Je přesně 16.59, dva zpocení muži se vrhají do písku, válí se v něm a objímají se tak, jak to v normálním životě dělají pouze čerstvě zamilované páry. Z reproduktorů je slyšet hlas moderátora, který, jistě z dobrého úmyslu, na všechny strany křičí:“Deutschland, Deutschland über alles!“ Lépe by v tuto chvíli zněla píseň Abby The winner takes it all, která v jednom řádku vystihuje život vrcholového sportovce. Ti, co se mají tak rádi, jsou Julius Brink (27) a Jonas Reckermann (30), nikdo jiný než noví mistři světa v plážovém volejbale. První Evropané, samozřejmě první Němci, kterým se tento husarský kousek povedl v disciplíně, ve které dominují převážně Brazilci a Američané. Jeden den pro historické knihy. Poslední čtyři body ve finále proti ve světovém žebříčku prvnímu páru Harley/Alison předvedli Němci to, co je charakterizovalo celý turnaj. Brink  s Reckermannem prohrávali po vítězném prvním setu ve druhém už 16:19, poté však Stavanger zažil jeden z nejdojemnějších come backů beachvolejbalové historie.

Je přesně 16.59, dva zpocení muži se vrhají do písku, válí se v něm a objímají se tak, jak to v normálním životě dělají pouze čerstvě zamilované páry. Z reproduktorů je slyšet hlas moderátora, který, jistě z dobrého úmyslu, na všechny strany křičí:“Deutschland, Deutschland über alles!“ Lépe by v tuto chvíli zněla píseň Abby The winner takes it all, která v jednom řádku vystihuje život vrcholového sportovce. Ti, co se mají tak rádi, jsou Julius Brink (27) a Jonas Reckermann (30), nikdo jiný než noví mistři světa v plážovém volejbale. První Evropané, samozřejmě první Němci, kterým se tento husarský kousek povedl v disciplíně, ve které dominují převážně Brazilci a Američané. Jeden den pro historické knihy. Tento pár z Leverkusenu a Kolína n. Rýnem porazil za sebou tři nejlepší světové týmy a to jejich hlavní doménou: Hrou hlavou. Poslední čtyři body ve finále proti ve světovém žebříčku prvnímu páru Harley/Alison předvedli Němci to, co je charakterizovalo celý turnaj. Brink  s Reckermannem prohrávali po vítězném prvním setu ve druhém už 16:19, poté však Stavanger zažil jeden z nejdojemnějších come backů beachvolejbalové historie. Alison tvrdě zaútočil do pole Němců, Julius Brink reflexívně nastavil svou paži do forhendové pozice tak, že se míč odrazil do hřiště soupeře a brazilská dvojice už na tento bodový míč nedokázala reagovat. Místo setbolu pro Brazilce situace, ve které Němci nebyli k zastavení. „Zůstat klidní ve fázi největšího tlaku“, objasňuje trenér Jürgen Wagner. Setbol i mečbol přenechal obranný specialista Brink svému dvoumetrovému spoluhráči. Po přímém bodu z podání a po zablokování Alisona byla senzace na světě. Dva Němci jsou najednou nejlepšími plážovými volejbalisty na světě. Americký plážový profesor Todd Rogers, olympijský vítěz a z trůnu sesazený mistr světa vzdal německé dvojici respekt:“Smekám. Oba měli ze všech týmů nejtěžší cestu za titulem, proto ho získali zaslouženě“. Rozlosování přidělilo německé dvojici od osmifinále jednu obávanou dvojici za druhou. Gibb/Rosenthal v osmifinále, brazilské legendy plážového volejbalu Ricardo/Emanuel ve čtvrtfinále, olympijské vítěze Rogers/Dalhausser v semifinále a první pár světového žebříčku Harley/Alison ve finále. Psychologická výchozí situace nebyla rozhodně pro Němce nejlepší. Na rozdíl od konkurence nebyly výsledky posledních turnajů nikterak oslnivé. Na předloňském mistrovství světa v Gstaadu obsadili oba se svými minulými partnery 17. místo a olympiáda 2008 se stala pro oba hráče katastrofou. Brink s Dieckmannem, před turnajem považováni za velkého favorita na medaili, nepostoupili ze základní skupiny. Reckermann se na olympiádu ani nekvalifikoval. Tým se dal teprve po pekingských olympijských hrách dohromady, mistrovství světa následovalo po sedmi společně odehraných turnajích. Že se dostavil výsledek hned po roční práci, ukazuje na fakt, že se oba hráči z minulosti poučili. „Peking – to pro mne nebyli pěkné vzpomínky. Od prvního dne jsem se chtěl stát olympijským vítězem a byl jsem prázdný. Z toho jsem se poučil. Na tomto mistrovství světa jsem nehrál tolik pod vlastním tlakem“.

Německý klid byl v norském Stavangeru rozhodující. Nebyli to Američané se svým mottem „Here we go, here I am“, ani do sebe zamilovaní Brazilci, kteří by v horkém písku dokázali porazit německou coolnes. Oslava vítězství byla veliká, jak však tento úspěch změní život obou hráčů, v tomto momentě nikdo z nich nevěděl. V pozdní hodině zvedl Brink svou sklenici a v kruhu svých přátel řekl větu: „Nevím, co se stalo, ale rád bych to prožíval častěji“. Cesta za titulem trvala přesně 303 minut.  

Z německého časopisu Volleyball-Magazin 7/2009 přeložil Radek Krpač