Liana Mesa Luaces – útočnice světových kvalit a nejen to. V kubánském národním týmu hrála Liana také na postu nahrávačky i libera. Na otázku, který post má nejraději, nedokáže odpovědět: „Na všech postech hraju ráda, hraju tam, kde jsem potřebná,“ říká čtyřiatřicetiletý talent. Její reprezentační kariéra začala na postu libera, tenkrát dvacetiletou hráčku pozval legendární kubánský trenér Eugenio Georg do přípravy na mistrovství světa 1998. „Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem velmi šťastná,“ říká Liana. Za její všestrannost je Liana vděčná své první trenérce Candida Gimenez, která přivedla jedenáctiletou talentovanou hráčku do sportovní školy v jejím rodném městě Camaguey. Spolužačkou Liany byla také Yumilka Ruiz. V roce 1991 byly obě hráčky povolány do mládežnické reprezentace. Stěhování pro teprve čtrnáctiletou Lianu do 600 kilometrů vzdálené Havany, kde národní tým trénoval, nebylo jednoduché. Ve sportovní škole se trénovalo minimálně pět hodin denně - na evropské podmínky nepředstavitelné tréninkové penzum.

Stewart Bernard se stal novým koučem mužské reprezentace. Po devíti letech práce u Německého volejbalového svazu, kde pracoval ve funkci hlavního trenéra juniorské reprezentace, se Nizozemec stěhuje do české kotliny. Pojďme se podívat, jak Bernardův odchod vnímá druhá strana, kterou po tolika letech opouští.  

Jak těžké je loučení po devíti letech práce u Německého volejbalového svazu, kde jste působil v mládežnickém centru ve Frankfurtu nad Mohanem?
Loučení nebylo samozřejmě jednoduché. Práce ve volejbalovém internátu mně přinášela velkou radost. Za devět let mého působení jsme udělali ve věcech organizace a péče o mladé talenty veliký pokrok. Ve Frankfurtu byly vytvořeny podmínky, které odpovídají vysokým evropským standardům.

Nahrávač Spojených států Lloy Ball si myslel, že reprezentační kariéru ukončí na jaře 2011. Pak však přišla nabídka, kterou nemohl odmítnout. Poté co Ball získal v dresu Zenitu Kazaň svůj čtvrtý titul, oznámil vedení klubu, že si potřebuje od volejbalu odpočinout a věnovat se své rodině a přátelům. „Chci se na chvíli zastavit a zjistit, kam se bude můj život nadále ubírat,“ řekl americký nahrávač. Tato přestávka však trvala pouze čtyři měsíce, služby Balla si tentokrát vyhlédl jiný tým ruské ligy Ural Ufa, kde již působil Ballův spoluhráč Clay Stanley.

Ve srovnání s Německem je Holandsko malá země. Přesto se o čtyři místa u mládežnických reprezentací Německa dělí tři Holanďané. Han Abbing a Ralph Post objasňují rozdíly v pojetí dvou herních filozofiích a nacházejí společné rysy.

Má Holandsko lepší mládežnické trenéry než Německo?
Abbing: Myslím si, že nemusíme mluvit o lepších a horších trenérech. Je jisté, že v naší zemi je hodně mládežnických trenérů, kteří vidí v mládežnickém volejbalu tu správnou výzvu.

To také znamená. Němečtí trenéři pracují raději s dospělými…

Bruno Mossa Rezende, známý jako „Bruno“, je nahrávačem brazilského národního týmu, jeho matka – Vera Mossa – hrála za národní tým na olympijských hrách 1980 v Moskvě, 1984 v Los Angeles a v roce 1988 v Soulu. Rezendeho otec není nikdo jiný než Bernardinho, stříbrný olympijský medailista z roku 1984 a současný kouč brazilské reprezentace. Proto má Bruno volejbal v žilách. 

Vyhrál jsi první titul v brazilské Super League v sezóně 2005/2006. Jaké to bylo vyhrát v devatenácti letech svůj první titul a k tomu se stát nejlepším nahrávačem soutěže?
Byl to krásné, něco, co jsem si nedokázal představit. Bylo to kouzelné.

Nyní jsi považován za jednoho z nejlepších světových nahrávačů, získal jsi pět domácích titulů a čtyřikrát jsi byl vyhlášen nejlepším nahrávačem soutěže. Co tě motivuje k další práci?
Chci se neustále zlepšovat, vím, že mohu být lepší. Vím o svých slabinách a chci na nich pracovat. To mě motivuje.

Volejbalistky VK Královo Pole Brno se postaraly o velkou pohárovou senzaci, když ve středu porazily v Challenge Cupu jednoho z největších favoritů na zisk prvenství Lokomotiv Baku. Pětisetová bitva plná krásných výměn i zvratů se slušně zaplněné hale Na Vodové určitě líbala. Volejbalistky brněnského týmu jsou osobnostmi tohoto týdne, k rozhovoru jsem však mohl vybrat pouze jednu. S kapitánkou Sandrou Onderkovou jsem si povídal o vydařeném utkání, cílech v pohárech i v extralize.

Dobrý den Sandro, jak se hrálo s Baku?
Hrálo se super, takové zápasy se nehrají dnes a denně, proti hráčkám světových kvalit, domácí publikum vytvořilo vynikající atmosféru. Do zápasu jsme šli s tím, že nemáme co ztratit, měli jsme v hlavách, že je soupeř favorit, hrály jsme bez zábran a soupeře jsme tím překvapili. Trenér na nás nevyvíjel žádný tlak, takže jsme si to šli užít. Náš cíl bylo, abychom byli Lokomotivu vyrovnaným soupeřem. Naším cílem bylo zisk setu a my získali celý zápas.

Kdy jste začali věřit, že by to mohlo dopadnout? Co bylo zlomovým bodem utkání?

Byla vyhlášena nejvíce bodující hráčkou a nejlepší smečařkou Asijských her v roce 2011. To však Kim Yeon-Koung nestačí. Její obzory se rozšířily daleko za asijský kontinent, český fanoušek měl možnost obdivovat umění Korejky v zápasech Ligy mistryň v Prostějově, kde VK Modřanská bojoval marně o postup do čtvrtfinále proti Fenerbahce Istanbul. Hlavním cílem Kim je ovšem ukázat Evropě, že Korejky jsou dobré volejbalistky. „Chtěla bych fungovat jako PR pro asijské volejbalistky a dělat to, co umím dobře,“ říká Kim.

Patnácté místo ze šestnácti účastníků po vypadnutí ze základní skupiny, pouze díky Rakousku, které dopadlo ve skupině ještě hůře, byli hráči Německa ušetřeni ostudy z posledního místa. Debakl a uprostřed dění Napoleon a jeho zbabělí vojáci. Takto popisovala německá média nejhorší umístění německých volejbalistů na mistrovství Evropy za posledních čtyřicet let. Pokud se Němci na evropský šampionát probojovali, pouze jednou se od roku 1948 umístili na horším místě. V roce 1971 skončili „západní“ sousedé na šestnáctém místě. Východní Němci tenkrát bojovali o bronz, ten samý cíl měli po čtyřiceti letech Lozano a spol. také. Bohužel, mnoha slibům nenásledovaly činy. Tak jako minulý rok na mistrovství světa proti Srbům (0:3), i tentokrát prospal německý tým začátek turnaje (1:3 proti Polákům). První dva sety připomínaly nejhorší časy v historii německého volejbalu, v dalších dvou utkání proti Slovensku a Bulharsku aspoň Lozanovi muži bojovali. Týmu ovšem chyběla agresivita nebo „srdce“, jak to formuloval jeho diagonální hráč Georg Grozer. A také pořádek v týmu, který nikdy k vidění nebyl. Existuje mnoho důvodů, které ovlivnily celkový výkon německého týmu na šampionátu.

Skromný a nenápadný mladík se objevil mezi dětmi na kempu. S Pavlou Vincourové poté Zdeněk Haník junior ukázal v zápolení proti účastníkům kempu své i „nenahrávačské“ volejbalové schopnosti, poté mimochodem rozstřílel v dresu Los Galacticos na postu přihrávajíc smečaře výběr nejlepších kluků. Zdeněk mně prozradil mnoho zajímavých informací z minulých kempů, svěřil se s jednou volejbalovou vášní a věří v lepší sezónu v Ostravě, než byla ta letošní…  

Ahoj Zdeňku, zajímá mě tvá historie na kempech. Co ti účast dala a jaké máš na kempy vzpomínky?
V Luhačovicích jsem na kempu nebyl, ale byl jsem účastníkem těch prvních kempů, které se uskutečnily v Rychnově nad Kněžnou a v Čelákovicích. To mi bylo deset let. Pak jsem byl v sedmnácti letech na kempu jako hráč Příbrami. Moc si toho nepamatuji, ale vím, že už tenkrát byly kempy velmi dobře organizovány, dost jsem se toho naučil a byla to pro mě dobrá zkušenost. Pro sedmnáctiletého mládežníka to byl hezký zážitek.

Byl jsi rebel kempu nebo vzorný účastník?

Ve dnech 3. – 4. června proběhl na Čeladné seminář pro trenéry SpS. Zúčastnilo se 91 trenérů z celé České republiky! Po skončení jsem položil několik otázek duchovnímu otci celé akce Ivanu Pelikánovi.

Ivane, jak jsi spokojen s organizací a úrovní semináře?

Myslím si, že se nám to povedlo. Několika měsíční práce se vyplatila. Chtěl jsem kvalitu na všech úrovních – ubytování, sportovní zázemí, profesionální přístup organizátorů a pochopitelně kvalitní metodickou náplň semináře! Dobře se mi spolupracovalo s Jardou Šamšulou, Rosťou Vorálkem a pochopitelně s Miloslavem Broukem Chrobákem. Organizační tým byl skvělý!

A co Enrique Pisani? Jaká byla spolupráce s takovou osobností?