Klidný stratég. Berlínský špílmachr Jaroslav Škach je profík každým coulem. Kapitán SCC Berlín nepropásl za deset let působení v bundeslize více než pět utkání a chce na cílové pásce své kariéry vyhrát ještě jednou německý titul. Německý časopis Volleyball-Magazin věnuje tomuto výjimečnému nahrávači čtyři strany svého prosincového vydání….

Teprve pět utkání propásl v bundeslize Jaroslav Škach, na všechny si pamatuje. „Dva zápasy kvůli operaci menisku, dva kvůli zápalu plic a jeden ve Friedrichshafenu“, počítá. „Jinak jsem vždy hrál“, říká s trochou hrdosti kapitán týmu SCC Berlín. Deset let hraje v Německu Jaroslav Škach, už dlouho si lidé bez tohoto Čecha nedokážou ligu představit. Na hřišti působí tento 194cm vysoký nahrávač spíše jako hubený a malý hráč, což je hlavně díky tomu, že jeho kolegové měří 200 i více centimetrů. Výška však pro Jara (jak ho nazývají spoluhráči) není tak důležitá. Jako nahrávač je ve svém družstvu klíčovou postavou, stratégem, který vždy překvapí protihráče variabilní nahrávkou a nečekanými akcemi. „Je hlavou i duší družstva, to se nedá přehlédnout“, říká jeho trenér Michael Warm. Nejen proto, že je Škach v Berlíně nejdéle z celého družstva, ale také proto, že jako 33-letý kapitán zastupuje zájmy svého týmu.

V roce 2003 přestoupil z VfB Friedrichshafen do Berlína. U Bodamského jezera se prakticky nikdy nezačlenil do mužstva. Z důvodu cest s českým národním družstvem v začátku jeho první sezóny přišel Škach ke družstvu se zpožděním, když už byla sezóna rozehrána. Jarda nezískal pouto k družstvu a seděl převážně jako druhý nahrávač na lavičce. „Že jsem odešel, nemělo s VfB s Friedrichshafen jako družstvem nic společného“. Zprávy, že si nerozuměl s trenérem Moculescem, ihned odmítl: „Hloupost, já s ním nemám žádné problémy. Chtěl jsem prostě hrát, a proto jsem byl nespokojen. To je přeci normální“. Přestup do Berlína se ukázal jako správný. Hned v první sezóně 2004 se Jarda stal německým mistrem, což on sám do této doby považuje za jeho největší úspěch. A vyvinul se ve vůdčí osobnost. Když v roce 2005 přišel k týmu trenér Michael Warm, ihned se hráče s číslem 5 optal, jestli by si dokázal představit převzít funkci kapitána družstva na úkor svého kamaráda, dosavadního kapitána a miláčka publika, Marca Liefkeho. Jarda ovšem odmítl právě z důvodu možné zrady svého kamaráda. Teprve když Liefke sám odstoupil z této funkce, Jarda přikývl. Nebylo to lehké rozhodnutí neboť měl pocit, že „tuto funkci může v německém družstvu z důvodu prezentace médiím dělat pouze Němec“, říká Čech, jeho němčina po devíti letech působení v bundeslize není bezchybná, ale jistá a plynulá. Dávno si Škach na tuto roli zvykl. Svým klidným a rozvážným jednáním předchází Jarda hádkám a stará se o potřebný klid na hřišti. Warm tohoto rozhodnutí nelituje. „Jaro je každý rok v této funkci lepší a družstvo ví, že se na něho může spolehnout“.

Jarda, narozen v roce 1975 v Praze, přišel k volejbalu v deseti letech. Byl nadaný na všechny míčové sporty. Jeho otec byl výborný fotbalista, který hrál za juniorskou reprezentaci, se kterou se po skončení kariéry scházel a chodil hrát volejbal. Jardu bral často s sebou a optal se ho, jestli nechce chodit do oddílu. A tak vznikla velká vášeň. Chodil stále až na jednou. To, když nemohl najít cestu do nové haly svého oddílu. „Krásné, jak člověk může být tak hloupý“, vzpomíná s úsměvem Jaroslav Škach. Svou profesionální kariéru začal v USK Praha. Přes Odolena vodu vedla jeho cesta v roce 1998 do Německa, kde začal v Dürenu. Po krátké zastávce v Dachau a Friedrichshafenu našel Jarda svůj druhý domov v SCC Berlín. Další přestup nepřichází v úvahu. Jarda tvrdí, že neexistuje v Evropě mnoho solidnějších klubů jako je SCC Berlín. „Vím, že zázemí klubu je jisté a tým hraje stále dobře. Ve Španělsku a Francií se může stát, že družstvo v jednom roce hraje výborně a ve druhém zcela špatně“. Škach vsází na kontinuitu. Navíc se mu v Berlíně opravdu líbí. Vedení klubu oplácí tu věrnost tím, že 33-letému hráči prodloužilo smlouvu o další dva roky. „Tím jsme dokázali, že Škachovi nadále věříme“, říká manažer klubu Kaweh Niroomand a dodává. “Fyzicky nelze sledovat žádné změny k horšímu, naopak působí Jarda v těchto letech kondičně ještě lépe a takového hráče jako je Jaro jen tak lehce nenahradíte nejen z důvodu fyzické, ale i psychické připravenosti“. Na konec kariéry Škach zatím nemyslí: „Příští sezóna pro mě nemusí být poslední. Člověk vidí, jak se klub za posledních pět let vyvinul a to by byla přeci škoda zrovna teď odejít“. Zábavu, kterou Škach na hřišti při svém vykonávání svého zaměstnání pociťuje, dává jasně najevo. Je to také díky tomu, že družstvo bylo znovu posíleno. „Máme teď dvanáct lidí a všichni mohou jít hrát“, říká Škach. „To nebylo vždy takto“. Zvlášť ho těší, že do týmu přišli dva krajánci. Libero Martin Kryštof a útočník Jiří Popelka, kterého Škach zná z letní antukové ligy. „S Popelkou už hraji patnáct let, pro mě to neznamená příchod nového hráče“. Přestože zatím není důvod ukončit kariéru, plánuje už Škach i život po ukončení sportovní kariéry. V každém případě se chce vrátit do České republiky a po sedmi letech známosti říká své přítelkyni, že sice v Německu pracuje, ale v Čechách bydlí. Přítelkyně se naučila česky, neboť Jarda plánuje vstoupit do podnikání s přítelem, který v Česku vlastní autosalón. Ale dokáže si také představit dále pracovat ve volejbale. "Před pěti lety bych ještě řekl, nikdy pracovat jako trenér, s postupem času však člověk věci vidí jinak“. Svatbu, mít děti – to vše je obsaženo v plánu života Jaroslava Škacha, ale v každém případě v Česku. S reprezentací, ve které Škach absolvoval 57 zápasů, však skončil. České družstvo se s jeho pomocí dokázalo probojovat na mistrovství Evropy 2009, Škach je ovšem srozuměn s tím, že na mistrovství Evropy nepojede. „Není to jednoduché celé léto být na cestách s národním týmem a hned poté ihned startovat v lize. Nejsem už nejmladší“.

Správná životospráva znamená pro Škacha absolutní profesionalitu.“Nemohu si vzpomenout, že by s Jarem byly někdy problémy se životosprávou. Žádný z jeho trenérů si neztěžoval, že by Jarda někdy pouze odchodil trénink“. Chce, aby se s ním jednalo jako s profesionálem a pokud se to dodrží, splatí to zpět.

Zřeknutím reprezentace dokazuje Jaroslav Škach, že SCC Berlín má pro něho tu nejvyšší prioritu, jako na podzim v roce 2006, kdy ho reprezentační trenér chtěl vzít na mistrovství světa do Japonska. Škach se však rozhodl zůstat doma i z důvodu, že by v bundeslize nestihl prvních pět utkání. V podobné situaci byl Škach i před rokem, kdy mu na rakovinu zemřela matka a SCC mělo sehrát finále pohárového utkání s Friedrichshafenem. Klub chtěl Škacha ihned uvolnit, ten se však rozhodl odehrát celé utkání a až po utkání odletěl do Prahy. Proto Škach doufá, že bude odměněn úspěchem. Buď vítězství v poháru nebo v lize, nejraději obojí. Proto trénuje nadále tvrdě a ukazuje pruskou disciplínu. Přijít později na trénink pro něho neexistuje, a proto pospíchá i s koncem rozhovoru. Pět eur za každých 10 minut zpoždění. Přesto, že má Jaroslav Škach naspěch, je stále klidnou a rozvážnou osobností.     

Z časopisu Volleyball-Magazin 12/2008 přeložil Radek Krpač

Krásné prožití svátků vánočních a hodně štěstí do nového roku!