Ve dnech 20. – 21. října proběhlo v Olomouci a Plzni další školení minivolejbalu, které bylo určené pro učitele ZŠ, trenéry, rodiče a všechny další zájemce. Akci zaštitovalo AŠSK v organizačním spojení s ČVS. V průběhu dvou dnů se zúčastnilo semináře 85 posluchačů. Lektory byli Oldřich Záhoř, Jakub Lejsek a Ivan Pelikán. Organizačně školení řídil Jiří Zach a Ivan Pelikán. V roce 2014 proběhlo školení v Brně a Hradci Králové. V letošním roce bylo koncepčně vybráno opět jedno místo na Moravě (Olomouc) a jedno místo z Čech (Plzeň). V roce 2016 hodláme dodržet stejný model a „nasát“ další okruh nových trenérů nejmenších hráčů v dalších regionech ČR!

Navazujeme na první část postřehů o tréninkovém procesu v Japonsku, kde americký trenér několik let zastával poradenskou funkci trénéra volejbalu v Japonsku. Jako jeden z 30 poradců, které zaměstnala japonská vláda, měl tu část pracovat s vrcholovými volejbalovými týmy v Iwate.

Jako trenér se zajímám, jak lidé po celém světě přistupují ke sportu. Měl jsem to štěstí, že jsem několik let mohl zastávat poradenskou funkci tréninku volejbalu v Japonsku. Jako jeden z 30 poradců, které zaměstnala japonská vláda, jsem měl tu část pracovat s vrcholovými volejbalovými týmy v Iwate – v jedné z japonských prefektur (podobné správní zřízení jako státy v USA).

Většina dějů, které v nás probíhají, nám zůstává utajena až do té doby, než začnou působit na svaly. Pohyb je tedy indikátorem vnitřního stavu mysli. Touto myšlenkou skončila druhá část textu… 

Lidé jednají v souladu s obrazem, který si vytváří. Tento obraz já, jenž se mění u dítěte s každou nově získanou pohybovou funkcí, je zčásti zděděný, zčásti vštípený výchovou a zčásti jej během života dotváříme a upravujeme sami. Lidé však většinou svůj obraz já brzy přestanou rozvíjet, jejich chování, myšlení, prožívání a vnímání se stanou stereotypní, ustrnulé a schematické.

V čase prázdnin a dovolených si dovolím napsat několik, věřím, myšlenkových inspirací. V oblasti pohybu mládeže se začínají věci posunovat správným směrem. Naposledy jde o snahu přidat další učební hodinu na prvním stupni ZŠ (1. – 3. třída). Vše ovšem začíná v rodině a především u každého jednotlivce, na kterého působí okolí. Jak tedy vnímáme a vnitřně ovlivňujeme proces rozvoje sebe sama?

Smečovací stroj z dílny Jakuba Kolouška. Jedná se o zajímavou iniciativu hráče a trenéra volejbalu. Více o stroji zde karovolley.webnode.cz

Držíme palce.

Ještě jednou se vracím k MD 22. Přišlo mi několik žádostí o překlad přílohy. Ten přikládám do textu, který je umístěný níže. Pro přečtení českého překladu stačí „najet“ kurzorem na „bublinu“ a překlad se zobrazí.

Asi čtyři roky mi trvá přenést myšlenku o pohybovém základu techniky. Jak již to bývá, některé myšlenky jsou z různých důvodů nepochopeny (určitě i mojí vinou, pokud se o vině dá hovořit). Chce to prostě čas… Jedním z důvodů je i tradiční pohled na rozvoj techniky, který byl dlouhodobě praktikován a je praktikován i nadále. Osobně jsem se účastnil několika debat a v dobrém smyslu „střetů“, kdy jedna strana tvrdila, že rozvoj techniky začíná v určitém vývojovém stupni hráče, a to co by mělo předcházet, se nebralo jako podstatné nebo přinejmenším jako samozřejmost a nebylo řešeno.

Často bohužel vidím, že se u začínajících hráčů moc rychle zaměřujeme na konečnou podobu technického gesta. Příkladem může být odbití spodem (bagr). Nějak nám uniká podstata, na které je pozdější výsledek v podobě úspěšného odbití postaven. Buďme trpěliví a snažme se rozvíjet hráče pohybově komplexně. Mini – volejbal je prostředkem pro technický rozvoj hráče a nejen formou hry.