Hráč se po nahrávce začne z tohoto postoje pohybovat do střehového postoje (viz dále). Paže jsou pokrčeny v loktech a jsou přirozeně vedle těla. Trup: postoj je zcela přirozený, trup je nepatrně předkloněn. Nohy jsou mírně pokrčené, váha je na přední časti chodidel, hráč někdy překračuje na špičkách.

Pohyb do střehového postoje

Jedná se o moment mezi nahrávkou a útočným úderem soupeře. Po nahrávce soupeře se utváří herní situace v útoku natolik, že bránící hráč může začít vyhodnocovat, jak by mohla vypadat konečná podoba útočného úderu - zóna útoku, vzdálenost od sítě, charakter útoku. V tomto momentu zahájí pohyb do místa konečné akce a tento pohyb zakončí střehovým postojem. Někdy může být tato fáze velmi krátká, například při útoku soupeře prvním sledem (třeba jen úkrok), někdy dokonce žádná (například při útoku nahrávače na druhou), jindy může být delší, především při vysokých nahrávkách z pole (i několik kroků).

Zaujetí střehového postoje

Moment úderu útočícího hráče.

V momentu úderu udělá přihrávač poskok (sérii rychlých poskoků) na urovnání postoje. Poskakování, popř. jiný aktivační pohyb se odehrává na špičkách chodidel. Tento aktivační poskok utváří konečnou podobu střehového postoje (viz dále). Někdy hráč spojí aktivačním poskokem předcházející pohyb (do střehového postoje) s následujícím pohybem, který vede ke kontaktu s míčem. Aktivační poskok by měl být ukončen v momentu úderu smečaře. Někdy se stává, že hráč provede aktivační poskok později, což krade cenné milisekundy. Aktivační poskok se často děje vpřed, vzad i stranou. Zde je třeba upozornit na nebezpečí předsunutí chodidel na (nebo dokonce před) úroveň kolen, což dostává těžiště dozadu. Směry pohybu do střehového postoje mohou mít různou podobu:

• Vzad
• Stranou
• Vpřed

Poloha těla ve střehovém postoji

Moment úderu útočícího hráče. Trup se ještě víc předkloní. Poloha ramen je kolmá na předpokládaný směr letu míče. Pravoúhlý průmět těžiště na zem by měl být nad spojnicí špiček nohou, popřípadě poněkud před ní. Hlava je vpředu mírně zvrácena, oči hledí na ruku útočícího hráče. Nohy: v momentu úderu útočícího hráče by měly být zastaveny všechny lokomoční pohyby. Kolena jsou před špičkami. Nohy jsou široce rozkročené – tzv . pavoučí postoj – s možností přenášení těžiště. Postoj na špičkách, někdy na celých chodidlech. Paže jsou obrácené dlaněmi nahoru a mírně pokrčené v loktech. Jsou připravené v předpažení 70 až 120 cm od sebe (širší než kolena). Paže by měly být každopádně před tělem, aby umožnily předozadní tlumící pohyb.

Pohyb do polohy kontaktu s míčem

Pohyb do polohy při tvrdém úderu: lokomoční pohyb není zpravidla žádný. Zpravidla dochází jen k pohybu části těla, v některých případech úkrok nebo odlehčení nohy. Pohyb do polohy při vybírání zkráceného úderu a ulívky: pohyb bránícího hráče je hlavně vpřed, může být i stranou. V některých případech stejně jako u vybírání tvrdého úderu není žádný lokomoční pohyb. Pohyb do polohy při odraženém míči: pohyb bránícího hráče může být vpřed, vzad i stranou. V některých případech stejně jako u vybírání tvrdého úderu není pohyb žádný. V častých případech dochází k pohybu vzad couváním nebo během zády k síti.

Vlastní akt vybírání míče při tvrdém úderu soupeře

Jak bylo řečeno výše, nedochází zpravidla při vybírání tvrdého úderu k žádnému lokomočnímu pohybu. Dochází k přemístění plochy těla, k pohybu části těla atd. Vybírání tvrdých úderů probíhá většinou v daném střehovém postoji.

Při vybírání se mohou použít různá odbití:

• Odbití obouruč spodem
  • Před tělem
  • Vedle těla
• Odbití jednoruč spodem (vrchem)
  • Vedle těla (nad tělem)
• Odbití obouruč vrchem
  • Před tělem
  • Vedle těla
  • Nad úrovní ramen

Poloha při vybírání tvrdého úderu může mít více podob:

• Narovnáním trupu a ztlumením míče
• V dřepu únožném
• V pokleku na jednom koleni
• Ve výponu po zdvihu z nízké polohy
• V pádu vpřed
• V pádu stranou

Činnost paží se děje často pomocí reflexních pohybů. Činnost paží by měla mít tlumící charakter, což jednoznačně určuje polohu paží před tělem na začátku akce. I když to často doba letu míče nedovolí, je snahou, aby činnost paží i vybírání úderů vedle těla začínala před tělem. Postavení plochy paží při vybírání je takové, aby odražený míč směřoval do hřiště. Někdy dochází při vybírání úderů směřujících před hráče k ohnutí v loktech nebo zápěstích, hráč se snaží dostat jakoby pod míč, aby mu zpracováním v této poloze udělil zpětnou rotaci a udržel ho tak ve hře.

Konečná poloha trupu při vybírání může být různá.

• Napřimování trupu při vybírání úderů na horní polovinu těla.
• Rotace trupu při vybírání úderů vedle těla.
• Předklonění při úderech před tělo.
• Hlava zůstává v poloze popsané u střehového postoje.
• Někteří hráči zaklánějí trup nebo ho natáčejí jedním ramenem dopředu se stažením hlavy vzad, což signalizuje strach.

Nohy: jak bylo uvedeno výše, neděje se zpravidla v těchto situacích lokomoční pohyb. Pohyb nohou je opět dán charakterem situace, někdy se napínají v kolenou, jindy dochází k ukročení (situace jsou popsány výše). Vybírání se často děje pomocí reflexních pohybů paží, těla, hlavy a nohou. Hráč se musí učit vyvinout schopnost tlumit míč kteroukoliv částí těla.

Pohyb po kontaktu s míčem

Pohyb po kontaktu s míčem může být samozřejmě různý podle charakteru předcházející akce. Nejdůležitější je samozřejmě rychlý návrat do dalšího vývoje hry, to znamená do nového výchozího postavení pro další herní situaci. U pádových technik popíšeme pohyb po kontaktu s míčem (viz níže).

V Nymburce, 2.3.2007
Zdeněk Haník (spolupráce Míla Ejem)