Směrový (časovací) krok v tříkrokovém rozběhu ¨

Orientace, sledování a čekání + přibližování k místu odrazu. Pro naši modelovou situaci: základní rozběh v zóně IV platí, že směr rozběhu by měl být prováděn šikmo, levým ramen blíže k síti. Směr rozběhu z ostatních míst v poli je rozebrán dále. První krok tříkrokového rozběhu levou nohou je základem (časování) timingu, jakoby nutil k čekání a vyhodnocování dráhy letu míče. Při vysokých nahrávkách bývá pomalý, flegmatický, ale nesmí chybět. Je však modifikován  herní situací, která si někdy vynutí jeho zrychlení. Začíná mírným předklonem, jímž se přenese váha na přední pravou nohu a levá se uvolní pro první krok. V momentu, kdy hráč udělá rozhodnutí o zahájení rozběhu, vykročí levou nohou směrem k místu odrazu.

 

 

Začátek a průběh brzdícího kroku

Nohy: tímto krokem se začíná zrychlovat tempo rozběhu. Hráč má již představu, kde bude místo odrazu. V průběhu kroku tempo rozběhu narůstá. Správná koordinace pravé nohy a zašvihujících paží je velmi důležitá. Délka kroku a zášvih paží se vzájemně ovlivňují. Začíná odrazem z levé nohy na konci směrového kroku. Je to zpravidla nejdelší krok rozběhu. Pravá noha vyráží razantně vpřed a během tohoto kroku se začíná propínat, aby došlápla co nejdále. Při dopadu našlapuje na zem důsledně přes patu a chystá se „rolovat“ směrem ke špičce. Chodidlo se pokládá na zem natočené mírně vpravo a začíná tak modifikovat konečný postoj při odrazu i otočení spojnice ramen ještě šikměji k síti. Paže: na začátku kroku je pravá paže před tělem, levá v mírném pokrčení vedle těla nebo mírně před tělem. V průběhu kroku prudce současně zapažují a dokončují pohyb vzad, kam to jen ramenní kloub dovolí – a to v momentu těsně před došlapem pravé nohy na zem. Trup: během zášvihu paží se začíná mírně předklánět, jinými slovy se zmenšuje úhel mezi trupem a stehny, vlivem mocnému pohybu paží vzad a předklonu se boky dostanou dozadu.

 

Konec brzdícího kroku

Nastává převod energie do odrazu a přechod z dopředného pohybu na vertikální. Paže začínají švihat ze zapažení směrem vpřed, trup se začíná napřimovat a tím se i boky dostávají vpřed. Tělo je v relativně svislé napřímené poloze, což umožní působení síly odrazu směrem vzhůru.

 

Dokrok

Funkcí dokroku je otáčení těla do smečařské polohy. Nohy a trup: tento krok dostává  levou nohu před pravou a dokončuje natočení trupu levým ramenem k síti. Levá noha došlapuje na zem přes špičku, šikmo k pravé noze. Tím napomáhá dobrždění pohybu a zapojuje se do vertikálního odrazu. Tělo se natáčí doprava směrem ke smečující paži. Kolena se v průběhu kroku přiblížila k sobě, což má vliv na intenzitu odrazu. Paže: na začátku kroku začínají paže švihat dopředu, boky pokračují v pohybu dozadu. V průběhu kroku se paže míjejí s tělem v blízkosti boků. Paže ze zášvihu pokračují v pohybu vpřed a vzhůru, aby se připravily pro začátek následného smečařského pohybu.

 

Dokončení odrazu a přechod do letové fáze  

Většina podstatného pro pohyb těla v letové fázi úderu se odehraje na zemi při rozběhu a odrazu. Zprostředkovaně má místo a způsob odrazu vliv i na provedení úderu. Načasování švihu paží a pohyb boků vpřed je klíčem k razantnímu úderu. Nohy prošly napínáním v kolenních kloubech a v tomto momentu odrazu  jsou již napnuté  a dokončují odraz ze špiček. Paže jsou téměř napnuté a dostávají se společně do polohy mírně nad hlavou.

 

Nápřah

Nápřah je s oblibou nazývaný jako poloha lukostřelce. Úderová paže: z polohy mírně nad hlavou se pravá paže ohýbá v lokti, stahuje se vzad společně s rotací trupu. Nadloktí pravé paže je v prodloužení spojnice ramen (někdy se loket dostává o něco níže). Paže se v lokti ohýbá do extrému a co nejvíce dozadu (lukostřelec). Trup: ramena a boky jsou natočeny šikmo k síti. Správný nápřah připomíná polohu lukostřelce, který natahuje luk. Neúderová paže a nohy: levá paže zůstává nad hlavou, jakoby ukazovala na míč, tento pohyb však probíhá spontánně kvůli zachování rovnovážné polohy trupu. Také nohy zaujímají různou polohu k zachování rovnováhy.

 

Úder

Vhodnou symbolikou pro tento pohyb je věta: „bič švihá na konci“. Celá následná činnost úderové paže je kinematickým (pohybovým) řetězcem na sebe navazujících pohybů. Každá část řetězce „přebírá“ na začátku svou energii od pohybu předcházejícího (tělo-horní část paže-předloktí-zápěstí). Celkově připomíná celý akt švihnutí bičem – to dodá úderu rychlost. Úderová paže: z polohy „lukostřelce“ začíná pohybový řetězec zvednutím předloktí mírně nahoru. Ohnutá paže spolu s ramenem rotují vpřed. Loket se dostává před rameno a zastavuje se. Ruka padá vzad (v oblasti nad uchem). Při vlastním úderu je paže vytažená nahoru a napnutá,  v ideálním případě ve svislé poloze. Ruka se dotýká míče nad pravým ramenem a mírně před ním. Směr letu míče dolů mu dá až zápěstí, ne paže ani předloktí.  Trup: rotace trupu se zastavuje s úderem. Trup musí být vzpřímený, svislý a zpevněný, tvoří tak základnu, která je oporou pro pohyb paže.

 

Dokončení pohybu a dopad

Smečařovo tělo se zastaví v rotačním pohybu, letová fáze pokračuje po dráze tvaru paraboly jako následek rozběhu a odrazu. Paže: úderová paže přirozeně pokračuje v pohybu za míčem. Při dopadu obě paže přirozeně reagují na polohu těla. Nohy: reagují na úder, mírně se sklopí k trupu, aby zachovaly dynamickou rovnováhu těla. Pravá noha se někdy pokrčí víc. Nohy se postupně připravují na dopad: špičky se propnou. Obě nohy (někdy nesoučasně) se podílejí na měkkém dopadu ohnutím v kotnících, kolenou i kyčlích. Levá noha zpravidla dosedá na zem dříve.

V Nymburce 1. 5. 2007                 Zdeněk Haník (spolupráce Míla Ejem)