Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Volejbal je hra. Jedna z těch úžasných sportovních her a hra je trvalým průvodním znakem lidského konání. Lákáme-li děti do oddílu a jsme-li úspěšní, je pak už na nás, na trenérech, abychom je pro volejbal ještě více získali a nadchli. Je to snadné, stačí jim vytvořit podmínky pro hraní volejbalu. Jinak odejdou, tam kde jim hru umožní, děti se přece chtějí hrát. Všichni, ale dobře víme, že ovládání míče volejbalovým způsobem je úkol nesnadný. K jeho mistrovskému zvládnutí je potřeba velkého, nikdy nekončícího úsilí a píle. Už samotné zahájení rozehry, uvedení míče do hry, je tvrdý oříšek. Některé míčové hry – fotbal, basketbal, florbal, házená, aj. - mají institut výkopu, rozskoku, vhazování, tedy činnosti nikterak složité, které se opakují jen zřídka kdy. Naproti tomu volejbal má institut podání – odbití, jež musí být provedeno jednou rukou, přes síť a do vymezeného prostoru. Dost složitá činnost pro zkušeného dospělého hráče, natož pro začátečníka dětského věku...

Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Volejbal je hra. Jedna z těch úžasných sportovních her a hra je trvalým průvodním znakem lidského konání. Lákáme-li děti do oddílu a jsme-li úspěšní, je pak už na nás, na trenérech, abychom je pro volejbal ještě více získali a nadchli. Je to snadné, stačí jim vytvořit podmínky pro hraní volejbalu. Jinak odejdou, tam kde jim hru umožní, děti se přece chtějí hrát. Všichni, ale dobře víme, že ovládání míče volejbalovým způsobem je úkol nesnadný. K jeho mistrovskému zvládnutí je potřeba velkého, nikdy nekončícího úsilí a píle. Už samotné zahájení rozehry, uvedení míče do hry, je tvrdý oříšek. Některé míčové hry – fotbal, basketbal, florbal, házená, aj. - mají institut výkopu, rozskoku, vhazování, tedy činnosti nikterak složité, které se opakují jen zřídka kdy. Naproti tomu volejbal má institut podání – odbití, jež musí být provedeno jednou rukou, přes síť a do vymezeného prostoru. Dost složitá činnost pro zkušeného dospělého hráče, natož pro začátečníka dětského věku. A navíc činnost, která se opakuje velmi často. A problém je na světě. Silové schopnosti dětí nejsou ještě plně rozvinuté, koordinace pohybu je také velmi nízká, o zvládnuté technice podání nemůže být ještě ani řeč. A přesto chtějí děti hrát volejbal, ale jak začít? Jak tedy spolehlivě uvést míč do hry? Možností se nabízí hned několik.

První nejjednodušší variantou je házení nebo odbíjení míče obouruč vrchem, je to dobrá možnost pro úplné začátečníky, ale podle pravidel to není. Co nejdříve tyto způsoby opusťte. Další možností je spodní podání. Je silově i koordinačně méně náročné než vrchní podání a tak je zvládne i „volejbalový elév“. Domnívám se však, že je to herní činnost, která má svůj vrchol již za sebou. A v moderních metodických řadách pro ni již místo není. Samozřejmě v době volejbalových začátků, umožňovalo hru úspěšně začít a hrát. Byla to nutnost na hřišti o rozměrech 9 x 9 metrů, v šesti hráčích a s výškou sítě, která se mnohdy blížila výšce, na níž hráli dospělí hráči. Byla to však slepá ulička, činnost, která nás nijak neobohacuje, neposouvá dál, na kterou nic nenavazuje. Ne snad poslední, ale cílovou herní činností pro zahájení hry určitě, je vrchní podání. Je to koordinačně a silově, z nabízených možností, nejnáročnější dovednost. Pokud, ale zmenšíme hřiště, snížíme síť a počet hráčů v poli, jinými slovy naučíme děti hrát minivolejbal, nebrání nám nic v tom, abychom vrchní podání preferovali i v kategorii dětí, začátečníků. A navíc nepodstatná není ani vazba na útočný úder potažmo smečované podání. Dítě je hravé, malý volejbalista není výjimkou, umožněme mu si hrát, vytvořme takové podmínky, ať může hrát i volejbal. Česká Lípa, 1.10. 2009, Radek Častulík