Ve srovnání s Německem je Holandsko malá země. Přesto se o čtyři místa u mládežnických reprezentací Německa dělí tři Holanďané. Han Abbing a Ralph Post objasňují rozdíly v pojetí dvou herních filozofiích a nacházejí společné rysy.

Má Holandsko lepší mládežnické trenéry než Německo?
Abbing: Myslím si, že nemusíme mluvit o lepších a horších trenérech. Je jisté, že v naší zemi je hodně mládežnických trenérů, kteří vidí v mládežnickém volejbalu tu správnou výzvu.

To také znamená. Němečtí trenéři pracují raději s dospělými…

Abbing: T o je Vaše interpretace. Je ale pravda, že Stewart Bernard přišel do Německa před osmi lety, po té jsem přišel já a mě následoval Ralph.

 

Co je tak atraktivní na mládežnickém volejbale?
Berlín nám nabízí ideální podmínky pro rozvoj mládežnického volejbalu. Němečtí a holandští trenéři mají různé pohledy na to, jak by měl být volejbal učen, v základu to je dobré, protože se můžeme jeden od druhého hodně naučit.

Můžete nám to přiblížit?
Post: Mladí němečtí volejbalisté jsou fyzicky velmi dobře připraveni, lépe než u nás, o to více pracujeme v Holandsku v technické oblasti. V optimalizaci obou oblastí vidím velkou šanci.
Abbing: Vidím i různé filozofie v rámci západní a východní části Německa…

Po tolika letech sjednocení?

Abbing: Na východě se snaží zvýšit výkonnost hráčů a hráček zvýšeným tréninkovým objemem, což mimochodem odpovídá také holandské filozofii. Na západě se naopak snaží učit dovednostem ve hře.

 

Jaké jsou podmínky pro volejbal v Německu? Co se dá zlepšit?
Abbing: Podmínky pro rozvoj mládežnického volejbalu jsou nadstandardní. Kde vidím problém? Ženy Německa jsou ve světovém  žebříčku na osmém místě, proto je velmi těžké pro mladé hráčky etablovat se v A-týmu. To vidím momentálně u generace hráček, se kterými jsem získal titul mistryň světa.

 

Co navrhujete?
Abbing: Vytvořit B-tým, která by startovala na Univerziádě nebo v Evropské lize, aby mohly mladé hráčky sbírat mezinárodní zkušenosti. Pro svaz by to bylo velké časové i finanční zatížení, ale pokud se chceme udržet ve světové špičce, bude tento krok nutný. Musíme se zamyslet tuto mezeru zaplnit.
Post: To platí v mužské kategorii v ještě větším měřítku. V mužské kategorii byl přechod z juniorské do seniorské kategorie vždy komplikovaný. To souvisí s fyzickou nedozrálostí mladých hráčů, kteří jsou v začátcích schopni konkurovat hráčům maximálně v první lize.

 

Jak je důležité stát se opět mistrem světa?
Abbing: To není cílem, takové úspěchy jsou sice potvrzením naší dobré práce, ale hlavním cílem je vzdělávání hráček. Pokud patří Lenka Dürr a Lena Möllers na svých postech k nejlepším na světě, pak jsme dosáhli toho, čeho jsme chtěli.

 

Již mnoho let se mluví o vytvoření jednotné koncepce tréninku u mládeže, která by byla praktikována od žákovského přes juniorský až po seniorský tým. Zatím se však nic takového neděje. Je to náš deficit?
Abbing: Pokud bychom se dohodli na určitých bodech, ulehčilo by to trenérům život. Na jednotné koncepci v rámci Německého volejbalového svazu pracujeme. Už jsme vymysleli program pro rozvoj kondiční přípravenosti – to je první krok. Teď nás čeká vytvoření koncepce pro technickou a později taktickou oblast.

 

Jak daleko jsou v tomto Holanďané?
Post: My už tuto koncepci máme velmi dlouho. Existuje tzv. Murphyho škola, která byla vytvořena na začátku osmdesátých let. Ale my jsme to měli lehčí, naše země není tak velká, nemuseli jsme se shodnout s ostatními regionálními federacemi, které si dělají svou politiku, na jednotné koncepci.
Abbing: Dostaneš příručku a víš, co máš příští dva roky dělat…

 

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 3/2012