Chtějí-li děti opravdu hrát volejbal 6:6, ukáže se brzy, že bez základních dovedností nelze tuto náročnou hru prožít plnou radostí. Brzy se objeví místo radosti znechucenost, téma volejbal padne v nemilost. Naučení a postupné používání v porovnání s ostatními sporty dosti komplikovaných základních technik vyžaduje mnoho trpělivosti. V nedávné minulosti jsme se pouze zabývali tím, jaké cvičení je pro naučení techniky nejlepší. Děti si ale chtějí hrát (volejbal)! A hrou se člověk učí nejlépe. Takže potřebujeme nápady, abychom dětem dobře známý volejbal přeměnily tak, aby bylo od samého začátku možné ho hrát. Klíč v herních formách 1:1, 2:2 nebo 3:3 na malých hřištích držíme ve svých rukách, jen je třeba otevřít dveře a vstoupit.

Chtějí-li děti opravdu hrát volejbal 6:6, ukáže se brzy, že bez základních dovedností nelze tuto náročnou hru prožít plnou radostí. Brzy se objeví místo radosti znechucenost, téma volejbal padne v nemilost. Naučení a postupné používání v porovnání s ostatními sporty dosti komplikovaných základních technik vyžaduje mnoho trpělivosti. V nedávné minulosti jsme se pouze zabývali tím, jaké cvičení je pro naučení techniky nejlepší. Děti si ale chtějí hrát (volejbal)! A hrou se člověk učí nejlépe. Takže potřebujeme nápady, abychom dětem dobře známý volejbal přeměnily tak, aby bylo od samého začátku možné ho hrát. Klíč v herních formách 1:1, 2:2 nebo 3:3 na malých hřištích držíme ve svých rukách, jen je třeba otevřít dveře a vstoupit.

Charakteristické pro tento vzdělávací koncept je herní zavedení a vývoj různých volejbalových technik hned od začátku tréninkového procesu. Při systematické skladbě jedné herní řady postupujeme dvoukolejně:

1.    Technicky orientované hry (1:1 – malé hřiště – volejbalové údery)

2.    Takticky orientované hry (2:2 – velké hřiště – zjednodušená hra)     

Oba herní způsoby se navzájem prolínají a podmiňují. S růstem sportovně specifických dovedností splývají do sebe. Pokud jsou základní techniky odbití obouruč vrchem a spodem zvládnuty a hra bez jakýchkoli omezení, které pomáhají udržet míč ve hře, funguje, hlavní cíl v oblasti začátečnického volejbalu byl dosažen. Komplexní techniky jsou rozčleněny do klíčových bodů, které mohou být pomocí určitých rámcových podmínek (výška sítě podle silové a pohybové zdatnosti dětí, menší hřiště) ihned převedeny do hry. Takto mohou děti po krátké demonstraci (vizuální učení) nebo po krátkém izolovaném nacvičování nejen od prvního tréninku hrát volejbal, ale také se systematicky učit náročným technikám. Děti se seznamují se závodními podmínkami a přitom jsou po technické stránce opravovány. To znamená, že korekce průběhu pohybu během hry je nejen možná, ale setkává se u dětí s okamžitou realizací nových instrukcí.

Zásady herní tréninkové jednotky orientované na techniku

1.    Zprostředkovat pohybovou představu

·         Poskytnout přesný obrázek o technice

·         Využít vizuální schopnost učit se

2.    Umožnit realizaci pohybu

·         Objasnit stěžejní body pohybu

·         Zvolit cvičení (hru)

3.    Korigovat/posilňovat pohybovou strukturu

·         Koncentrovat se na stěžejní body pohybu

·         Hledat klíčové chyby

·         Špatně provedené pohyby izolovat, cvičit zjednodušeně a opět integrovat do hry

·         Podařené pohybové struktury posilňovat

1 proti 1

·         Malé hřiště 1,5 x 1,5m, vždy jedno odbití

·         Pokud je stěžejním bodem OOS – nízká síť – výška po hlavu, OOV – 30 cm nad výšku natažené paže

·         Pozorování letové dráhy míče – anticipace, orientace v prostoru, pozorování soupeře – periferní vidění

Příklad OOV, OOS:

1.    podání – hráč hází míč obouruč spodem přes síť, druhý hráč odbíjí OOV, první hráč chytá míč, po pěti podáních změna podání

2.    podání – hráč hází míč obouruč spodem přes síť, druhý hráč odbíjí OOV, první hráč odbíjí míč OOV, druhý hráč míč chytá, změna podání po každé akci

3.    podání – hráč hází míč obouruč spodem přes síť, oba hráč odbíjí OOV, dokud jim míč nespadne, podává hráč, který vyhrál rozehru

Od hry 1:1 k 2:2 (Takticky orientované hry)

Od hry 1:1 až ke správnému 2:2 je dlouhá cesta. Různě pravidly omezené hry, při kterých děti mohou míč chytit nebo hodit, by se měly využívat do té doby, dokud mají děti problémy s časoprostorovou orientací. Při vší akčnosti je důležité, aby si děti zachovaly zjednodušené podmínky základní techniky, kterou získaly během her 1:1. Hry 2:2 jsou náročné na aktivitu a rozvíjí sociální chování. Míče, rozměry hřiště a výška sítě musí byt nastaveny podle možností dětí. Takticky orientované hry 2:2 ještě více přibližují reálnost opravdové hry. Podstatnou myšlenkou zjednodušení hry je, že první míč (lehčí varianta) nebo druhý míč (těžší varianta) může být před dalším odbitím chycen. Jsou rozvíjeny první taktické základy (pokrytí prostoru hřiště, cílené odbití na horšího hráče soupeře) ve spojení s naučenými základními technikami.

1.    První míč chytit, druhý odbít

2.    První míč odbít, druhý chytit

3.    Hry s volným rozhodnutím

Pouze s kouskem fantazie by se dalo vymyslet nespočet herních variant. Další generelní možností zjednodušení hry by byla možnost dopadu míče na zem. Tato hra je pro začátečníky velice vhodná, u pokročilých však přináší u nahrávky určité nevýhody – odbití oov od hrudníku atd.)

2 proti 2

1.    Podání: Hod jednoruč vrchem – první hráč chytí míč do tzv. „košíčku“, druhý odbíjí míč přes síť

2.    Podání: Hod jednoruč vrchem, první hráč chytí míč a poté ho odbíjí na spoluhráče, ten odbíjí přes síť

3.    Podání: Hod jednoruč vrchem, první hráč odbíjí oov nebo oos, druhý hráč míč chytí a obouruč spodem míč nadhodí, první hráč odbíjí přes síť

4.    Podání jednoruč vrchem, první hráč odbíjí nebo chytá míč, pokud hráč míč chytí, po nadhozu obouruč spodem hráč odbíjí míč oov na spoluhráče, ten přehrává míč oov nebo oos, pokud první hráč míč odbil, druhý hráč může míč chytit a poté odbít.

Z němčiny přeložil Radek Krpač

www.volleyball-training.de