27. února byl Vital Heynen zvolen hlavním trenérem německého národního týmu. Jak se 42-letý  Belgičan vyrovnává s prvními kroky v roli reprezentačního kouče, proč dal přednost německému národnímu týmu před tím českým, o tom se dozvíte v rozhovoru s osobností týdne…

Pane Heynene, jaký máte pocit poté, co jste se stal trenérem německé reprezentace?
Je to pro mě velká výzva. Den po mém zvolení jsem začal pracovat. Vedl jsem dlouhé rozhovory s hráči i s realizačním týmem. Myslím si, že Belgičané jsou hrdí, protože po belgických trenérech není zase tak velká poptávka. A ještě k tomu u německého týmu, který je ve světovém žebříčku veden na třináctém místě.  

Měl jste nabídky trénovat belgickou i českou reprezentaci…
Rozhoduje pocit. S Čechy i Belgičany jsem hovořil. Poté jsem se musel rozhodnout mezi Belgii a Německem a zvítězila sportovní perspektiva. Německý tým není starý, většina hráčů ještě nedosáhla třiceti let, hrají mezinárodní turnaje, Světovou ligu a olympijskou kvalifikaci. Pracuji také rád s mladými hráči, protože je chci v jejich volejbalovém umění posunout dál. A chci neustále vyhrávat.“

Na první tiskové konferenci jste řekl, že německý tým má obrovský potenciál. Jak to poznáte?
Prohlídl jsem si seznam hráčů a zjistil jsem, že většina z nich hraje v silných ligách, řada z nich hraje v Rusku, Polsku a Itálii. Půl dne jsem telefonoval do Ruska, protože tam působí hned tři reprezentanti Německa. Myslím si, že žádná jiná země nemá v Rusku tak velké zastoupení jako Německo.

Byl jste svědkem výkonů německého týmu na mistrovství Evropy v Praze i na turnaji olympijské kvalifikace v Tourcoingu. Jaký jste měl pocit z výkonů na obou turnajích?
V Praze německá reprezentace propadla, ve Francii již hrála jako jeden tým a bylo vidět, že opět „šlape“. Nechci měnit cestu, kterou tým šel před turnajem ve Francii. Chtěl bych spíš do týmu vnést prvky, které postrádá, ale cesta, kterou teď Německo jde, je nyní správná.

Měl jste možnost mluvit s kapitánem týmu Björnem Andraem?
Pokouším se spojit se všemi hráči, kteří byli ve Francii. Chci znát jejich představy a mluvit s nimi o dalším programu. První rozhovory byly velice pozitivní. Cítím u hráčů, že jsou trochu zklamaní, že hledání nového reprezentačního trenéra trvalo příliš dlouho, ale také cítím, že chtějí využít šance kvalifikovat se na olympiádu do Londýna.

Jste trenérem Maaseiku, zápasy play off končí na konci dubna, evropská olympijská kvalifikace začíná již 8. Května. Problém?
Ne. Problémy přicházejí stále, a je třeba je řešit. Pro mě není žádný problém trénovat dva týmy dohromady. Na začátku dubna začínám pracovat s německým týmem, hráči dostanou po soutěži krátké volno, poté přejedou do Maaseiku nebo do jeho blízkosti a budou trénovat dál.

Jak budete spolupracovat s novým realizačním týmem Hübner, Bergmann? Jaká je Vaše trenérská filozofie?
Hráči musí vědět, co chtějí dělat. Pro mě je ze začátku důležitější individuum než tým, protože pokud se individuum lepší, lepší se automaticky také družstvo. Hráči jsou nejdůležitějšími články týmu, jsou důležitější než trenéři. Důležité je, aby se hráči konstantně zlepšovali, a je jedno, jestli v oblasti techniky, kondice, psychiky či taktiky. Hráči musí mít pocit, že se v létě něco naučili, že byli rádi v národním týmu.  

U veřejnosti platíte za “volejbalového blázna“. Jste trenérem Maaseiku, technickým ředitelem jednoho holandského klubu, k tomu trénujete jeden beach volejbalový tým. Stanete se pouze reprezentačním trenérem nebo Vám to nestačí?
Člověk se učí všude. Je dobré vidět, jak se beach volejbalisté dokáží sami organizovat. Jdou trénovat od 7 hodin ráno a nemají s tím problém. V Holandsku se na volejbal nahlíží jinak a to mě také posouvá dopředu. Jak to bude dál, to ještě nevím, ale další čtyři měsíce má u mě jednoznačnou prioritu německý národní tým.

Z němčiny přeložil Radek Krpač

Zdroj: www.volleyball-verband.de