jak a jakým způsobem působit na svěřence, aby se dočkal očekávaného cíle, kterým je nejprve efektivní působení na sportovce a v neposlední řadě to, že dovednosti sportovce budou postupně narůstat. Jde o komplexní a složitý proces, který má ale určitá pravidla. Pokusím se shrnout některé didaktické principy pro vytvoření ucelené představy, co tato problematika obnáší. Nutno dodat, že by šla napsat celá kniha nebo knihy a stejně by patrně nebylo postihnuto vše…Jak tedy postupovat a čeho by se měl trenér „držet“:

Téma žen jako trenérek volejbalu mi poslední dobou leží stále víc na srdci. Osobně jsem začala trénovat, když mi bylo 23 a musím přiznat, že jsem v té době a ve svém okolí byla zdaleka nejmladší trenérkou. Tehdy jsem o tom příliš nepřemýšlela. Zkrátka jsem začala trénovat.Postupem času, jak jsem získávala zkušenosti a profesionálně rostla, jsem se myšlenkou na postavení žen – trenérek – ve společnosti začala intenzivně zabývat.

Kolikrát jsme za svou praxi slyšeli smečaře povzbuzovat nahrávače, aby jejich přihrávka byla dostatečně vysoká, nebo jsme je viděli zvednout uznale palec po dobře provedené nahrávce. Nejde o nic nového, patří to k běžné komunikaci mezi smečaři a nahrávači.Už od raného věku se smečaři učí sledovat nahrávku a následně ji zpracovat.

Již delší dobu cítíme, že naše hnutí potřebuje vytvořit platformu, kde by se vzdělávali a doškolovali učitelé, výchovní pracovníci, rodiče a v neposlední řadě trenéři těch nejmenších hráčů, kteří začínají s volejbalem. Osobně vím, že v různých regionech probíhají školení trenérů minivolejbalu aktivitou ať již klubů (Prostějov, Přerov, Frýdek – Místek, Ostrava. Hradec – Králové, České Budějovice atd.) nebo neutuchající energií některých osob (Matěj, Herclík, Vojta Zach, Pelikán, Lejsek, Chrobák, Záhoř atd.).

V práci trenéra spoléhá český trenér hodně na úsudek a pocit, ale abychom si rozuměli, i to je důležitá „výbava“! Vyspělý volejbalový svět se ovšem již před nějakým časem vydal cestou exaktních poznatků ve spojení s vědou. Vím, že to může znít jako fráze, ale pokusím se na konkrétní věci uvést příklad z praxe.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se zúčastnili semináře trenérů mládeže v Prostějově. Program byl sestaven tak, aby si přišel každý „na své“. Od trenérů těch nejmenších (asi by byl problém všechny tady vypsat) až po trenéry zvučnějších jmen jako jsou Milan Hadrava, Michal Nekola, Mirek Čada (současně přednášející), Roman Macek, Ivan Husár, Ferda Šrámek, Slávek Matěj, Jirka Kozel, Jan Kapera atd. Moc se omlouvám, že nemůžu vyjmenovat všechny, protože se nás v Prostějově sešlo 161… Moc si vážíme toho, že se začínají o metodiku mládeže zajímat i trenéři dospělých složek! Za všechny věta Mirka Čady: „Velmi inspirativní a motivující do další práce“.

Termín uskutečnění mezinárodního semináře trenérů mládeže, který proběhne ve dnech 21. – 22. června v Prostějově se neúprostně blíží… Přípravy vrcholí a nutno říci, že očekáváme nejhojnější účast trenérů ze čtyř již uskutečněných ročníků. K dnešnímu dni je přihlášeno přibližně 160 trenérů. Letošní program akcí je vskutku vrchovatě naplněn – WL, kvalifikace, turnaje minivolejbalu atd. Bylo opravdu velmi složité najít termím, který by “bolel nejméně”… I z tohoto důvodu již předem děkujeme všem za přízeň a účast.

Vážení příznivci metodiky, dovolte mi malé shrnutí i nahlédnutí do nejbližšího období, které máme z pohledu metodiky před sebou. Nová pracovní skupina TMK ve složení Matěj, Šamšula, Zach, Pisani, Van de Vyver a Pelikán začala pracovat koncem září 2013. Vzhledem k faktu, že všichni členové jsou dobrovolní pracovníci, kteří mají svá civilní zaměstnání, byly předsedou (Ivan Pelikán) stanoveny úkoly, které TMK zaručuje realizovat. Stanovení jasné pracovní čáry bylo zásadním a důležitým rozhodnutím, protože s oblastí metodiky je trenérskou obcí spojováno ledacos (od vzdělávání, vydávání různých osvědčení a průkazů, prosazování určité metodické kultury až po velké vzdělávací semináře atd.).

Vážení čtenáři webu Volejbalové akademie, tak jako každý rok o letních prázdninách, dáme odpočinout našim víkendovým autorům a budeme vám zpestřovat letní dny pouze od pondělí do pátku. V pondělí bude události předchozího týdne nadále glosovat Luboš Bednář, předseda ČVS Zdeněk Haník vám přednese své pocity a názory v úterý, ve středu přijde na řadu trocha metodiky ze zahraničních pramenů od Radka Krpače, o čtvrteční rubriku se podělí Štěpán Javůrek a Miro Vavák a v pátek vás budeme rozmazlovat rozhovorem s Osobností týdne nebo zajímavým podnětem k diskusi. Takže, zůstaňte nám věrni i o prázdninách! Redakce webu VA.

Arie Brokking se v roce 2007 stal trenérem reprezentačního týmu Velké Británie. Velmi těžký úkol, neboť volejbal byl na ostrovech málo populární. V poslední fázi přípravy sehráli Britové v Belgii tři přípravné zápasy, všechny tři prohráli. Arie Brokking nám přiblíží situaci domácího týmu před začátkem olympijských her.