Tento malý manuskript může trenérům pomoci při přípravách na své tréninkové jednotky. Zkusil jsem shrnout nejdůležitější body, a to přesto, že by se o této problematice dalo popsat nespočet stran. Tak tedy začněme:

„Trenére, buď tolerantní, zůstaň otevřený jiným názorům. Pravda neexistuje – každý si musí tu svou definovat, musí se stále nově orientovat, a přesto akceptovat názory druhých“.

První bod, o kterém by trenér měl mít jasno, je cíl tréninkové jednotky a body, na které bude dáván důraz (akcent). Je velice důležité, aby si trenér na začátku sezóny udělal hrubý plán, který obsahuje analýzu družstva z hlediska mentální připravenosti k výkonům, na jaké herní úrovni se družstvo nachází a důležitým hlediskem je infrastruktura klubu. Trenér by si měl vytyčit do sezóny cíle – umístění družstva v sezóně, jaké taktické strategie bude u družstva prosazovat, jak posune tým z hlediska techniky, kondice a mentální stránky. K tomu je také potřebné plánování, ať už dlouhodobé, roční, měsíční či týdenní, ale také samotná příprava na tréninkovou jednotku. V případě, že má trenér k dispozici plán, má během roku neustále přehled, kde se v určitých fázích sezóny nachází nebo by se nacházet měl. Pokud máme definované cíle, platí to samé i o akcentech. Akcenty jsou hlavní body, na které se v tréninku chceme zaměřit a které také budeme opravovat. Je dobré mít akcentů v jedné tréninkové jednotce co možná nejméně, protože hrozí nebezpečí, že se trenér v bouři kritiky v tréninku zcela ztratí.

Tento malý manuskript může trenérům pomoci při přípravách na své tréninkové jednotky. Zkusil jsem shrnout nejdůležitější body, a to přesto, že by se o této problematice dalo popsat nespočet stran. Tak tedy začněme.

„Trenére, buď tolerantní, zůstaň otevřený jiným názorům. Pravda neexistuje – každý si musí tu svou definovat, musí se stále nově orientovat, a přesto akceptovat názory druhých“.

1.    Tréninkový cíl a akcenty

První bod, o kterém by trenér měl mít jasno, je cíl tréninkové jednotky a body, na které bude dáván důraz (akcent). Je velice důležité, aby si trenér na začátku sezóny udělal hrubý plán, který obsahuje analýzu družstva z hlediska mentální připravenosti k výkonům, na jaké herní úrovni se družstvo nachází a důležitým hlediskem je infrastruktura klubu. Trenér by si měl vytyčit do sezóny cíle – umístění družstva v sezóně, jaké taktické strategie bude u družstva prosazovat, jak posune tým z hlediska techniky, kondice a mentální stránky. K tomu je také potřebné plánování, ať už dlouhodobé, roční, měsíční či týdenní, ale také samotná příprava na tréninkovou jednotku. V případě, že má trenér k dispozici plán, má během roku neustále přehled, kde se v určitých fázích sezóny nachází nebo by se nacházet měl. Tady platí rčení:

„Čím lépe se plánuje, tím lépe můžeme reagovat na změnu“

Pokud máme definované cíle, platí to samé i o akcentech. Akcenty jsou hlavní body, na které se v tréninku chceme zaměřit a které také budeme opravovat. Je dobré mít akcentů v jedné tréninkové jednotce co možná nejméně, protože hrozí nebezpečí, že se trenér v bouři kritiky v tréninku zcela ztratí. Pokud je cílem tréninkové jednotky stabilizovat přihrávku, akcentem může být např. souhra libera v zóně VI a předního přihrávajícího smečaře v zóně V při přihrávce podání. Mohu však některé akcenty přidat, např. přihrávka podle druhu podání soupeře, změna počtu přihrávajících hráčů při výborném servisu soupeře atd. Je možné si v jednom tréninku stanovit více cílů, ale lepší je zaměřit se v tréninku pouze na jeden stěžejní problém. Je lepší zaměřit se v tréninku pouze na jednu činnost než dbát při tréninku na vícero činností a to pouze polovičatě. Tady platí rčení:

„Kvalita před kvantitou“

Během tréninku by každé cvičení mělo mít stejný nebo podobný akcent. Akcent určuje, co bychom v určité situaci měli provést obzvlášť dobře.

2.    Rozběhání

Rozběhání slouží k tomu, aby hráči získaly optimální tělesnou teplotu a přivedly s touto teplotou spojené fyziologické procesy na optimální úroveň. Pro rozběhání platí:

„Čím mladší hráči, tím kratší rozběhání“

„Čím chladnější teplota, tím delší rozběhání“

Přestože forma rozběhání by měla být určena trenérem, je důležité, aby se hráči na rozběhání aktivně podíleli. Koordinační schopnosti jako je reakce, orientace, rytmizace, diferenciace a rovnováha by měly při rozběhání dostat přednost schopnostmi kondičními (síla, rychlost, výdrž a pohyblivost). Protažení patří do každé tréninkové jednotky, především na závěr. Jsem ale také názoru, že má své místo také na začátku tréninku, a sice v aktivní formě. Tady platí:

„Svalovou dysbalanci získáme rychleji, než ji odstraňujeme“

K předcházení svalových dysbalancí a zranění přispívá také silné svalstvo. Posilovací cvičení patří již u minivolejbalu do pravidelného tréninkového programu. Je samozřejmostí, že intenzita cvičení s vyšším věkem hráčů vzrůstá.

„Bez dobře vyvinutého svalstva trupu nedosáhneme úspěchů v žádném sportu“

Specifické pohyby, přesuny, pohyby bez míče“ zaručí u svalstva správné napětí pro další činnosti s míčem, při provádění těchto pohybů jsou trénovány kondiční faktory jako je síla a rychlost.

„Učit se hrát volejbal znamená rozvíjet nespočet variabilních pohybových schémat, které musí být přizpůsobeny neustálým změnám prostoru a času“.

3.    Hlavní část

Dostáváme se k hlavní části každé tréninkové jednotky. Teorie tréninku rozlišuje následující typy cvičení:

1.    Jedna herní situace je zjednodušena, cvičení se často opakuje

2.    Cvičení je rozfázováno, jednotlivé fáze cvičení jsou složitější a tím více se přibližují reálné herní situaci

3.    Taktické cvičení: Celé družstvo provádí cvičení vzhledem zápasu

K vytvoření tréninkové jednotky existují v základu dvě možnosti

GAG – globálně, analyticky, globálně – nejdříve je procvičována herní situace, poté se z této situace vyjme menší Element, který je poté neustále procvičován. Nakonec je tento element hry opět vsunut do herního cvičení, které je procvičováno komplexně. Poté by provedení cvičení mělo probíhat lépe. Příklad: Trénuji útok po přihrávce podání. Pozoruji, že hráči příliš kazí servis, protože si míč špatně nadhazují. Tento element vytáhnu z herní situace a procvičuji nadhoz a úder do míče zvlášť. Poté, co hráči nadhoz a úder do míče zvládli, přejdu opět ke komplexnímu cvičení, které by mělo probíhat lépe.

Pyramidová varianta - Začnu lehkým cvičením, které však postupně variabilně ztěžuji.

Následující body by si měl trenér před provedením cvičení rozmyslet a také napsat do své přípravy:

A – Akcent: co chci přesně trénovat a korigovat

V – Varianta – jaké varianty tohoto cvičení se mi naskýtají

KÚ – Kritérium úspěchu: co musí být splněno, aby bylo cvičení úspěšné

C – cíl cvičení

! – Pozor: kde musím jako trenér nebo hráči dávat pozor

Zásady opravování:

·         Neopravuj, pokud chybu u hráče vidíš poprvé

·         Začni opravovat vždy od zdola nahoru – práce nohou před prací paží

·         Neopravuj hráče pokud možno před celým týmem

·         Opravuj akcent, zbytek dohoníš v příštím tréninku

Na konci tréninku bychom měli hráčům poskytnout klidné doznívání (cool down). Aby se lépe nebo rychleji odbourala kyselina mléčná v krvi a napnuté svaly se mohly uvolnit, měli by se hráči na konci tréninkové jednotky cca 10 minut vyběhnout a protáhnout. Klidná muzika je přitom velice příjemným doplňkem.   

Na konci tréninkové jednotky je důležité, aby družstvo obdrželo dostatek důležitých informací z hlediska vyhodnocení tréninkových činností, tok informací už několikrát předešel hádce mezi trenérem a hráčem. Důležité je také, aby měli hráči možnost vyjádřit se k průběhu tréninku. Před každým tréninkem je důležité hráče seznámit s cíli a akcenty, které trenér od cvičení očekává, proto je také důležité závěrečné hodnocení, do jaké míry byli tyto cíle a akcenty splněny. Na závěr rčení, o jehož pravdě se my trenéři přesvědčujeme každý den:

„Trenér je žákem po celý svůj život“

Z němčiny přeložil Radek Krpač, v Liberci 23. března 2010

Zdroj: www.volleyball-training.de