Michael Warm, trenér rakouského národního týmu, doporučuje pro každou tréninkovou jednotku motivační závěr. Hráči by měli na konci společné práci v hale prožít pocit úspěchu a s ním také odcházet domů. Obzvlášť dobré je, pokud se volí takový úkol, který se vztahuje k hlavnímu tématu tréninkové jednotky. Hráči dostanou na konci možnost úspěšně zrealizovat naučenou nebo procvičenou činnost.

Varianty

Ideální cvičení by nemělo být příliš snadné, ale ani příliš složité. Hráči by ho neměli překonat na první pokus, neustálé opakování však také není ideální. Trenéři musí v tomto případě prokázat velký cit pro odhad kvalit svých svěřenců, zvolit cvičení, které nebude jednoduché, ale řešitelné, není zdaleka jednoduché.

Zjistí-li trenér, že závěrečné cvičení je příliš složité, neměl by se bát pravidla zjednodušit. Všichni aktéři tréninkové jednotky by cvičení měli zvládnout předtím, než u nich začne převládat frustrace z neúspěšných pokusů.

Jednotlivci nebo páry

Podle hlavního tématu tréninkové jednotky je dobré zvolit cvičení, které mohou mladí volejbalisté zvládnout sami. U týmů, které jsou na začátku volejbalové přípravy nebo spolu nehrají tak často a individuálně nejsou na vysoké úrovni, doporučuje se vymýšlet cvičení, která musí být zvládnuta dvěma nebo více hráči. Taková cvičení posilují týmovou spolupráci, důvěru a vztah mezi spoluhráči. Trenér může vědomě vytvořit takové dvojice hráčů, kteří vzájemnou důvěru postrádají.

Příklady

Hlavní téma tréninkové jednotky – odbití vrchem
Zde se nabízí cvičení, který navazuje na nácvik techniky. Cílem odbití je basketbalový koš. „Nadhoď si míč za čárou a odbij ho do koše! Pokud trefíš dvakrát, splnil jsi úkol a můžeš jít“. Čára odbití může být podle úrovně hráčů posouvána dozadu nebo dopředu.
Varainty:
Trenér nahazuje míč nejdříve zepředu, později ze strany
Úkol pro dva hráče: „Zahraj nejdříve na svého spoluhráče, ten opět na tebe a Ty do koše! Každý se musíte trefit jednou!“
I jiné cíle v hale mohou být zajímavé. Stejné cvičení se může ztížit tím, že hráči provedou určitou činnost před odbitím: klik, otočení o 360 stupňů

Hlavní téma tréninkové jednotky – odbití spodem

U nácviku přihrávky je důležité přihrát míče, které letí z pole soupeře přes síť. Na závěr tréninku se nabízí soutěž, která je orientována právě na přesnou přihrávku na nahrávače, který je omezen pohybem. Trenér stojí na soupeřově polovině hřiště a přehrává míč přes síť na hráče, který přihrává míč k síti, kde stojí hráč na žíněnce. Chytí-li hráč míč po přihrávce, aniž by opustil žíněnku, pokus je úspěšný, po dvou úspěšných pokusech splnil hráč svůj úkol a může se jít protahovat.
Varianty:
Podle úrovně zvládnutí přihrávky volí trenér druh úderu přes síť – volný míč, drive, lob. Trenér může imitovat plachtící servis a volit různou vzdálenost od sítě.
Trenér může volit směr úderu od hráče, v případě že byl nácvik zaměřen na přihrávku mimo osu těla, volí směr úderu mimo tělo hráče.
Také cvičení ve dvojici jsou možná. Hráč podává na přihrávajícího hráče a po servisu běží do místa nahrávky. Druhý hráč přihrává míč tak, aby ho podávající hráč mohl chytit.

Hlavní téma tréninkové jednotky: Podání

V případě podání, které je úvodním aktem hry, jsou závěrečná cvičení izolovaná. Proto je dobré zvolit cíl, kam se hráči při podání trefují: žíněnka, branka, vozík na míče atd, pole vyznačené metami. Soutěž může trenér spojit s vyběháním. „Máš pouze jeden míč. Podávej na cíl a utíkej pro míč. Pokud trefíš třikrát cíl, máš splněno!“.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 12/2011