Na přelomu tisíciletí jsem poznal mladého hráče, který byl zajímavý svým dobrým výskokem. Osud tomu chtěl a my jsme se velice rychle sešli v jednom belgickém klubu. Já, hráč na sklonku hráčské kariéry a on, na vrcholu svých sil. Ten chlapec se jmenuje Petr Klár. Kdo Petra poznal osobně chápe, co je myšleno přirovnáním – živočišná síla. V průběhu několika let se naše cesty různě křížily. Myslím si, že jsem ho za tu dobu mohl celkem dobře poznat. Lidsky jsme neměli vždy stejný pohled na život, ale určitě jsme měli hodně podobný názor na hru jako takovou. Petr byl výborným hráčem českých deblů. Společně jsme vyhráli i nějaké beach turnaje. Samostatnou kapitolou jsou naše diskuse o tenise a vzájemném obdivu Rogera Federera. Podobně jsme vnímali věci, které pouhým okem nelze ve hře spatřit - mentální sílu, strategii hry a celkové myšlení hráče.

Petr je povahou smečař! Správný smečař nemá strach a jde do věcí naplno. Tento postoj je možno v jeho životě vystopovat. Pokud je přesvědčen, že má pravdu, tak se zakousne jako buldok a posílá na druhou stranu jednu smeč za druhou… Vzpomínám si, že byl angažovaný v diskusích okolo pana Lébla nebo kauzou mezinárodních transferů. Můžeme mít na to různý názor, ale jen těžce mu může někdo něco vyčítat. Vím, že nechtěl někoho poškodit, jen to tak vnitřně cítil a zbytek je jeho povaha…

Důvodem dnešního článku je ovšem jeho životní přeměna z hráče v trenéra. Přiznám se, že jsem si ho jako trenéra nedovedl moc představit. To asi pro tu jeho impulsivní povahu… Ještě do loňské sezóny aktivně hrál, ale letos to vypadá, že již má v hlavě jasno. Asi bude trenérem. Sbírá cenné zkušenosti v zahraničí, které doufejme, využije později i v českém volejbalu.

Žiješ v Belgii již skoro 10 let? To ti tato země tak přirostla k srdci nebo je to čistě otázka práce? Nikdy jsem si to nějak nepřipouštěl, ale po těch letech už to není jen o práci, ale o stylu života, celkové atmosféře a samozřejmě i přátelích. Hnacím motorem, proč stále zůstávám, jsou nové výzvy a vůle se prosadit. Můj pobyt se dá rozdělit na 3 etapy. V té první, když jsem nedokončil po 5 letech kvůli zranění a operaci vysokou školu, to bylo o tom dokázat rodičům, že to nezabalím a prostřednictvím volejbalu se uživím. Poté jsem se vrátil do Hradce Králové, splnil si sen a měl hospodu. Hrozně mě štvalo obsluhovat lidi, jako byl Pepa Novotný nebo Zdeněk Haník. Jejich komentáře: “Co tu proboha Petře děláš?“, mě opět nakoply zpět k volejbalu. Tenkrát Tvůj telefonát, Ivane, s konkrétní nabídkou, abych pomohl s postupem klubu Guibertin do extraligy přisel v pravý čas. Zahrál jsem si pár let nejvyšší soutěž a teď mam touhu protnout závěrečnou etapu mého působení jako extraligový trenér. Před těmi více než 10 lety, když jsem do Belgie přišel, volejbal byl tady vyučován Čechy. Teď se bohužel musím učit já od nich. To mě neskutečně štve a chci jim to ještě vrátit…

Je Belgie lákavou destinací pro dobré české hráče? Kdo tam již působil a udělal našemu volejbalu dobré jméno? Družstva jako Knack Roeselare, Noliko Maaseik nebo Asse Lennik jsou kvalitní značkou po celé Evropě, takže určitě Belgičané mají na klubové úrovni co nabídnout. Českých hráčů tu bylo hodně a nechtěl bych na nikoho zapomenout… Z těch současných tu působili Lébl, Popelka, Pláteník, Holubec, ale jednoznačně největší zářez do belgického volejbalu udělal Přemek "dědek" Bláha. Dodnes na něj věrní fanoušci s úctou vzpomínají.

Co si myslíš o způsobu práce trenérů? Jak se pracuje s mládeží a jak vidíš práci trenérů ve vyšších soutěžích dospělých? Zjednodušeně řečeno, vlámská práce trenérů je na vysoké úrovni. Druhá část země výrazně zaostává. Gewehr, Heynen, Baeyens, Rousseaux, Van De Vyver považuji za trenérská esa. Vůbec se nedivím, že mají nabídky angažmá z celé Evropy. Způsob jejich práce je velmi obohacující. 3 roky jsem měl možnost pracovat s Emilem Rousseaux, který povede v příští sezóně Knack Roeselare, nyní vede juniorský národní tým a je asistentem u mužské reprezentace. Zmínil bych především jeho nekonečné analýzy všeho, co se točí kolem volejbalu. Tenhle workoholik sedí u videa 5 hodin denně. Zajímavostí u něho je, že po celou dobu jeho bohaté hráčské kariéry si po každém tréninku sám zapisoval jednotlivá cvičení. Těch má tisíce a žádný jeho trénink není úplně stejný... Určitě inspirující pro hráče, kteří se chystají jednou trénovat.

Pomalu se přesouváš na stranu trenérů, už se začínáš dívat na hru jako trenér nebo stále vítězí především pohled hráče? Za dva roky co trénuji, se na volejbal dívám už z té druhé strany. Občas si ještě zahraju, ale musím skončit už jen z toho důvodu, že při hře moc přemýšlím, hodně kecám trenérovi do jeho práce, stále hledám taktické nedostatky a nesoustředím se na vlastní hru. Navíc jsem si přiznal, že neunáším, když jsou mladí lepší než já a porazí mě. Lepší skončit, než pomalu na hřišti volejbalově umírat.

Jaká je tvoje trenérská filozofie? Na co kladeš důraz při své práci? Nazval bych to nějak jako odvázanost se spontánním projevem emocí. Z mého družstva musí vyzařovat směrem k soupeři ničivá energie sebedůvěry, kterou umocňují prvky oslav každého bodu. Hodně pracuji v tréninku s mladými hráči tímto směrem. Hráč, který projevuje na hřišti své emoce, vtáhne do dění publikum. Miluji hráče, kteří si po zablokování soupeře klekají na kolena směrem k fanouškům, nebo vyhrnou rukáv a ukazují své bicepsové svaly. V tréninku se při podobných gestech hodně nasmějeme. Je to pro mě nedílná součást tréninkové jednotky, na které se musí pracovat. Každý tým takové hráče potřebuje. Při posledním ME v Karlových Varech jsem takové hráče v našem družstvu hledal marně...  Pohled na brazilskou formaci je v tomto směru úchvatný. Na druhou stranu někdy moc emocí škodí. Musím se brzdit. Letos jsem odkaučoval ve dvou soutěžích 42 zápasů a nasbíral 14 žlutých karet… Občas to udělám i záměrně. Za každou kartu platím basu piv.

Jaký máš vztah k podpůrným prostředkům trenéra (video, statistika…)? Tady bych zásadně nesouhlasil se slovem podpůrný prostředek. Počítač, video, statistika patří k nedílné součásti práce dnešního trenéra. Vím, že v Čechách se to moc ještě nenosí. U mládeže to většinou spočívá v odeslání statistiky v Data volley na svazový web. Tím to většinou končí. Já jsem obětoval část svých financí. Tyto prostředky jsem přesměroval ke svému scauterovi. Nejsem v profesionálním klubu, ale jak u mužů ve 2. lize, také u juniorů mám u každého družstva svého scoutera. Je to otázka investice do mé trenérské profese. Podle odborníků se odhaduje podíl statistiky včetně taktické přípravy na celkovém výsledku minimálně 10%. Nestojí nám jistých 2,5 bodu v setu za tuto námahu? Přes sezónu sedím u compu během týdne kolem 15hod. a to mám veškeré podklady připraveny. Každý hráč má program Top volley (belgická obdoba Data volley) doma ve svém počítači. Aktivně se tak mohou na rozboru zápasu podílet. Při přechodu do mužské kategorie musí být hráči již takticky plně vybaveni. Snažím se pečlivě analyzovat za dobu mého působení u týmu veškeré herní činnosti a graficky vidím, jestli moje tréninková práce vede ke zlepšení. Před každým zápasem mají hráči k dispozici rozbor soupeřovy hry včetně videa. Dělám z toho takový volejbalový film, včetně nezbytných motivačních prvků. Vložím to na youtube a oni si to vše v pohodlí domova prohlédnou. Zabere mi to hodně casu, ale vidím prokazatelné výsledky investované práce!

Kdy se vrátíš do české kotliny? Až si splním jeden ze dvou sportovních cílu. Buď se svým současným mladým týmem porazím jednou svůj bývalý klub, tady je ovšem nutné nejdříve postoupit nebo si odkaučovat minimálně jeden rok na lavičce extraligového družstva. Možnost už byla, ale sám jsem cítil, že na to ještě neuzrál čas. Snad tu nebudu muset být do důchodu …

Vzpomínám si, když Petr po příchodu do belgického klubu dostal před utkáním první herní rozbor rozepsaný na jednu stranu… Nechápal, na co to je. Já mu odpověděl, že podle toho bude hrát! Hrát, vždyť já hraji podle sebe, hlavně udělat bod! A opravdu, již v průběhu zápasu se na něj hráči a hlavně trenér díval a nechápal, že neplní taktické pokyny. Je vidět, že jiný způsob práce ho poznamenal a rozvinul. Bude zajímavé sledovat jeho další trenérský osud!

 

 

 

 

http://www.youtube.com/watch?v=3VulTp_VHB8&feature=youtu.be

 

Ivan Pelikán        V Bludovicích 9. 4. 2012