Nahrávač Spojených států Lloy Ball si myslel, že reprezentační kariéru ukončí na jaře 2011. Pak však přišla nabídka, kterou nemohl odmítnout. Poté co Ball získal v dresu Zenitu Kazaň svůj čtvrtý titul, oznámil vedení klubu, že si potřebuje od volejbalu odpočinout a věnovat se své rodině a přátelům. „Chci se na chvíli zastavit a zjistit, kam se bude můj život nadále ubírat,“ řekl americký nahrávač. Tato přestávka však trvala pouze čtyři měsíce, služby Balla si tentokrát vyhlédl jiný tým ruské ligy Ural Ufa, kde již působil Ballův spoluhráč Clay Stanley.

„Samozřejmě, že peníze hrály velkou roli, navíc jsem se právě zotavil z úspěšné operace kolena. Ruská liga trvá pouze čtyři měsíce s velkou přestávkou v listopadu, kdy jsem se mohl podívat domů. Ufa angažovala italského trenéra Angela Frigona, kterého znám a velmi respektuji. Největším lákadlem však bylo zahrát si ještě jednou po boku Steama (Clay Stanley).“

 

To nebylo poprvé, co byl Ballovi, který je považován za jednoho z nejlepších světových nahrávačů, překažen odchod do volejbalového důchodu. Poté, co Američané obsadili na olympiádě v Aténách v roce 2004 až čtvrté místo, oznámil Ball ukončení své reprezentační kariéry. V klubovém volejbalu však Lloyd pokračoval, nejdříve odešel do řeckého Iraklis Soluň, poté se přestěhoval do Ruska, kde hrál za kazaňský Zenit. Až v zimě 2006 navštívil Balla v Rusku tehdejší trenér národního týmu USA Hugh McCutcheon a přemluvil ho, aby za americký tým odehrál ještě jedny olympijské hry. „Dělá správná rozhodnutí a velice dobře čte hru. Je schopen takticky přečíst soupeře, odhalit protivníkovi slabiny a využít je ve prospěch svého týmu,“ řekl o Ballovi Mc Cutcheon. Lloy se vrátil k týmu a hned v roce 2007 dovedl svůj tým k vítězství v poháru Severní Ameriky. Ve stejném roce skončil americký tým ve Světovém poháru na čtvrtém místě, čímž propásl možnost kvalifikace na olympiádu v Pekingu. Tu si však Ballův tým vybojoval o rok později díky vítězství v severoamerické olympijské kvalifikaci v Puerto Ricu.

Poté co Američané vyhráli v roce 2008 historicky první titul ve Světové lize, byl Ball zvolen nejužitečnějším hráčem a nejlepším nahrávačem finálového turnaje Světové ligy. Vítězství ve Světové lize bylo předzvěstí úspěchu na olympijských hrách v Pekingu. Američané získali zlato, v osmi zápasech neokusili hořkost porážky a Ball se podílel svým nahrávačským uměním na sedmi z nich. „Nejlepší na získání zlata bylo to, že moje žena, můj syn a oba rodiče mohli sdílet radost se mnou přímo na turnaji. Vítězství patří jim stejně jako mně.“              

Za Ballem, který kromě ligových titulů v Řecku, Itálii a Rusku, vyhrál pohár CEV Cup a Ligu mistrů, krátce před Vánocemi přicestovali do Ruska jeho žena Sarah, syn Dyer a dcera Mya, aby s ním zůstali do konce sezóny. „Budu trénovat pouze jednou denně a tak budu moci pomáhat Sarah vodit děti do školy a trávit s nimi volný čas.“ říká spokojeně Ball. „Budeme chodit na hokej, bruslit, plavat a Dyer bude hrát za místní juniorský volejbalový tým.“

Ball má s Ufou smlouvu pouze na jeden rok, come back do národního týmu USA z důvodu účasti na dalších olympijských hrách neplánuje. „Chtěl bych vychovávat mladé volejbalisty ve škole, kam chodí moje děti. Reprezentace mě láká, ale již nechci dělat práci, která by mě znovu odváděla od rodiny.“

Z angličtiny přeložil Radek Krpač, www. fivb.org