Trenéři si často pokládají otázku, jak nejlépe zprostředkují svým svěřencům a svěřenkyním tak složitou hru, jakou volejbal je. Místo nudného (a velmi často nezábavného) drilu se nabízí otázka: Jak byl volejbal učen dříve a jakým způsobem je učen v dnešní době?

Volejbal je bez pochyby sportovní odvětví, které je velmi náročné na zvládnutí techniky a komplexních situací. V tréninku se trenéři snaží situace co nejvíce zjednodušit do té míry, dokud naučení určitého pohybového aktu není doprovázeno jakýmikoli rušivými faktory. Některé techniky byly dříve rozloženy do různých elementů, které byly poté také individuálně trénovány (např. brzdící krok a úder paže při útočném úderu). Některé techniky byly nejdříve natrénovány „na sucho“ nebo byly při videoanalýze rozfázovány, aby je hráči prováděli lépe než dosud. Trénováno bylo dříve od jednoduchého ke složitému, přitom trenér podle metodické knihy určoval, který pohyb je složitý, který komplexní a který jednoduchý. Jestli to volejbalový začátečník viděl stejně, přitom nehraje žádnou roli. V každém případě dochází častěji ke korektuře pohybu tak, aby se co nejvíce přiblížil cílové technice. Přitom byla pozornost „učňů“ často zaměřena na správné provedení jednotlivých pohybů.

Základ pro sportovní úspěch je položen již v raném dětském věku. Děti se nejlépe učí plněním nejrůznějších úkolů, počet pohybových triků je obrovský, pouze se doporučuje, aby byly organizačně správně seřazeny. Představíme vám dnes některá cvičení s míčem a švédskou bednou. 

V tomto článku půjde o různé varianty cvičení pro děti ve věku 9 – 10 let, přitom se jedná o cvičení, která mohou být prováděny ve trojici nebo vícečlenných skupinách. Vhodnou pomůckou pro cvičení jsou jednoduché díly švédské bedny, které najdete v každé tělocvičně. Pro cvičení se nejvíce hodí overbally, ale můžete použít jakékoliv míče, které máte v kabinetě k dispozici. Různé míče vytváří pro děti při plnění úkolů nové cíle. Jde o zlepšení schopnosti vnímání a rozšíření pohybových představ základního repertoáru dětí. Zlepšení motorických schopností je jasným cílem cvičení, sekundárními cíli jsou rozhodovací schopnost a schopnost převzít zodpovědnost.

„Ten by letěl do autu,“ zakřičel trenér naštvaně a vůbec nemohl pochopit, jak hráč nemohl vyhodnotit situaci stejně jako on. Základem neúspěšné výměny bylo nesprávné vyhodnocení situace. Často vidíme, jak se trenéři nechápavě ptají hráčů i hráček, jestli to nebo ono neviděli a sami se staví do role moudrých, kteří situaci viděli správně. Dobře, máme více zkušeností než mladí volejbalisté a díky tomu, že situaci pouze vyhodnocujeme a nemusíme ji pod časovým tlakem řešit, máme v ten okamžik větší přehled o dění na hřišti. Ale často nepochopíme proč je vyřešení jednoduché situace tak složité – problém tkví v  

VNÍMÁNÍ HERNÍ SITUACE

Přinášíme příklady učení jednobloku

1.Skupinové cvičení. Na jednu stranu sítě je přistavěna bedna, na kterou se postaví hráčmíčem. Ten drží míč ve výšce pásky. Hráč na druhé straně sítě se snaží tento míč blokovat. Varianta: hráči v zónách II a IV drží míč na pásce. Výchozí pozice blokujícího hráče je zóna III na druhé straně sítě. Blokující hráč provádí přesuny do zóny IV a II a snaží se dotknout míčů v zónách II a IV.

Neustále se snažíme nacházet různé cesty, myšlenky, nové varianty techniky, abychom našim hráčům umožnili se správně volejbalově vyvíjet. Velkou roli ve sportovním vzdělání hraje motivace, která vychází z různých cvičení a materiálů, které máme k dispozici. Jednou z nich může být „míč pro libera“, který během nekolikaměsíčního použití v tréninkovém procesu stoprocentně přesvědčil a nadchnul trenéry v zahraničí. Míč pro libera byl vyvinut v Itálii, na jeho výrobě se podílel bývalý reprezentant Damiano Pippi. Povrch míče a jeho váha jsou stejné jako u normálního míče. Míč pro libera je speciálně polstrován, aby byl odskok od paží reálný a aby dráha letu míče odpovídala dráze normálního volejbalového míče.

Vážení čtenáři webu Volejbalové akademie, každý den vám na našich stránkách servírujeme porci odborných, zábavných ale i vážných volejbalových témat, a to i v těchto svátečních slunečních dnech. Udělali jsme pouze malou změnu, o článek Zdeňka Haníka nepřijdete, ten jsme tentokrát přesunuli z důvodu dnešního svátku na středu, já bych vás chtěl dnes seznámit se zajímavým pohledem na proces učení.

V každém sportu jsou všechny procesy učení řízeny mozkem. Volejbal není výjimkou, abychom docílili větší taktické, koordinační i technické pokroky, musíme tak i trénovat. Musíme však hráčům dávat za domácí úkol příklady sudoku? Ne že by jim uškodily, ale budou poté lépe technicky vybaveni? Budou poté rychleji jednat při řešení herních situací? Spíše ne, mnohem efektivnější je dávat jim úkoly, které budou vyžadovat speciální volejbalovou koncentraci a schopnost učení.

V minulém článku jsme se seznámili s tím, co jsou exekutivní funkce. Přibližme si tento pojem blíže k praxi. Exekutivní funkce jsou kognitivní procesy, které probíhají v mozku. Člověk je potřebuje hlavně v případě, kdy automatizmy nestačí, kdy je potřeba rychlé řešení. Proto mají tyto procesy velký vliv na osobní chování, disciplínu vůči sobě, seberegulaci a osobnost člověka a jsou velmi důležité nejen ve sportu, ale i v běžném životě, ve škole v zaměstnání. Jak jsem se již zmínil, mohou být exekutivní kompetence rozděleny do tří základních kompetencí: Kapacita paměti, Inhibice, kognitivní flexibilita. Rozvoj a podpora kognitivních procesů hrají u mládeže hlavně z důvodu regulace vlastního chování velmi důležitou roli. Špatný rozvoj těchto procesů přináší u dětí deprese a poruchy chování, se kterými se setkáváme ve škole, ale i v klubu. Dlouhou dobu byly kognitivní procesy považovány za konstrukt, který podléhá pouze individuálnímu vývoji člověka.

Neurobiologie přikládá exekutivním funkcím při překonávání úkolů velký význam. V tréninku, v zápase ale také v normálním životě. V následujícím článku popíšeme tyto kognitivní procesy a jejich význam pro volejbal. Volejbal je psychicky velmi náročná hra, ve které o vítězství či prohře rozhodují nejen technické, taktické a atletické schopnosti. Jde také o mentální sílu vůli a bojovný duch. Dalšími schopnostmi jsou schopnosti jednání, plánování, tréninkové nasazení, schopnost výdrže, osobní chování a nastavení. Tyto schopnosti jsou převážně ovlivňovány kognitivními kontrolními funkcemi, které jsou v neuropsychologii shromážděny pod pojmem exekutivní funkce.

Michael Warm, trenér rakouského národního týmu, doporučuje pro každou tréninkovou jednotku motivační závěr. Hráči by měli na konci společné práci v hale prožít pocit úspěchu a s ním také odcházet domů. Obzvlášť dobré je, pokud se volí takový úkol, který se vztahuje k hlavnímu tématu tréninkové jednotky. Hráči dostanou na konci možnost úspěšně zrealizovat naučenou nebo procvičenou činnost.

Varianty

Ideální cvičení by nemělo být příliš snadné, ale ani příliš složité. Hráči by ho neměli překonat na první pokus, neustálé opakování však také není ideální. Trenéři musí v tomto případě prokázat velký cit pro odhad kvalit svých svěřenců, zvolit cvičení, které nebude jednoduché, ale řešitelné, není zdaleka jednoduché.

Při volejbalovém tréninku mládeže je důležitá rozmanitost cvičení zaměřených nejen na volejbalovou techniku,ale také na koordinaci. Jednou z možností je dát dětem do ruky míč, který v rukách mladých sportovců slouží jako pálka. Děti odbíjejí míč míčem, tato varianta umožňuje rychlý vstup do hry, aniž by děti museli zvládnout pro ně tak těžkou techniku volejbalových odbití. Základní otázky zprostředkování volejbalové hry znějí: „Jak se mají začátečníci herně chovat, aby byli schopni hrát?“ A: „Jaké techniky, jaké pohyby a která rozhodování hrají při zprostředkování hry hlavní roli?“ Dosud nám volejbalovou hru zprostředkoval pouze minivolejbal, ten má ovšem také své nevýhody.

Je minivolejbal vždy smysluplný?