Kolikrát jsme za svou praxi slyšeli smečaře povzbuzovat nahrávače, aby jejich přihrávka byla dostatečně vysoká, nebo jsme je viděli zvednout uznale palec po dobře provedené nahrávce. Nejde o nic nového, patří to k běžné komunikaci mezi smečaři a nahrávači.Už od raného věku se smečaři učí sledovat nahrávku a následně ji zpracovat.

 

Většina trenérů však opomíjí učit smečaře od začátku, tedy od raného věku, rytmus, tedy jednotlivé fáze útoku, a z toho vyplývající těsnou spolupráci mezi smečařem a nahrávačem. Když později přestoupí mezi juniory, slyšíme, jak neustále vyčítají nahrávači, že jejich přihrávka nebyla dostatečně vysoká.

Jelikož jedním z mých pracovních povinností v Penn State je koordinovat útok, sleduji útok jako takový a zároveň pozoruji, jak probíhá spolupráce mezi smečaři a nahrávači. Spoustu hodin jsem strávil jak s útočníky, tak nahrávači před videem a snažili jsme se vystihnout jejich práci na síti. S nahrávači diskutuji zejména to, co osobně nazývám ´mental rolodex´, tedy jakési psychické přizpůsobení se potřebám smečaře. Od prvního dne s tělocvičně musí sledovat potřeby daného smečaře. Někteří jsou vynikající atleti, dokáží vyskočit vysoko, a tudíž vyžadují vysokou nahrávku, naopak jiní jsou schopní provést smeč po rychlé a nízké nahrávce. Navíc se toto v průběhu času mění. Úspěšní nahrávači jsou ti, kteří toto vidí (například díky hodinám stráveným před videem) a jsou schopní se daným potřebám útočníka a změnám v průběhu času přizpůsobit.

Následně sedím před videem se smečaři a diskutuji jejich tempo, tedy rytmus, rozfázování útoku. Nejedná se tedy pouze o rychlost, ale zejména o načasování útoku, který začíná okamžikem, kdy se k nahrávači dostane míč (u nás mluvíme o čtyřech fázích – krocích). Většina trenérů popisuje naopak útok prvním tempem jako ten nejrychlejší, rychlý - F1.  V našem pojetí se jedná se o útok po vysoké přihrávce, který začíná ve chvíli, kdy se nahrávač dotkne míče. V tom okamžiku zahájí smečař první fázi – krok- útoku.  

S novými hráči jsem tedy vypozoroval, že volají po vysoké nahrávce, přičemž se chystají na útok prvním tempem, tedy rychlý. Rozdíl je v krocích.  Pokud smečař kontaktuje míč, při rychlém útoku by měl smečař provést již druhý ze třech kroků. Oni však teprve zahájili útok, tedy 1. krok. Když se jich na to zeptám, z jejich odpovědi je zřejmé, že zaměňují rychlý útok s útokem po vysoké přihrávce. Když s nimi sleduji video, tato skutečnost je více než zřejmá, pokud vůbec smečař útok zahájil. Často se stává, že ve chvíli, kdy nahrávač atakuje míč, smečař vůbec nevykročil, pak se samozřejmě opozdí, mine nahrávku a vzápětí se otočí k nahrávači s prosbou o vyšší nahrávku. Sledováním videa jsme tedy schopní problém pojmenovat a následně na hřišti chybu napravit. Jak jednoduché!

Stejně tak pro střední blokaře platí pravidlo 4 kroků, to znamená, že při rychlém útoku – F1- by měli být již ve výskoku, když míč opustí ruce nahrávače.  Často, zejména mladí hráči, jsou buď teprve na zemi, když by měli být ve výskoku, nebo ve třetí fázi útoku- 3. krok. V prvním případě vyskočí pozdě, i když jen o malý okamžik, ale míč minou a ten jde v daném okamžiku buď výše do vzduchu, nebo z jejich dosahu. Potřebujeme však, aby míč zasáhli právě v nejvyšší fázi své dráhy, nebo na cestě vzhůru.

Během času a při intenzivním tréninku se tato dovednost, stejně jako mnohé jiné, dá naučit. Podle mého názoru klíčovým a důležitým momentem nácviku je právě sledování videa.

zdroj: AVCA