Připravily nám nádherné okamžiky. Byly výborným týmem a jako tým byly také odměněny. Jarda Neumann to krásně charakterizoval, když řekl: „Ty vole, kdy zase uvidíš český volejbal na stupních vítězů?“ Chtěl jsem je vyzpovídat, ale neustále jsem se vracel k nejhorší novinářské otázce: „Jaké máš pocity z….?“ A tak jsem jim nechal volné pole působnosti. Žádné otázky, jen mistrovství Evropy, zážitky, vzkazy. Ještě ve středu se jim z toho všeho klepal hlas. Polily mě kotlem plným emocí, což jen vypovídalo o tom, jak výjimečný den to pro naše bronzové medailistky byl. A tak si maminky a babičky poplačte, taťkové a dědové, bouchněte šampáňo. Tady je ještě jednou máte, všechny, v plné své kráse!  

Připravily nám nádherné okamžiky. Byly výborným týmem a jako tým byly také odměněny. Jarda Neumann to krásně charakterizoval, když řekl: „Ty vole, kdy zase uvidíš český volejbal na stupních vítězů?“ Chtěl jsem je vyzpovídat, ale neustále jsem se vracel k nejhorší novinářské otázce: „Jaké máš pocity z….?“ A tak jsem jim nechal volné pole působnosti. Žádné otázky, jen mistrovství Evropy, zážitky, vzkazy. Ještě ve středu se jim z toho všeho klepal hlas. Polily mě kotlem plným emocí, což jen vypovídalo o tom, jak výjimečný den to pro naše bronzové medailistky byl. A tak si maminky a babičky poplačte, taťkové a dědové, bouchněte šampáňo. Tady je ještě jednou máte, všechny, v plné své kráse!  

 

Pavla „Vinci“ Vincourová, kapitánka týmu

Nezapomenu na to, jaká jsme byly parta. Když šlo do tuhého, každá se postavila za tu druhou. Nejsilnějším zážitkem pro mě byla asi ta medaile, když jsme si postavili na stupně vítězů a česká vlajka se nesla vzhůru, vedle té srbské a italské.

Bylo to krásných deset dnů strávených s vámi, moc vám za ně děkuji a doufám, že se ještě někdy potkáme nejen na hřišti, ale i mimo něj.

 

Andrea Kossányiová

Mám moc velkou radost že jsme to dotáhli tak daleko, nikdo nám nevěřil, včetně svazu, a když jsme jeli v autobuse po vyhlašovacím ceremoniálu s bronzovými medailemi na krku, tak se nás pan trenér Novák ptal kdo čekal, že budeme bronzové, ať zvedne ruku .. A popravdě ... jí nikdo nezvedl. Takže ani my sami sobě jsme si moc nevěřili. Ani já sama jsem si nemyslela že bych mohla být v All stars na ME. Ale dotáhli jsme to tam! A o to šlo. Nejdůležitější okamžik jsme asi všichni prožívali při zápase s Ruskami, s kterými jsme bojovali o Final Four, nad kterými jsme nakonec zvítězili. Dále to byl zápas s Němkami, které jsme také porazili.

Českýýý děvky to jsme myyy ... to jsme myy ! a vždycky budem .. ! moc děkuju za ten nejlepší kolektiv (i když už byla někdy ponorka, ale bez toho by to nebylo ono), za ten nejlepší volejbalový zážitek a za to že jsem tam s vámi mohla být.

 

Martina „Lachtánek“ Michalíková

Byl to neskutečný pocit při posledním vítězství a možná mě všechno ještě pořádně nedošlo, na to potřebuji asi ještě jeden týden. Neskutečně jsme bojovali. Všechny týmy hrály skvěle, ale my jsme svou bojovností nad nimi uspěly. První nejsilnější zážitek bylo vítězství nad Ruskami, po prvním setu ani nevěděli, co na nás mají hrát, ta radost byla snad větší než proti Němkám, přicházely gratulace a všechny brečely štěstím. Chtěly jsme si odvést medaili, prostě jedno jakou. Druhý zážitek bylo stát na bedně. Když jsme v minulém roce na mistrovství Evropy kadetek v Holandsku přihlížely slavnostnímu předávání, říkaly jsme si, jaké by to bylo tam stát místo nich. Splnilo se nám to a jsem moc šťastná.

Holky děkuji, celý ty roky to bylo krásný, přesto že jsme se x-krát pohádaly a byla ponorka, ale lepší kolektiv jsem nezažila.

 

Veronika „Véra“ Dostálová

Pocity mám zlaté, i když medaile je bronzová. Krásný zážitek bylo vítězství nad Holandskem v tiebreaku 15:13. Ale ten nejsilnější, byla určitě výhra nad Ruskami se skvělým 4. setem 25:12 a tím pádem postup do semifinále. Na to budu vzpomínat dlouho. Samozřejmě se nedá zapomenout na vítězství s Německem o třetí místo. A vůbec, celé ME je jeden velký zážitek.

Evropu máme, teď pojďme dobývat svět.

 

Zuzana „Jadranka“ Mudrová

Evropu bych zhodnotila jen kladně, i když semifinálový zápas se Srbkami mrzí asi stále. Od začátku až do konce jsme byli tým, jak se říká jeden za všechny a všichni za jednoho.

Nejsilnější zážitek mam ze semifinálového zápasu s ruským týmem. Když jsme hráli poslední míč a uhráli ho, byl to neskutečnej pocit štěstí.

"Hej děvky moje, každý večer si pokládám otázku. V kolik je snídaně? A jaký trička na sebe? "

 

Kristýna „Čiki“ Lindovská

„S tím jsme vůbec nepočítaly, nepočítaly jsme, že postoupíme do čtyřky. Když jsme tam byly, splnil se nám sen, najednou jsme chtěli až do finále, ale neporazily jsme Srbky, bronz vynikající. Nikdo nám moc nevěřil, ale určitě jsme měli podporu od rodičů, ty nám dávali důvěru. Určitě je to můj jeden z nejsilnějších zážitků, když se česká vlajka vznáší vzhůru, to je opravdový zážitek. Skvělé holky a výborný realizační tým, to se nám jen tak nepoštěstí.

Holky když si to čtete, děkuji vám za nejkrásnější zážitek. Kdo tam nebyl tak neuvěří a my všechny víme, o co jde. Čau!

 

Barbora „Gamba Gambová“

Hlavně děkuji panu trenérovi, že mi dal druhou šanci a že jsem se do týmu mohla vrátit. A také děkuji holkám za to, že mě přijaly. Je to moje první medaile od žákyň a hned bronzová z mistrovství Evropy. Veselý okamžik jsem si prožila hned ve svém prvním zápase proti Srbkám, kdy měl trenér šťastnou ruku a vylosoval mě na dopinkovou kontrolu. Doufám, že nebudeme muset medaili vrátit.

Děkuji baby, jste úžasné a bude se mi moc stýskat!

 

Věroslava „Lumy“ Marešová

Bylo to hodně nečekaný, nikdo nečekal takhle velký úspěch, ale když jsme se probojovali do té čtyřky tak jsme všichni chtěli medaili. Nejsilnějším zážitkem bylo, když Majky zasmečovala poslední míč, všichni jsme běžely do kolečka a radovaly jsme se z třetího místa a šly jsme poděkovat rodičům za jejich podporu. Jsem ráda, že i přes mé zranění jsem se do týmu mohla opět vrátit.

Ty vole, baby děkuji za krásný zažitý v Srbsku, nechali jsme tam celé srdíčko.

 

Markéta „Maki“ Teichmanová

Neuvědomila jsem si ten pocit hned po zápase, ale až když jsme stáli na stupních vítězů, tak to z nás vše spadlo. Po zápase jsem se ptala holek, kdo zahrál poslední míč. Nepamatovala jsem si, že jsem to byla já. Poté jsem si vzpomněla, že jsem útočila z handy do bloku a míč jsem ještě tečovala. Rozhodčí to chtěl mít asi za sebou tak raději pískl konec.  Určitě je to můj největší zážitek, na který jsem dosud dosáhla. Nejsilnější zážitek byl tie break proti Holandsku, za stavu 13:13 jsem šla na servis a bála se, že ho zkazím. Dala jsme ho, vyhráli jsme, všechny jsme hopsaly a já brečela štěstím.

Holky, děkuji za všechny ty roky a jsem ráda, že jsme to dotáhli až k tomuto úspěchu. Mám vás moc ráda.

 

Monika „Moňa“ Šmídová

Naše první pocity byly velmi rozdílné. Počáteční ztráta jednoho setu se Slovinkami nám lehce zkazila náladu, ale později jsme si uvědomily, že to vlastně nic neznamená, a když přeskočíme suverénní Srbsko, tak pak následovaly jen krásné, velmi emotivní a určitě pro všechny nezapomenutelné pocity štěstí a radosti. Nejvíce vyhecovaný a určitě namotivovaný byl zápas proti Rusku a o to víc potom chutnal pocit vítězství. Myslím, že ten byl jeden z nejsilnějších společně s bojem o bronzové medaile. A když jsme viděli českou vlajku visící společně se srbskou a italskou?? Nevím, jak ostatní, ale já měla husí kůži. Nejsilnějším zážitkem pro mě byl moment, když jsem vystřídala při našem 24-tém bodě v boji proti Německu o bronz zpět za naše účko a seděla jsem nervózní na střídačce netrpělivě čekající na vytoužený 25-tý bod. Když Majký vytloukla bloky, pamatuju si jen zahozený ručník, který jsem netrpělivě mačkala, sprint za holkama do kroužku na palubovku, slzy štěstí, objímání a neskutečná radost. Myslím, že ještě dnes všechny vzpomínáme na tento okamžik a stále ho nejsme schopné vstřebat a uvědomit si, co jsme dokázaly.

HOLKY!!! CO JSME??? ... JAKÝ??? ... A PALCUJ ... PALCUJ ... :D :D :D

(to pochopí jen holky a lidi, co tam byli, to doufám nevadí :)

 

Eva „Houdy“ Hodanová

Překvapení, štěstí, radost, spokojenost, ale také dřina a trochu únava.

Mezi nejsilnější okamžiky určitě patří bezprostřední radost po vyhraném zápase s Němkami a předávání medailí na závěrečném ceremoniálu. Tehdy jsem si uvědomila, že medaile jsou opravdu naše a že jsme to skutečně dokázali.  

Palec hore, baby!!!!  Jsem ráda, že jsem tam s vámi mohla být. Byly a jste super!!!!

 

Klára „Viki“ Viklická

Nepopsatelný pocit, nic lepšího jsem nezažila. Toto se zažije jednou za život, taková výborná týmová spolupráce. Ono to ani nejde slovy popsat.

Strašně moc děkuji za vaši účast v přípravě, že jsme dřeli a tu medaili dovezli.  

 

Aleš „Alda“ Novák

Mám pocit, že po dlouhých letech práce dosáhla naplnění a radost děvčat, že jejich práce nebyla zbytečná. S tím jsme se také rozcházeli do oddílů.

 

Zdeněk „Zdenda“ Sklenář

Z pohledu statistika jsem při předávání informací hráčkám a zbytku realizačního nemohl být spokojenější. Za mou krátké působení u národního týmu je to můj největší statistický úspěch a doufám, že na něho navážeme úspěšnou kvalifikací na mistrovství světa. Nejsilnějším zážitkem byl pro mě poslední míč s Ruskem, protože poté vypukly emoce, které se nedají popsat.

Holky odpočněte si a doufám, že se opět v dubnu potkáme v plné síle!

 

Jiří „Bambus“ Baumruk, team-manager

Fantastický úspěch a hlavně zasloužený úspěch, ke kterému vedla dlouhá cesta a o to je úspěch vždy cennější, když víte co práce za tímto úspěchem je. Byl to skvělý a během přípravy a turnaje naprosto ukázněný a precizní mančaft. Zážitků bylo určitě více, vstup do turnaje vítězstvím v prvním setu, kdy nám Slovinky daly pouze šest bodů, to posílilo psychiku našeho družstva. Šťastný zápas s Holandskem, soupeř už pak na turnaji nevyhrál nic. Vítězství nad Ruskem, to byl určitě nejlepší výkon družstva na turnaji a také zisk bronzových medailí a to, co tomu předcházelo. Po prohraném zápase se Srbskem, kdy si holky řekly, že si pro ten bronz půjdou.

Děkuji, že jsem u toho mohl být s vámi a doufám, že to zdaleka nebyl váš jediný úspěch nejen v tomto týmu, ale i kdekoli jinde.

  

Martin Lepič, asistent trenéra

Družstvo si v prvních dvou zápasech uvědomovalo důležitost turnaje a to se projevilo i na jeho výkonu. Od zápasu s Nizozemskem se však výkon hráček zlepšoval. Pro mě bylo ctí, že jsem se s timto týmem mohl zúčastnit mistrovství Evropy. Z úspěšného družstva ve všech okamžicích vyzařovala obrovská vnitřní síla. Nejsilnějším zážitkem bylo vítězství nad Německem, protože sen se stal skutečností.

Družstvu přeji úspěch v kvalifikaci na mistrovství světa a doufám, že se mu podaří uhrát skvělý výsledek i na mistrovství světa.

 

Zdeněk „Doky“ Čech, lékař týmu

Mohu srovnávat s loňským Rotterdamem – výborná organizace, i když s horšími

materiálními podmínkami, které organizátoři doháněli obětavostí a neuvěřitelnou vstřícností. Z hlediska volejbalu – výborné výkony první čtyřky, která hrála již dospělý volejbal, nelze opomenout výborné Rusky, které by si při větší vyrovnanosti výkonů zasloužily být rovněž v první čtyřce, ovšem to by nesměly hrát s námi. Mým největším zážitkem byla výhra nad Ruskami. Zažil jsem je 2x vloni a pokaždé jsme prohráli 1:3.

A na tomto šampionátu, po až příliš lehkém prvním setu, vydřeném druhém setu a ztrátě 3. setu ze 2 mečbolů a vědom si síly Rusek, jsem musel sklonit hlavu před výkonem našich hráček v setu čtvrtém a toto vítězství, si myslím, bylo rozhodující pro celkový úspěch našeho týmu.

Děvčatům jsem vše podstatné řekl při našem rozloučení a nerad tyto věci prezentuji na veřejnosti. Co však mohu říci, že to byly krásné a náročné 2 roky, které jsme společně prožili, kdy jsem viděl smutek i radost, zranění a návraty zpět a to vše završené nádherným úspěchem. Za to vše Vám chci poděkovat a pamatujte si, že všeho jste dosáhly díky tomu, jaká jste skvělá parta, kdy jedna šestka utkání začala a druhá dokončila a každá z vás udělala pro tým vše, co bylo v jejích silách.

 

Zlata „Zlatuš“ Dufková, fyzioterapeutka

Holky do toho šly s velkou vervou, už doma si řekly, že musí přivést medaili, to se podařilo.  Bronz je pro nás zlato, daly do toho vše. Rodiče jim pomohli, proti tisícovce srbských fanoušků se určitě neztratili. Velkým zážitkem byl pro mě zápas proti Srbkám, každý se jich bál, holky byly strašně smutné, bála jsem se k nim úplně jít. SMS zprávy z České republiky je ale opět nakoply do zápasu o medaile. Předávání medailí bylo nádherný, ty rozzářené obličeje, slzy štěstí v očích. Jako realizační tým jsme jim dali, co jsme mohli, aby se jim tam líbilo a kdo to nezažil, tak to asi těžko pochopí.

Já jsem se s nimi rozloučila jen letmo, takže holky, ať se vám daří jak v klubech, tak i ve školách a doufám, že se uvidíme na kvalifikaci na mistrovství světa. Přeji i trenérovi a realizačnímu týmu úspěchy v pracovním i osobním životě.

 

Radek Krpač