Při nácviku základních technik podání u začátečnického volejbalu je nejdůležitější postupovat krok za krokem, tedy od nejjednoduššího k nejsložitějšímu, a v každé jednotlivé fázi nácviku hráče při procvičování jednotlivých technik co nejpřesněji instruovat. Komunikace je jedním z nejdůležitějších nástrojů ke zlepšení kvality hry. Při nácviku podání je potřeba mít stále na paměti, že po celou dobu tréninku musí být všichni hráči aktivně zapojeni a v neustálém kontaktu s trenérem. Hráči by se měli naučit svou hru neustále komentovat. Čím více je k tomu bude trenér během tréninku povzbuzovat, tím rychleji se bude rozvíjet jejich herní technika.

 

Vytváření kontaktu

Při nácviku podání bývá největší překážkou kontakt s míčem a následné odbití (úder).  Pro začínající hráče je nutno postupovat od nejjednodušší techniky (tedy kontaktu s míčem), a teprve po zvládnutí této techniky je možno postoupit k nácviku úderu.

Je dobré začít s nácvikem jednoduché věty : ´Střed dlaně na střed míče.´ Tuto činnost následně předvedeme. Postavte se do čelného stoje rozkročného, nohy v šíři ramen, levá je mírně předsunutá, míč držíme v levé ruce. Zvedněte paži tak, abyste mohli odbít míč do země, udeřte do míče a zároveň uvolněte paži – tedy švihněte vzhůru.  Začátečníci často chybují v tom, že paže následuje míč. Svaly v tom případě nepracují tak, jak by měly (uzamknou se v rameni).  Pracovat musí tedy celá paže. Pokud se míč odrazil přímo vzhůru, kontakt byl proveden správně.

Nácvik této aktivity se doporučuje provádět s více míči, tedy každý hráč má jeden míč. Po celou dobu nácviku trenér hráče sleduje a jejich činnost komentuje. Důležitým aspektem nácviku je čas a rychlost. Proto je dobré stanovit časový limit. Hráči si musí uvědomit, že síla úderu spočívá právě v rychlosti provedení. Jakmile toto hráči pochopí a nacvičí, získají základní dovednost ke správnému podání. 

Popis techniky vrchního podání přes síť

Pokud nácvik vrchního podání v čelném postoji provádíme u volejbalových začátečníků, musíme si uvědomit, že děti školního věku tráví celý den ve školních lavicích, a když pak odpoledne nebo večer přijdou na trénink, jejich vnímání je omezeno. Během víkendu se jejich schopnost koncentrace zvýší, a hráči jsou proto schopní přijímat spoustu informací. Toho bychom jako trenéři měli využít a předat co nejvíce informací během víkendu a během pracovního týdne by naše instrukce měly být jednoduché a stručné.

U začínajících hráčů je potřeba vyvarovat se špatných návyků, případně se jich co nejrychleji zbavit, a začít budovat nové. Zde bych opět zdůraznil nutnost neustálé komunikace hráčů a trenéra. Jako dirigent, který se zabývá hudbou, věřím, že hudba a volejbal spolu mají cosi společného, a to rytmus. Stejně jako muzikanti mohou být mimo rytmus, samotná hra ve volejbale je špatná, pokud hráči nemají na paměti určitý rytmus. Při podání jde o jednoduchý takt na dvě doby : ´Jedna, Dva.´ Tento rytmus stále opakujeme s důrazem na DVA.

Příklad cvičení:  Hráč při JEDNA nadhodí míč jednou rukou a při DVA zasáhne míč dlaňovou částí ruky. Po tomto jednoduchém nácviku stojí dva hráči proti sobě na útočných čarách (vzdálenost 6m) a podávají přes síť na sebe. V tuto chvíli ponecháme stranou kvalitu nadhozu a práci nohou.

Míče do pole vrací trenér spolu s dvěma hráči, kteří se střídavě nezapojují do nácviku, osobně nemám rád, pokud hráči během nácviku opouští hrací pole. Trenér prochází mezi hráči a pomáhá zlepšovat kvalitu podání.

Po zvládnutí podání z této vzdálenosti se vzdálenost postupně zvětšuje. U mladších hráčů postupuje zpočátku individuálně. Důležité je, aby každý hráč zažil při tréninku pocit úspěchu.

Postupně by však všichni hráči měli podávat ze zadní koncové čáry.

Autor: Jeff Lipton, Stevens Institut technologie