Lidé jednají v souladu s obrazem, který si vytváří. Tento obraz já, jenž se mění u dítěte s každou nově získanou pohybovou funkcí, je zčásti zděděný, zčásti vštípený výchovou a zčásti jej během života dotváříme a upravujeme sami. Lidé však většinou svůj obraz já brzy přestanou rozvíjet, jejich chování, myšlení, prožívání a vnímání se stanou stereotypní, ustrnulé a schematické.

 

Touto myšlenkou skončila první část textu.

ZKVALITŇOVÁNÍ POHYBU JE TOU NEJLEPŠÍ CESTOU PRO VYTVÁŘENÍ POZITIVNÍHO VLASTNÍHO OBRAZU

   U živých tvorů rozlišujeme zpravidla dva stavy vědomí: bdělý stav a spánek. Existuje ještě třetí stav, je to stav bdělého vědomí, který můžeme nazvat uvědoměním. V tomto stavu si zřetelně uvědomujeme, co v bdělém stavu děláme a naopak. Je zřejmé, že v této poloze či stavu můžeme pouze myšlením zkvalitnit obraz vlastního já… Naučit využít (s ním pracovat) nebo upozornit jedince na tento stav je velkým počinem trenéra! Otevírá se tím další kanál pohybového učení, který je velice efektivní a zásadně pomáhá vytvořit představu o vlastním obrazu jedince (parametrech pohybu).

    Bdělý stav sestává ze čtyř propojených složek (POHYB, SMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ, CIT A MYŠLENÍ), které se vzájemně ovlivňují. Všechny tyto složky, které se podílejí na jakémkoliv činu, se navzájem od sebe velice liší, stejně jako lidé, kteří tyto činy vykonávají. Aby člověk mohl přemýšlet, musí být bdělý a musí vědět, že nesní, musí tedy pociťovat a rozeznávat polohu svého těla. K tomu, aby se pohyboval, potřebuje člověk ať už vědomě nebo nevědomě, alespoň jeden ze svých smyslů, současně však i myslí a pociťuje.

   O zkvalitnění našeho já budeme usilovat prostřednictvím pohybu a to z těchto důvodů: Nervový systém se zabývá především pohybem více než čímkoliv jiným. Mnohostranným a složitým způsobem zjišťuje nervový systém reakce těla na trvalé působení zemské tíže. Bez této činnosti nervového systému bychom nemohli myslet, neprobíhaly by naše pocity ani smyslové vnímání. Celý nervový systém se v bdělém stavu podílí na činnosti všech metod, které usilují o zkvalitnění lidské bytosti, je tomu tak i u těch metod, které mají za to, že využívají pouze jednu ze složek bdělého stavu.

POHYB JE DŮLEŽITÝ PRO SEBEHODNOCENÍ

  Pro obraz Já každého člověka je pravděpodobně nejdůležitější jeho tělesná konstituce a pohyblivost. Dítě, které na svém vzhledu shledá něco odlišného, nedokonalého, čím se liší od ostatních dětí, bude tímto objevem hluboce zasaženo, což se projeví na jeho chování. Např.: dítěti s poruchou páteře budou dělat potíže pohyby vyžadující rychlou reakci v oblasti rovnováhy. Snadno klopýtne a bude muset věnovat soustředěnou pozornost činnostem, které budou vykonávat ostatní děti bez nejmenší námahy. Takové dítě se bude jinak vyvíjet. Zjistí, že si musí vše uvědomovat předem, že se musí na novou situaci připravit, že se nemůže spolehnout na svoje spontánní reakce. Pohybová nejistota ovlivní jeho sebehodnocení. Často bude zaujímat postoje, které budou bránit plnému rozvoji jeho schopností. Naopak rozvoj plnohodnotného pohybu (technika či hra volejbalu je pouze součástí) zvyšuje sebevědomí a ocenění sebe sama…

KAŽDÁ SVALOVÁ ČINNOST JE POHYBEM

Každé naše jednání začíná činností svalů. Bez jejich činnosti nejsme schopni mluvit, vidět ani slyšet. Při pohybu je důležitá nejen jeho intenzita, ale i přesná mechanická, prostorová a časová koordinace.

POHYB JE ZÁKLADEM UVĚDOMĚNÍ

  Většina dějů, které v nás probíhají, nám zůstává utajena až do té doby, než začnou působit na svaly. Až se naše obličejové svaly, naše srdce a dýchací svaly zorganizují tak, že se začneme smát či plakat, že pocítíme strach nebo radost, pak se teprve dovíme, co se v nás odehrává. Pohyb je tedy indikátorem vnitřního stavu mysli. Jistě zajímavé a podnětné zjištění i z pohledu trenéra volejbalu ...

Pokračování bude následovat v dalším metodickém dopise.