Ve dnech 3. – 4. června proběhl na Čeladné seminář pro trenéry SpS. Zúčastnilo se 91 trenérů z celé České republiky! Po skončení jsem položil několik otázek duchovnímu otci celé akce Ivanu Pelikánovi.

Ivane, jak jsi spokojen s organizací a úrovní semináře?

Myslím si, že se nám to povedlo. Několika měsíční práce se vyplatila. Chtěl jsem kvalitu na všech úrovních – ubytování, sportovní zázemí, profesionální přístup organizátorů a pochopitelně kvalitní metodickou náplň semináře! Dobře se mi spolupracovalo s Jardou Šamšulou, Rosťou Vorálkem a pochopitelně s Miloslavem Broukem Chrobákem. Organizační tým byl skvělý!

A co Enrique Pisani? Jaká byla spolupráce s takovou osobností?

Velmi dobrá! Měli jsme rozděleny úkoly a ve všem mi vyšel vstříc! Vše bylo usnadněno stejnou filozofií nás obou, kdy obsah jeho i mé přednášky měl stejný metodický základ. Dovedu si představit, že pro posluchače šlo o něco úplně nového, stejně jako pro mě někdy před 15 lety… Zásadní roli sehrála mladá překladatelka Bára Králová, pro mě byla hvězdou a příjemným překvapením semináře.

Jak se Enriquemu líbilo v České republice?

Řeknu to takhle, kdo měl příležitost na Čeladné Pisaniho poznat, tak cítil, jak velký respekt vzbuzuje. Poznal jsem ho během několika let v různých situacích, ale… Po semináři jsem ho vezl s jeho belgickým kolegou - novinářem (šlo i o mého kamaráda) na letiště do Prahy. Po večeři na hotelu Sepetná jsme sedli do auta a od té chvíle šel jeden vtip, volejbalová historka, za druhou. Až do Prahy! U Brna jsme museli zastavit na pumpě a trochu se uklidnit. To hovoří o velmi dobré pohodě a spokojenosti Enriqueho.

Chodbami sportovní haly na Čeladné se neslo, že to co je přednášeno, je něco úplně nového…

Předně je potřeba říci, že je velice pozitivní, že mezi trenérskou obec mládeže prorůstá názor o potřebě začínat pracovat s dětmi již v raném školním věku. Z praxe vím, že mnoho trenérů přesně nevědělo a neví, jak na to… Mají vlastně strach. Na semináři v Čeladné bylo pouze naznačeno, jak by to šlo dělat. Samotní trenéři – posluchači byli pro mne velkým překvapením! Myslím si, že základní myšlenka, filozofie, na které byl seminář postavem, našla svého příjemce.

Promiň, co je ta nosná myšlenka?

Doba, ve které žijeme, je jistě příjemná z pohledu životního komfortu. Má ale i své negativní stránky – stres a pokles zájmu o fyzickou aktivitu! Proto je potřeba se vrátit k podstatě pohybu, ke správným motorickým návykům. Už nejsou rozvíjeny v dostatečné míře přirozenou formou! Proto mají před sebou jednotlivé sportovní svazy úkol: Postarat se o svoje nejmenší. Role rodiny slábne (i když je základní!) a na školský systém nelze prozatím spoléhat… Chci věřit, že Enrique Pisani (a tak trochu i já) pootevřel dveře k tomuto poznání.

 

Vraťme se k osobě pana Pisaniho. Čím zaujal?

Myslím si, že toho bylo více. Svojí osobností, vystupováním, suverenitou, posluchač uvěří tomu, co říká (je z něj cítit jistota). Mimo metodický rámec přednášky jsme měli před sebou člověka, který je naprosto precizní ve vysvětlování a oddaný své problematice. Trochu nevýhodou je, že jde někdy moc do široka a chce problém rozvést… Což ale může být i výhoda. Věřím, že naši trenéři našli inspiraci i v tom, jak by mohl trenér vystupovat a působit na okolí.

Enrique hovořil o spirálovitém pohybu, řízení většiny pohybu od středu lidského těla, co tím měl na mysli?

Řeknu příklad, pokud máme za úkol zvednout břemeno ze země, tak 90% lidí se ohne v trupu, ale nesníží těžiště. Dá se říci, že oblast kyčelně – pánevní je málo aktivní. Původ tohoto problému je možno vystopovat v životním stylu, ve snaze menší fyzické námahy, ve špatných pohybových návycích. Všimněme si, že malé děti nemají problém s flexí a extenzí dolních končetin. Bez uvažování střídají polohu pánve nahoru, dolů, nahoru… Čím je jedinec starší, tím častěji mu přichází signál do mozku, že tento pohyb je fyzicky namáhavější. Přitom pro správné zvládnutí volejbalové techniky je práce v oblasti kyčelně - pánevní rozhodující! Enrique tedy vysvětloval, že je nutno neustále udržovat a rozvíjet mobilitu v této oblasti lidského těla. Rozcvičky a průpravná cvičení zaměřuje tímto směrem. Stretching zcela nevyloučil, ale větší důraz klade na zvýšení mobility, než natahování svalů… Rotace pánve je patrná jak při útočném úderu, tak bloku, přihrávce, obraně v poli…

Z tvé přednášky si pamatuji termín motorický akcelerátor. Co to je?

V rámci herního rozvoje je u dětí mnoho statických situací. Do tréninkové hry je nutno zařazovat prvky, které zaměstnávají hráče nejen motoricky, ale i jejich mysl je zatěžována úkoly. Příklad, po odbití míče ve hře dva na dva se musí hráč dotknout židle, prolézt kruhem… Podobné je to i později v dospělém věku, kdy je hra řízena pravidlem, že je vždy něco před akcí, během akce a po akci. Hráč je neustále zaměstnáván.

V moderním volejbalu jsou velmi důležití přihrávající smečaři. Současný národní tým mužů České republiky má velmi kvalitní borce na tomto postu. Obecně je ale těchto hráčů velký nedostatek. Na tyto hráče jsou kladeny velké požadavky – preciznost a ochota zakládat útočné akce pro ostatní, ale v zápětí se z těchto hráčů musí stát agresivní predátor… Musí být komplexní. Z velké části jde o vrozené parametry (fyzické, psychické, technické), ale základ a návyky je nutno rozvíjet již v raném věku. Podporovat v nácviku, aby nešlo o izolovaná technická gesta, ale sled úkolů, které vývojem přechází k automatizaci. Letos jsem objel několik turnajů Českého poháru starších žáků. Viděl jsem několik velmi kvalitních útočníků, ale nenabyl jsem dojmu, že až na malé výjimky jsou vedeni ke komplexnosti. Tento dlouhý proces začíná již v raném věku při hře jeden na jednoho a dva na dva.

Děkuji za rozhovor.

Já děkuji všem, že na Čeladnou přijeli! Tak jak jsme zakončili páteční (nebo spíše ranní sobotní) posezení na terase hotelu Prosper písní Rosa na kolejích, tak bych zakončil tento rozhovor slovy: Rád vás zase uvidím a třeba teď někde u vás!

 

Otázky kladl Miloslav Brouk Chrobák.

 

V Havířově 7. 6. 2011 Ivan Pelikán