Při volejbalovém tréninku mládeže je důležitá rozmanitost cvičení zaměřených nejen na volejbalovou techniku,ale také na koordinaci. Jednou z možností je dát dětem do ruky míč, který v rukách mladých sportovců slouží jako pálka. Děti odbíjejí míč míčem, tato varianta umožňuje rychlý vstup do hry, aniž by děti museli zvládnout pro ně tak těžkou techniku volejbalových odbití. Základní otázky zprostředkování volejbalové hry znějí: „Jak se mají začátečníci herně chovat, aby byli schopni hrát?“ A: „Jaké techniky, jaké pohyby a která rozhodování hrají při zprostředkování hry hlavní roli?“ Dosud nám volejbalovou hru zprostředkoval pouze minivolejbal, ten má ovšem také své nevýhody.

Je minivolejbal vždy smysluplný?

Samozřejmě, že je důležité určitými formami děti předem připravit na „prstovanou“ na malém hřišti. Házení a chytání míče nemusí být vždy ideální přípravou na odbití vrchem, přestože jsou v literatuře proklamovány jako ideální řešení.Mimo jiné jsou zde potlačovány řešení pod časovým tlakem, anticipace křivky letu a preciznost pohybu, které je pro odbití vrchem tak důležité.

 

Míč s míčem

Čím více správného se dítě při svých začátcích naučí, o to méně se musí v dalších letech přeučovat. Aby byla dětem v tréninku co nejvíce přiblížena herní situaci ve volejbale, přišel Til Kittel s metodickou myšlenkou odbití míče míčem. Jedná se o to, že dítě drží oběma rukama míč a ten používá jako pálku pro odbíjení letícího míče. Cílem této myšlenky je konfrontovat děti co nejdříve s herními vztahy, které se ve volejbale vyskytují. Pro malé, ale i velké sportovce to je velká výzva. Myšlenka hrát míč míčem není jistě nová, ale je možné ji zařadit jako herní variantu předtím, než začnou děti odbíjet míč vrchem a hrát volejbalové hry jeden proti jednomu. Navrhujeme začít hry jeden proti jednomu a postupně přecházet k hrám 2:2 a 3:3. Je dobré dát dítěti do rukou nejdříve větší míč (na basketbal), který je ve hře držen oběma rukama.Ve hře jeden proti jednomu doporučujeme uvést míč do hry trenérem nebo vlastním nadhozem, ve hře 2:2 nahazuje míč spoluhráč. Počtem úderů a obměnami rozměrů hřiště docílíme mnoho herních variant. Dvojice i čtveřice mohou vzájemně spolupracovat (počítá se počet povedených úderů nebo čas, kdy se hráčům podaří udržet míč podle pravidel ve hře) nebo hrát proti sobě. Abychom zabránili úderům směřujícím zeshora dolů, je třeba natáhnout síť do takové výšky, která nevýhodnou křivku letu míče zabrání. Mimo jiné je tento způsob odbití více defenzivní a udržuje tak děti v neustálém pohybu. Držení basketbalového míče připomíná volejbalový „košík“ a nutí děti odbíjet otevřeným držení míče. Míč v rukou dětí vytváří velmi malou plochu pro ideální kontakt s letícím míčem a tím podporuje maximální preciznost při odbití. Mimo jiné je u hry Míč s míčem kladen na děti důraz na přesnost pohybů pod míč.

Učení se volejbalové techniky

Jaké základní techniky potřebujeme k volejbalové hře? Zaujmutí postavení pod míčem (lehký míč přes síť), při hře dva proti dvěma je kladen důraz na správné postavení těla při odbití na spoluhráče.

Učení se rozhodováním

Již při hře jeden proti jednomu je od hráčů vyžadováno rozhodování. Hráč musí pod časovým tlakem odehrát míč do prostoru tak, aby protihráči ztížil odbití zpět. Takticky vzato musí hráč protihráče pozorovat a volit podle situace ideální řešení.

Hra Míč s míčem umožňuje rychle začátečníky seznámi s taji a vztahy volejbalové hry. Z volejbalového hlediska se dítě učí dojít „pod míč“ a zaujmout správné postavení těla při odbití vrchem. Dítě se učí rozhodovat pod časovým tlakem ještě předtím, než přejde k minivolejbalovým hrám.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin listopad 2011