Obrana v poli je v současném volejbale na úrovni reprezentací velmi propracovaný systém, který dává útočníkům velmi málo volného prostoru pro skórování. A jako s většinou systémových činností s tím máme v České Republice velký problém.

 

 

 

Bránit se dá v dnešním volejbale jakoukoliv částí těla a téměř jakoukoliv technikou, kromě chycení a hození. To znamená, že rozlišujeme tři techniky vybírání.

1. Vybírání prsty

• Ve chvíli, kdy můžeme hrát nečistě, můžeme používat prsty i při rychleji letících míčích. Dokonce se pomocí prstové techniky dají vybrat i tvrdé útoky.
• Nejvíce však používáme prsty při vybírání v poli na středně rychle a volně letící míče.

2. Vybírání bagrem

• Vybírání bagrem lze rozdělit na práci nohou a práci rukou.
• Práce rukou
  • Správné spojení rukou (dlaní)
  • Vysoké nasazení
  • Dovednost tlumení (kontrola míče)
  • Dovednost hraní mimo osu těla

• Práce nohou
  • Dovednost středového postavení

• Nízké těžiště
• Stabilní postavení (širší či široké roznožení)
• Váha na špičkách
• Dovednost přenášení váhy

• Klíčovou roli při obraně tvrdých útoků v poli hraje bagrová technika.
• Schopnost tlumení velmi rychle letícího míče (dostat ho pod kontrolu) je při obraně v poli jednou ze zásadních dovedností.
• Tvrdá rána od útočníka plně prověří správnou techniku jak spojení rukou, tak vysokého nasazení.

3. Vybírání jednou rukou či ostatními částmi těla (noha, hlava, trup)

• Do této kategorie spadá pádová technika rybička, pád stranou, reflexní zákroky jednou rukou.
• Méně často vídané zákroky hlavou, trupem, nohou jsou nedílnou součástí dnešní obrany v poli.

Individuální technika je sice zásadní částí vybírání, ale naprosto klíčové je postavení v poli, předvídavost (čtení hry). Umět se postavit v poli a ctít kolektivní obrannou taktiku je opravdu těžké. Hráč musí ve velmi krátkém čase vyhodnotit situaci, porovnat ji s týmovou strategií obrany a přizpůsobit svoje postavení dané situaci. Z předešlé věty vyplývá, že hráč v poli musí být před tím, než dosáhne konečného postavení, neustále v pohybu a aktivní. Hráč v poli je hráč, který stále hledá nejvýhodnější pozici pro obranu, potom se o něm dá říct, že je to hráč v poli a ne kuželka.

Právě lenost dnešních hráčů hrát v poli (ono totiž pole bolí a často není tato činnost dostatečně oceňována) je příčinou nízké účinnosti obrany v poli. Při uvědomění si povahy dnešních mladých hráčů mi vychází učení pole jako jeden z nejtěžších úkolů trenérů mládeže spolu s příjmem, což jsou spojené nádoby.