Menu
  • Kategorie: Činnost trenéra
  • Napsal Žďárská (překlad)

Učiňme závazek: Přestaňme se chovat hrubě

trener-chovaniPřes šestadvacet let jako trenér využívám různých tréninkových metod a stylů v závislosti na věku a úrovně týmu. Jednu sezónu při divizní soutěži můj asistent poznamenal, že podle jeho názoru ječení a nadávání nemá smysl a nepřináší žádný užitek.

 

 

 

Okamžitě jsem s tím přestala a ještě tentýž večer jsme vyhráli důležitý zápas s velice dobrým týmem. Rozhodla jsem nekomentovat chyby, špatnou hru, špatnou přihrávku nebo chybu při smečování.  Místo toho jsem ocenila dobrou hru, skvělou přihrávku…

Bylo až k nevíře nakolik pozitivní přístup ovlivnil atmosféru v týmu. Připomnělo mi to jedno z nejdůležitějších přikázání Nového zákona : ´Co sám nesnášíš, jiným nečiň. ´ V tomto směru jsme na tom všichni stejně.  Většina z nás nesnáší, když jsme kritizováni, ale pochvala nás povzbudí.

Na školách, ve sportovních oddílech nebo univerzitách se trenér těší náležitého uznání a respektu.  Od profesionálního trenéra se však jistá dávka ´agresivity´, tedy hrubého zacházení očekává a zároveň se předpokládá, že to je jediná možnost, jak dosáhnout úspěchu. Jako profesionální trenéři však zodpovídáme nejen za dobrý výkon našich svěřenců, ale také za jejich osobní rozvoj.

Je prokázáno, že fyzický, emocionální i sexuální nátlak negativně ovlivňuje výkony sportovců, zejména v dlouhodobém časovém horizontu. Vyskytl se i alkohol a záznamy z videí, kde trenéři použitím fyzické síly nutili hráče k lepšímu výkonu.

Je to na každém z nás, jakou atmosféru uvnitř týmu vytvoříme a jestli se rozhodneme pro ten či onen přístup. Možná by bylo dobré na toto téma zavést diskuzi s ostatními trenéry nebo si vést ´záznamy´o chování během tréninku. Můžeme zaznamenat, co přesně říkáme a jak komunikujeme s našimi svěřenci. Dobré je také poprosit kolegu o asistenci při monitorování tréninku.

Šokující pro mě bylo zjištění, že někteří hráči mají doslova hrůzu uslyšet při tréninku své jméno. Je to pochopitelné. Záleží na způsobu, jak je naše jméno vysloveno, pokud jen v nadávkách a ječením, začneme jej nenávidět.

Všimla jsem si, jak se náš způsob komunikace mění, pokud píšeme textovou zprávu nebo e-mail. Podvědomě máme na paměti, že naši zprávu může číst široká veřejnost. Stejně tak bychom měli komunikovat v osobním styku. Jako trenéři bychom měli mít na paměti, že naše chování a náš slovník může zásadně ovlivnit dobré nebo špatné vztahy uvnitř týmu a následnou atmosféru a chování. Je naší povinností zamyslet se a pochopit, jak naše vyjadřování může dopomoct k úspěchu.

Další informace, nápady a termíny můžete také najít na webové stránce www.avca.org

Autor: Cecile Reynaudová