V práci trenéra spoléhá český trenér hodně na úsudek a pocit, ale abychom si rozuměli, i to je důležitá „výbava“! Vyspělý volejbalový svět se ovšem již před nějakým časem vydal cestou exaktních poznatků ve spojení s vědou. Vím, že to může znít jako fráze, ale pokusím se na konkrétní věci uvést příklad z praxe.

 

 

Práce s mládeží je v Česku silně ovlivněna historicky nastavenou strukturou mládežnických soutěží, které kopírují již v útlém volejbalovém věku soutěže dospělých. Výsledek (umístění) je oceňován a brán jako meřítko kvality a dobré práce s mládeží. Ale ouha. Záhy zjišťujeme, že kombinace ignorování exaktních poznatků s přílišnou zahleděností k výsledku u začínajících hráčů přestává stačit na mezinárodní úspěch. Sami si omezujeme rozhled a dáváme si klapky na oči. Pokud by to bylo o tom, že nám naše intuice povolí vidět za „roh“ ve spojení s rozvojem hráče (a ne dále než na počitadlo skóre), bylo by to v pořádku. Realita je ovšem jiná…

O uplynulém víkendu proběhl v Prostějově seminář mládežnických trenérů. Pro někoho bylo překvapením s jakou radostí jsem kvitoval přítomnost trenérů dospělých kategorií. To bylo myšleno pochopitelně upřímně! Ono to totiž bez vzájemné vazby dospělí trenéři – trenéři mládeže – dospělí trenéři opravdu nejde! Vrcholová podoba hry by měla příjít v dospělém věku. Proč až v dospělém věku? Protože hráč dosahuje fyzického i mentálního vrcholu. Proto musí trenéři mládeže znát specifika a nároky dospělého volejbalu. No a proč by měl znát trenér dospělých hráčů práci trenérů mládeže? Měli by vědět, jaké nároky a co od mladých hráčů budou potřebovat. Myslím si, že naprosto zásadní je analýza hry dospělých hráčů. S těmito poznatky by měl trenér mládeže pracovat. K čemu mi prosím bude technika, kterou budu prosazovat u mládeže, ponese mi uznání a výsledky, ale bude téměř nepoužitelná ve hře dospělých? Pokud se shodneme, že vrchol by měl přijít s fyzicky ukončeným rozvojem hráče.

Technika je ostatně „pouze“ prostředek, aby šla hra vůbec realizovat. Ale… Vezměte si příklad, po tvrdém úderu dostane hráč v obraně strach a nastaví míči záda. Míč trefí hráče do „hrbu“ a perfektně se odrazí k síti k nahrávači! V ten moment mu asi nemůžeme nic vytknout. Zpracoval míč! Je potřeba si ovšem položit několik otázek:

• Je tato technika natolik korektní, aby ji hráč uplatňoval pravidelně a systematicky se ji učil nebo trénoval?
• Šlo o náhodu nebo jde o způsob, který lze uplatňovat častěji?
• Co když bude úder natolik silný nebo naopak slabý, že nebude možno míč tímto způsobem vybrat?
• Z kolika pokusů se mi povede stejný výsledek? Neexistuje lepší způsob zpracování?

Trenér začíná analyzovat  pro a proti a už ho tolik „nebere“, že míč zpracoval tímto způsobem. Začíná mít zdravé pochybnosti, které většinou směřují ke zlepšení. Je chybou, když trenéři ty pochybnosti nemají… Paradoxem je, že ten, který hledá, přemýšlí a studuje problematiku do hloubky, má nejvíce otazníků…

Snad ne moc dlouhým úvodem jsem se dostal k jádru věci. O tomto víkendu proběhne v Opavě WL mužů. Pro TMK tím končí jedna etapa sledování na téma: Jakým způsobem přihrává servis naše konkurence na mezinárodní scéně. Bylo napsáno výše, analýza hry nejvyšší dospělé úrovně je důležitá a zásadní pro popsání trendu učení techniky hry nejmladších hráčů! Směrem k procesu učení přihrávky si klademe například tyto otázky:

• Jakým způsobem řeší přihrávku naskočeného plachtícího podání konkurence na mezinárodní scéně.
• Právě tento druh servisu vnesl do hry a konkrétně přihrávky nové nároky na techniku.
• Jaká je výchozí strategie? Využívat primárně techniku odbití spodem obouruč (bagrem) nebo naopak odbití vrchem obouruč (prsty)? Zvládat obojí a dle potřeby použít adekvátní techniku?
• Jakou rychlost má prudké, naskočené plachtící podání (dospělých hráčů) a je-li přímé spojení rychlosti letu míče k úspěšnosti přihrávky a zvolené techniky?
• Od určité rychlosti letu míče (cca 58 – 65 km/h) se domníváme, že nelze míč, který letí mimo osu hráče téměř přijmout! Tedy, pokud možno čistě a přesně.
• Přihrávka prsty je plnohodnotná technika a někdy nám nezbude nic jiného, než využít právě ji (rychlý servis na úroveň ramen přímo do hráče).
• Jaké má přihrávající formace hráčů výchozí postavení vůči síti (vzdálenost)?
• Je snahou přihrávat míč v ose nebo mimo osu těla? Je zřejmé, že si míč letící do osy těla hráči pouští často záměrně mimo osu těla (u přihrávky bagrem).
• Je rozdíl ve využití konkrétní techniky přihrávky servisu, který je zahrán v přímém směru servírujícího hráče nebo podáním, který křižuje hřiště (podán diagonálou)?
• Jaký je procentuální podíl přihrávky prsty a bagrem?

Výše položené otázky se dotýkají parametrů dospělého volejbalu. Jaká je tedy vazba na volejbal mládeže – procesu učení. Několik otázek a odpovědí:

Kdy začít s rozvojem techniky odbití spodem obouruč (bagr)?

Barevný minivolejbal a jeho pravidla neurčuje posloupnost učení individuálních herních činností! V BMV je popisována technika bagru od Zeleného mini. Rozvoj techniky bagru ovšem začíná od prvních krůčků s míčem popřípadě dalších pohybových aktivit! Již v útlém věku můžeme stimulovat odhad dráhy letu míče, střehové postavení (nastavení předloktí, paží), přesun k míči, zastavovací dvojkrok, postavení nohou. Postupně je přidáváno spojení a nasazení paží pro potřebu kontaktu s míčem a poloha těla před, v průběhu a po odbití míče. Mladý hráč začíná„manipulovat“ s bagrem. Jsem toho názoru, že současně rozvíjíme všechny druhy techniky (základů IHČ)!

Je potřeba „zvýhodňovat“ v kategorii žáků zpracování míče bagrem nebo prsty?

Hráč by měl především vyhodnotit situaci a dle potřeby zvolit adekvátní techniku. Stále hovoříme o procesu učení a technického rozvoje hráče! Ale… Jsem toho názoru, že přihrávka bagrem je základ jak přihrávky, tak i vybírání. Pokud zůstaneme u naskočeného plachtícího servisu v kategorii žáků, je evidentní, že rychlost i trejektorie míče je naprosto odlišná od parametru servisu, který je „čeká“ již od kategorie kadetů výše (rychlost „plachty“ kolem 55 – 65 km/h).Tady by měl trenér vidět „za roh“. Nechat mladé hráče maximálně manipulovat s bagrem a omezit přihrávku prsty. Jak je napsáno výše, prsty jsou adekvátní způsob přihrávky, ale dle všeho (sledování, měření atd. ) parametry dospělého servisu evidentně upřednostňují přihrávku bagrem. Před přihrávkou bagrem volí hráč jiné výchozí postavení a začíná i vnímat určitým způsobem prostor kolem sebe. Opakem je výchozí postavení u přihrávky prsty.

Pokračování.