Otázku, co udělat před tím, než začne zápas, si pokládá snad každý trenér. Nejde jenom o techniku, taktiku a kondici, ale také o teambuilding. Abychom dobře připravili družstvo pro nadcházející výzvy, navrhuji zaprvé objasnit hodnoty a postoje, zadruhé formulovat cíle, zatřetí umožnit týmu zažít úspěch, začtvrté definovat a rozdělit role a zapáté rozhovory a analýzami výsledků zjistit správnost cesty, po které jdeme. U hodnot a postojů jde o základ, na kterém je celá práce s týmem postavena. Následující otázky j sou jeho součástí:Co žene jednotlivé členy týmu vpřed?  Proč, a s jakou motivací přicházejí do tréninku?Jaké očekávání mají? Co chtějí dokázat? A nejdůležitější věc: Co jsou ochotní proto obětovat? Rozhodující přitom je, aby představy trenéra i hráčů šly stejným směrem. Také klub a jeho vedení by mělo být do těchto záležitostí včleněno. Dům, který leží na špatných základech, za nějakou dobu spadne. Mít různé hodnoty a postoje je legitimní. Ale kapitán motorového člunu bude na plachetnici stejně nešťastný jako kapitán plachetnice na motorovém člunu. Tady doporučuji mít jasno a být transparentní. To umožní všem zúčastněným podílet se na projektu ze stejného přesvědčení.

Otázku, co udělat před tím, než začne zápas, si pokládá snad každý trenér. Nejde jenom o techniku, taktiku a kondici, ale také o teambuilding. Abychom dobře připravili družstvo pro nadcházející výzvy, navrhuji zaprvé objasnit hodnoty a postoje, zadruhé formulovat cíle, zatřetí umožnit týmu zažít úspěch, začtvrté definovat a rozdělit role a zapáté rozhovory a analýzami výsledků zjistit správnost cesty, po které jdeme.

1.    Objasnit si hodnoty a postoje

U hodnot a postojů jde o základ, na kterém je celá práce s týmem postavena. Následující otázky jsou jeho součástí:

·         Co žene jednotlivé členy týmu vpřed?

·         Proč, a s jakou motivací přicházejí do tréninku?

·         Jaké očekávání mají?

·         Co chtějí dokázat?

·         A nejdůležitější věc: Co jsou ochotní proto obětovat?

Rozhodující přitom je, aby představy trenéra i hráčů šly stejným směrem. Také klub a jeho vedení by mělo být do těchto záležitostí včleněno. Dům, který leží na špatných základech, za nějakou dobu spadne. Mít různé hodnoty a postoje je legitimní. Ale kapitán motorového člunu bude na plachetnici stejně nešťastný jako kapitán plachetnice na motorovém člunu. Tady doporučuji mít jasno a být transparentní. To umožní všem zúčastněným podílet se na projektu ze stejného přesvědčení.
Příklad: U mládežnického týmu se může stát, že hráči přichází na trénink pouze z důvodu zábavy, sportovní odvětví jim však nic neříká. Zažil jsem tento případ, kdy jsem to jednomu hráči vysvětlil. Od té doby hraje fotbal, kde je šťastný.  

2.    Formulovat cíle

Navrhuji formulovat cíle v širším spektru okruhů. Nejdříve by měli všichni členové týmů formulovat své osobní cíle. Otázka by mohla znít. Kde bych se chtěl zlepšit? Jsou moje cíle zaměřeny spíše na techniku, kondici, emocionální složku nebo na jiné komponenty? Cíle mohou být formulovány nebo upřesněny po rozhovoru s trenérem. Poté je třeba formulovat týmové cíle. Umístění na konci sezóny k nim patří stejně tak jako vytvoření týmové kultury. Vysoké cíle jsou formulovány rychle, každý cíl však nese své konsekvence. Chtít vyhrávat také znamená, že musím mluvit o podílu účasti hráčů na zápasech v sezóně. Není stejné, jestliže tým řekne, že chce vyhrávat nebo řekne, že chce sice vyhrávat, ale aby si každý hráč v zápase zahrál. Pokud chci za každou cenu vyhrát, musím také počítat s tím, že se ne každý hráč dostane na hřiště. Pokud se s těmito důsledky družstvo i trenér identifikují, může tým formulovat i vyšší cíle. Nespočtu konfliktů, které během sezóny neustále čelíme, můžeme předejít, pokud jsou cíle a jejich důsledky na začátku sezóny jasně formulovány. Vedle konečného umístění musí být formulovány i jiné cíle, které mohou hnát tým kupředu. Cíle zajistí jasnost, transparentnost a jsou nutným předpokladem pro zdárný průběh sezóny. Generelně existuje motto, které ctím: Úspěch týmu je postaven nad osobní přání jednotlivých členů týmu.

Co je úspěch?

Na otázku, co je úspěch, můžeme relativně jednoduše odpovědět. Kdo dosáhne svých cílů, je úspěšný. To je pravdivé, a proto bude konečné umístění v tabulce vždy indikátorem úspěchu číslo 1. Vítězit chtějí všichni, tak to je a také zůstane. Přesto si myslím, že by úspěch měl být definován a hodnocen z více hledisek. Pokud je sport často citovaná škola životem, pak by měl mít také možnost naučit se schopnostem i dovednostem důležitým pro život. Vítězství k nim patří, ale jako jedno z mnoha hledisek. Čím více cílů formulujeme, tím větší prostor zbývá pro úspěšné splnění těchto cílů, i když se zápasy nevyhrávají. Pokud například stydlivé děvče po půl roce ostychu vyjádří svůj názor před ostatními, pokud zlepšená fyzická kondice přispěje k lepší psychické kondici, pokud hráč během dvou let dospěje do vůdčí role týmu, jsou to úspěchy, které by neměly být přehlíženy. Aby mně bylo rozuměno, nechci zde popírat vůli po vítězství nebo vítěznou mentalitu. Kdo stojí na hřišti, chce vyhrávat. Fascinace sportu se však neskládá pouze z tabulkového umístění na konci sezóny.

Definovat a rozdělovat role

Formulování cílů máme za sebou, přichází čas je plnit v praxi. Teoreticky vyspělý tým ještě není garantem úspěchu. V týmu musí být hráčům rozděleny jednotlivé úlohy a role, které mohou hráči podle jejich individuálních vlastností převzít. Existují však úkoly, které některým členům týmu nemohou být odebrány, aniž by nedošlo k iritacím a nepochopení. Nejdůležitější roli přebírá trenér. On je hlavou týmu, organizuje díky svému know-how tréninkové jednotky, plánuje rozvoj a přebírá vůdčí zodpovědnost týmu. On je šéf. Od této role se očekávají rozhodnutí, jasná komunikace, upřímnost a fairness. V mých očích je trenér také zodpovědný za to, že vyzve hráče, kteří poruší týmová pravidla a jejich chování je v rozporu se stanovenými cíli, k pohovoru. Že trenérova rozhodnutí každého hráče neuspokojí, je jasné. Ale pokud se trenéři zříkají vůdčí zodpovědnosti, přesouvají nepříjemné věci na jinou osobu, podkopávají si svou důvěru a akceptaci v týmu. Jsou oblasti, ve kterých si trenér může vyslechnout názor ostatních, nechat se přesvědčit o správnosti někým jiným, rozhodnutí však nakonec musí udělat sám.

U rozdělování rolí v týmu nejde o rovnoprávnost a stejné postavení hráčů v týmu. V každém týmu by měla být zdravá hierarchie. Královská cesta však je docílit rovnocenného postavení hráčů v týmu. Každý hráč v týmu je na hřišti mimo něj spoluodpovědný za úspěch týmu, je akceptován a také za svou práci odměněn.

Kontrola správnosti cesty

Vývoj týmu je proces, který je neustále v pohybu. Individuálními rozhovory, týmovými poradami a přesnou analýzou tréninků a zápasů by měla být zvolená cesta neustále kontrolována. V případě, že je to nutné, také změněna nebo přizpůsobena.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 11/2010