Představujeme vám hrdinky čtvtečního finále Evropské ligy mezi Českou republikou a Bulharskem. České reprezentantky porazily v semifinále Nizozemky 3:1 a ve finále 3:0 na sety Bulharky a po dlouhé době se mohou radovat ze zisku titulu na mezinárodní úrovni. Svěřenkyně Carla Parisiho, které si postupem do finále turnaje zajistily účast v příštím ročníku World Grand Prix, jsou jednoznačnými osobnostmi tohoto týdne.  

Ze dvou zápasů dvě porážky – taková je bilance mistryň Evropy v letošní Grand Prix. Jovana Brakočevič, jedna z nejlepších diagonálních hráček planety, však říká: „Nejsme zatím připravené, náš čas přijde na olympijských hrách“.

Jeden z nejlepších blokařů světa Alexander Volkov má za sebou vynikající sezónu. S reprezentací Ruska získal vítězství ve Světovém poháru, v dresu Zenitu Kazaň triumfoval v Champions League. „Saša” Volkov věří v úspěch ruského týmu i na olympijských hrách.

Sezóna byla nejen úspěšná, ale i náročná. Nadešel čas si od volejbalu na chvíli odpočinout?
V letošním roce se mi opravdu poprvé v kariéře stalo, že jsem měl možnost déle odpočívat. Nemyslel jsem vůbec na volejbal, na práci, bavil jsem se s kamarády o všech jiných věcech a bylo mně dobře. Teď se však vracím do tréninkového procesu a musím se plně oddat přípravě.

Vypadá, že jsi se pěkně opálil....

Zatímco ostatní týmy slavily na Světovém poháru v Japonsku medailová umístění, největším úspěchem turnaje bylo považováno deváté místo Íránu. Ale ti, co vývoj Íránců sledují, vědí, že japonský úspěch nebyl zase tak velkým překvapením.

Dva měsíce před Světovým pohárem bylo 12 000 diváků v teheránské Azadi Hall svědky největšího úspěchu íránské volejbalové historie. Íránci totiž poprvé v historii porazili Čínu 3:1(-22,18,19,16) a mohli se radovat z vítězství Asijského mistrovství. Zatímco se hráči radovali z historického vítězství, jeden muž už myslel dále. Julio Velasco, kouč, který přivedl Italy k dvěma titulům na světových šampionátech a ke stříbrné olympijské medaili, by totiž Íránce velmi rád přivedl do olympijského Londýna a etabloval svůj tým ve světové špičce. Velasco působil také v České republice a Španělsku, tam však zdaleka tak úspěšný nebyl.

V sobotu bude v Brně vyhlášena anketa Volejbalista sezóny 2011/2012. Mezi tři nejlepší volejbalisty České republiky patří také hráč francouzského VB Tours David Konečný. S Davidem jsem se setkal na soustředění národního týmu v Nymburce, povídali jsme si o nominaci, skončené klubové sezóně a dalším působení u národního týmu. Osobností týdne je tedy diagonální hráč české reprezentace David Konečný.

Davide, gratulace k nominaci v kategorii nejlepší volejbalista. Jak ses o nominaci dozvěděl? Co pro tebe nominace mezi tři nejlepší volejbalisty České republiky znamená?
Tu zprávu mi sdělil manažer národního týmu Milan Fortuník. Spíše mi sdělil, že si mám vzít sváteční oděv, že jsme já, Drobek (David Konečný) a Cyrda (Lukáš Ticháček)byli nominováni mezi tři nejlepší volejbalisty roku. Mám z toho radost, protože jsem měl úspěšnou sezónu a je vidět že přestože hrajeme v Evropě, tak nás lidé sledují. Je to ocenění mé práce, které si velmi vážím.

Kawehu Niroomandovi se splnil sen. Nejdříve získal jeho milovaný klub Borusia Dortmund titul ve fotbalové bundeslize, den nato si Berliner Volleys pojistili po dramatickém boji proti Generali Haching čtvrtý titul v klubové historii. V rozhovoru mluví 59-letý Niroomand o paralelách mezi fotbalovým a volejbalovým klubem a o šanci do budoucna, kterou aktuální volejbalové nadšení v hlavním městě Německa skýtá.

Pane Niroomande, jste vášnivý fanoušek Borussie Dortmund. V sobotu získala Borussia fotbalový titul, v neděli jste s Berliner Recycling Volleys slavil volejbalový titul. Lepší víkend jste snad ani nemohl zažít. Vidíte nějaké podobnosti mezi titulem Borussie a Vašeho týmu?
Byl to skvělý víkend. Největší podobnost vidím v cílevědomosti obou týmů. Mít cíl před očima a jít důsledně za ním. To charakterizovalo náš tým po celou sezónu. Přes všechna zranění, která nás doprovázela, která nás naopak ještě více stmelila. Dortmund byl v podobné situaci. Radost ze hry, spojená s cílevědomostí vede k úspěchu.

V rodném Rusku nazývají Maxima Michajlova „samopalem“ (Pulemyotchik), FIVB hero totiž sestřelí, co se mu připlete do cesty. V červnu minulého roku pomohl třiadvacetiletý útočník Rusku k vítězství nad nepřekonatelnými Brazilci ve finálovém utkání Světové ligy v polském Gdaňsku. Michajlov korunoval úspěch dvěma individuálními cenami za nejužitečnějšího hráče a nejlepšího blokaře finále. S Michajlovem postoupil Zenit Kazaň do finále Champions League, v nejprestižnější evropské soutěži dokázal „samopal“ nasbírat nejvíce bodů, stejný úspěch zopakoval poté na klubovém mistrovství světa v Doha, kde skončil Zenit bronzový. Výkon skvělého diagonálního hráče kulminoval v prosinci na Světovém poháru v Japonsku, odkud si Rusko po dvanácti letech medailového půstu vezlo domů zlato.

Pokud by si měli Češi vybrat svého volejbalového velvyslance, byl by jím bez pochyby Jan Štokr. Po velmi úspěšné sezóně v italském klubu Itas Diatec Trentino se 29-letý diagonální hráč české reprezentace stal hlavní tváří evropského šampionátu, které společně pořádaly Česká republika a Rakousko. Po zisku titulu světového klubového šampióna následovalo vítězství v Champions League a v italské lize. Ve finále ligy získal Honza dokonce cenu za nejužitečnějšího hráče. Po desátém místě na světovém šampionátu, kde Česká republika obsadila desáté místo, následovala obhajoba světového titulu klubových týmů, kde Štokr skóroval jedenadvacetkrát. 

Na přelomu tisíciletí jsem poznal mladého hráče, který byl zajímavý svým dobrým výskokem. Osud tomu chtěl a my jsme se velice rychle sešli v jednom belgickém klubu. Já, hráč na sklonku hráčské kariéry a on, na vrcholu svých sil. Ten chlapec se jmenuje Petr Klár. Kdo Petra poznal osobně chápe, co je myšleno přirovnáním – živočišná síla. V průběhu několika let se naše cesty různě křížily. Myslím si, že jsem ho za tu dobu mohl celkem dobře poznat. Lidsky jsme neměli vždy stejný pohled na život, ale určitě jsme měli hodně podobný názor na hru jako takovou. Petr byl výborným hráčem českých deblů. Společně jsme vyhráli i nějaké beach turnaje. Samostatnou kapitolou jsou naše diskuse o tenise a vzájemném obdivu Rogera Federera. Podobně jsme vnímali věci, které pouhým okem nelze ve hře spatřit - mentální sílu, strategii hry a celkové myšlení hráče.

27. února byl Vital Heynen zvolen hlavním trenérem německého národního týmu. Jak se 42-letý  Belgičan vyrovnává s prvními kroky v roli reprezentačního kouče, proč dal přednost německému národnímu týmu před tím českým, o tom se dozvíte v rozhovoru s osobností týdne…

Pane Heynene, jaký máte pocit poté, co jste se stal trenérem německé reprezentace?
Je to pro mě velká výzva. Den po mém zvolení jsem začal pracovat. Vedl jsem dlouhé rozhovory s hráči i s realizačním týmem. Myslím si, že Belgičané jsou hrdí, protože po belgických trenérech není zase tak velká poptávka. A ještě k tomu u německého týmu, který je ve světovém žebříčku veden na třináctém místě.  

Měl jste nabídky trénovat belgickou i českou reprezentaci…
Rozhoduje pocit. S Čechy i Belgičany jsem hovořil. Poté jsem se musel rozhodnout mezi Belgii a Německem a zvítězila sportovní perspektiva. Německý tým není starý, většina hráčů ještě nedosáhla třiceti let, hrají mezinárodní turnaje, Světovou ligu a olympijskou kvalifikaci. Pracuji také rád s mladými hráči, protože je chci v jejich volejbalovém umění posunout dál. A chci neustále vyhrávat.“