Žádný jiný tým neovlivnil volejbalová osmdesátá léta tak jako američtí US-Boys. „We did it“, bylo napsáno na tričkách, které Chris Marlowe rozdával po finálovém vítězství nad Brazílii. Steve Timmons si tričko oblékl jako první, zatímco Craig Buck poklekl na palubovku. Boj se slzami prohrál. Poslední vítězný jednoblok Dustyho Dvoraka spustil nekonečnou radost. Vítězný olympijský triumf v domácím prostředí znamenal splněný sen. Po 26 vždy vyprodaných zápasech (Long Beach aréna pro 12 000 diváků) vyhráli Američané olympijský turnaj. Výpočty Douga Beala byly správné. Trenér působil po triumfu velice klidně. „Mission completed“, pro tenkrát pětatřicetiletého trenéra, který během čtyř let dokázal americký tým dovést až na volejbalový Olymp, byla mise ukončena. Americké družstvo muselo podstoupit dlouhou cestu. V roce 1976 se na olympijské hry v Montrealu Američané ani nekvalifikovali, v 1980 byly hry v Moskvě bojkotovány, přesto by jednoznačně nedokázali postavit konkurenceschopný tým. V roce 1982 to při mistrovství světa v Argentině stačilo pouze na třinácté místo. Na předolympijském turnaji v roce 1983 prohráli Američané v Long Beach aréně pouze s Japonci. „Nejlepší družstvo, které jsme kdy měli“, řekl tenkrát Doug Beal.

Žádný jiný tým neovlivnil volejbalová osmdesátá léta tak jako američtí US-Boys. „We did it“, bylo napsáno na tričkách, které Chris Marlowe rozdával po finálovém vítězství nad Brazílii. Steve Timmons si tričko oblékl jako první, zatímco Craig Buck poklekl na palubovku. Boj se slzami prohrál. Poslední vítězný jednoblok Dustyho Dvoraka spustil nekonečnou radost. Vítězný olympijský triumf v domácím prostředí znamenal splněný sen. Po 26 vždy vyprodaných zápasech (Long Beach aréna pro 12 000 diváků) vyhráli Američané olympijských turnaj. Výpočty Douga Beala byly správné. Trenér působil po triumfu velice klidně. „Mission completed“, pro tenkrát pětatřicetiletého trenéra, který během čtyř let dokázal americký tým dovést až na volejbalový Olymp, byla mise ukončena. Americké družstvo muselo podstoupit dlouhou cestu. V roce 1976 se na olympijské hry v Montralu Američané ani nekvalifikovali, v 1980 byly hry v Moskvě bojkotovány, přesto by jednoznačně nedokázali postavit konkurenceschopný tým. V roce 1982 to při mistrovství světa v Argentině stačilo pouze na třinácté místo. Na předolympijském turnaji v roce 1983 prohráli Američané v Long Beach aréně pouze s Japonci. „Nejlepší družstvo, které jsme kdy měli“, řekl tenkrát Doug Beal.

Přišel v roce 1977, rok poté zavedl v Daytonu (Ohio) takzvané Full-time-year-around-tréninkové středisko. Celoroční koncentrace reprezentačních hráčů byla novinka, dlouhá léta probíhal reprezentační výběr na principu All-Star game. Na toto utkání byli pozváni nejlepší hráči vysokoškolských týmů. Beal ihned rozpoznal, že tato cesta nevede k vítězstvím, obzvlášť ne proti centrálně organizovaným týmům východního bloku. V americkém sportu už tenkrát záviselo vše na osobní iniciativě a sponzorech, stát se příliš nestaral. Doug Beal byl vyzván a svou práci zvládl na výbornou. V roce 1981 se tým odstěhoval do San Diega. Celkem 118 sponzorů se podílelo na celé přípravě a vzalo projekt s názvem Olympijské zlato za své. V kempu vládly sparťanské podmínky, šlo přeci o olympijské hry v domácím prostředí. V roce 1983 došlo k legendární třítýdenní teambuildingové expedici do Rocky Mountains. Výlet do zasněžených hor byl prošpikován extrémními úkoly (kromě jiných musel tým přežít tři dny v divočině). Cílem bylo zjistit silné individuální schopnosti hráčů a tmelení týmu. Pozitivní účinky se brzy dostavily. Individuální ambice se staraly o zdravé napětí, které však díky vzájemnému respektu nikdy neeskalovaly a tak přestože byl Chris Marlowe nasazován do hry pouze zřídka, byl první, který se po posledním hvizdu vrhnul na Douga Beala. Že byly hry v Los Angeles bojkotovány státy východního bloku, úspěch amerického výběru nikterak nesnižuje. Američané v olympijském i předolympijském roce porazily každého soupeře světové špičky. Sovětský svaz, Polsko, Bulharsko, Kubu i Československo. Centrálním bodem v Bealově strategii byl vývoj nového útočného pojetí. Bealovi tenkrát šlo o překonání nepřekonatelné ruské obrany na síti. Američané se Rusů v domácím prostředí nedočkali, svůj úspěch však potvrdili také na mistrovství světa 1986 v Paříži a na olympijských hrách v Soulu 1988, přestože Beal už u týmu nepracoval. Fylozofie Douga Beala, jeho strategie, nikdy předtím do detailu propracovaná statistika, ale také potenciál vynikajících osobností, dokázaly vytvořit tým snů, který zůstal dlouho neporažen. „Hrajeme vždy dobře pod tlakem, dokonce ho k dobrému výkonu potřebujeme“, řekla později světová hvězda Karch Kiraly.

V základní skupině, když už bylo o semifinálových dvojicích rozhodnuto, Američané proti Brazilcům ještě prohráli, v jednom setu dokonce ostudně 2:15. Finálový zápas byl zcela jiný. Americký tým, v jehož základní sestavě se na postu nahrávače objevil Dvorak, diagonálního hráče Pat Powers, Aldis Berzins a Karch Kiraly jako přihrávající smečaři a Craig Buck a Steve Timmons na postech blokařů, rozehrál proti Brazilcům opravdový koncert. Beal základní šestku prakticky nevystřídal, Chris Marlowe a Marc Waldie se na hřišti objevili pouze sporadicky. Dobří byli všichni, nejvíce chvály se však dostalo dvojici přihrávačů Kiraly-Berzins. Kiraly se později stal mega hvězdou a kultovní osobností tohoto týmu. Po zlatě v Los Angeles a Soulu zvítězil v roce 1996 v Atlantě při olympijské premiéře v plážovém volejbalu. Zatímco se Kiraly dokázal po přihrávce prosadit i v útoku, nechal se Berzins na síti často zastoupit Timmonsem a Powersem. Legendární jsou hodnoty Berzinse ze semifinálového a finálového utkání. Ten klidný, nenápadný a nejmenší v týmu (188 cm), přihrával 71 podání z 84 a 59 výborně. Ve finále posunul míč Dvorakovi přesně na ruce 35krát ze 40 pokusů. Na tiskové konferenci, které se zúčastnili prakticky všichni hráči, chtěla jedna novinářka vědět, co by mohlo grandiózní vítězství ovlivnit do budoucna. Většina nedokázala odpovědět, ani Kiraly nevěděl. Powers doufal ve vstup volejbalu do mediálního světa. Steve Timmons však všechny zachránil: „Budu rád, když všichni přežijeme tuto noc“. They did.

Z německého časopisu Das Volleyballmagazin 05/2010 přeložil Radek Krpač