To nejdůležitější, což je výběr místa v návaznosti na činnost spoluhráčů a charakter herní situace, se děje ve fázi, kdy vlastní družstvo nemá míč pod kontrolou. Vlastní vybírání je tedy až posledním článkem složitého řetězce úkonů, čili dovednost (činnost) jednotlivce, která korunuje jeho činnost v obranné kombinaci.

 

 

Funkce a úloha

Funkce a úloha je částečně obsažena již v definici. V podstatě jde ve většině případů (kromě situací při vykrývání vlastního smečaře) o to, odejmout soupeři kontrolu nad míčem, kterou má díky možnosti útočit. Zde jenom ještě připomeňme, že hra v poli je jako pupeční šňůrou spjata s blokováním. Pokud nemluvíme o začátečnickém volejbalu, odvíjí se hra v poli téměř vždy od kvality bloku. To má zásadní vliv na trénink. Oblíbená drilová cvičení sice vytvářejí výbornou pracovní atmosféru, ale herní podmínky přinášejí zcela jedinečné a specifické situace. Snažíme se proto neizolovat hru v poli od blokování a vhodně kombinovat formy nácviku s blokem i bez bloku.

Hra v poli: syntetická činnost

Vybírání (či hra v poli) syntetizuje několik činností, souvisí také s taktikou a samozřejmě s celkovou psychologií volejbalu jako sportovní hry. Nedílnou součástí vybírání je schopnost hodnotit situaci u soupeře, jeho záměr útočit do určitého směru, určitou razancí. Z tohoto důvodu patří hra v poli (stejně jako blok) k činnostem, které jsou přímo závislé na hře soupeře a herní chování i způsoby řešení jednotlivých situací jednotlivcem i celým týmem se mohou v různých situacích značně lišit. Nemluvě zatím o vlivu vlastního bloku. V moderním volejbalu je určujícím prvkem útočná činnost. Ta rozhoduje ve velké míře o úspěšnosti či neúspěšnosti družstva. Vybírání či také obrana v poli může být pověstným jazýčkem na misce vah v situaci, kdy jsou družstva v útočné činnosti vcelku vyrovnaná. Samozřejmě, že se jednotlivé věkové kategorie liší v důležitosti této činnosti. Liší se i význam hry v poli mezi ženami a muži. Z hlediska vrcholového volejbalu je to činnost relativně nerentabilní: poměr mezi počtem útoků soupeře a počtem zpracovaných ve vlastní bod proměněných akcí, je minimum. Je to v podstatě velice trpělivé a koncentrované čekání, často úspěchem neodměněné. Hráči musí trvale uplatňovat vynikající techniku, předvídavost a musí být neustále kladně motivováni, přestože výsledek jejich snažení má někdy i náhodný charakter. Navíc obrana proti útočnému úderu, resp. útočné kombinaci soupeře je velice závislá na obraně na síti a tedy na součinnosti více hráčů a též na stanovené taktice týmu. Obrana v poli musí být vždy koncipována tak, aby sledovala svůj hlavní cíl: připravit týmu možnost uskutečnit protiútok nebo donutit soupeře udělat chybu.

Technické aspekty

Hráč má mít z hlediska techniky zvládnutý přechod z vysokého do nízkého postavení, bezpečně zvládá volejbalový pohyb po hřišti, ustupování, umí upravit své postavení při útoku soupeře z hlediska výšky a vzdálenosti míče od sítě při úderu. Dobrý polař disponuje správnou technikou odbíjení obouruč spodem i vrchem při různých úderech soupeře – tvrdý úder, střední úder, lehký úder. Ovládá vybírání tvrdých úderů kteroukoliv částí těla, umí hrát jednou rukou, má zvládnutou dobrou pádovou techniku dopředu i do stran, umí hrát nohama, zpracovat tvrdé údery nad hlavou a všechny tyto prvky ve své činnosti syntetizuje. Rozbor techniky při hře v poli je bohatší než u jiných herních činností, protože podle vývoje situace se mění zásadně nejen výběr řešení (zásah v převalu či tlumení ve stoji), ale i druhy techniky a to v širším měřítku (jednoruč či obouruč, vrchem či spodem, v klidu či v pohybu nebo pádu, v různých druzích pádů). 

Kondiční a zdravotní aspekty

Střehový postoj i poloha při kontaktu s míčem souvisí úzce s činností nohou ve statických polohách, udržováním a obnovováním rovnováhy i s připraveností k následnému pohybu. To znamená z hlediska přípravy hráče pro vybírání (stejně jako u přihrávky – viz kondiční aspekty přihrávky) nezanedbat rozvoj síly dolních končetin.

Taktické aspekty

Z hlediska taktiky by měl být hráčschopen uplatnit jakoukoliv techniku adekvátně situaci, reagovat na změnu taktiky soupeře úpravou svého postavení a musí být schopen realizovat taktický záměr trenéra.

K úspěchu ve vybírání vede tak jako v ostatních herních činnostech perfektní technické provedení, které vyrůstá z biomechanických zákonitostí. V míře ještě větší než v ostatních herních činnostech – schopnost správného výběru, schopnost kombinovat stoprocentní provedení s kreativitou, vhledem do herní situace a okamžitou reakcí na proměnlivou situaci. Lze říci, že při vybírání trénujeme reakci na standardní situaci, ale také na situace, které nelze řešit jen v rámci naučených postupů. Hráč musí těžit ze svých vnitřních schopností kombinovat postupy, reagovat. Musíme ho naučit správně provedené rutinní postupy, ale také reagovat spontánně, bez vědomé myšlenkové operace. 

 

Psychologické aspekty

Hráč musí být schopen instinktivní reakce. Uplatňuje jakousi „zarámovanou“ pozornost a reakci na nečekaný podnět (např. reakce na vybraný míč spoluhráčem). Hráč se musí izolovat od vedlejších či nepodstatných jevů na hřišti, v hledišti – být „hypnotizován vztahem míč – já – moje poloha – vybrání“.

Důležitým aspektem práce trenéra je vštípit svým svěřencům, že hra v poli je přes svoji zdánlivou neefektivitu důležitou psychologickou činností, která vede nejen k zisku bodů, ale i ke zvýšení sebevědomí družstva. Bez obrany v poli je družstvo necelistvé s neblahými důsledky na bojovnost a sebevědomí. Ne náhodou je ve hře emocionální reakce na úspěch získaný obrannou činností u vyspělých družstev výraznější než na bod dosažený útokem po podání soupeře. Obrana v poli je významným prvkem v psychologické odolnosti družstva. Úspěch v obraně nenahradí svým významem útok na síti, ale je nedílnou součástí hry a vítězné družstvo musí chtít být vítězné i ve hře v poli.  

 

Doporučená literatura k tématu vybírání (hra v poli):

Bazan, E. (1999). Akrobacie  - pádová technika (Z. Valášek trans.). Zpravodaj ČVS, 1999 (7), 21 – 24.

Kuhn, P. (1997). Der Auftakt-Hop, Deutsche Volleyball Zeitschrift, Lehrbeilage, 1997 (6), 91.

Maier, M., &  Nussbaum, R. (1998). Techniky vybírání míče (J. Jinoch trans.). Zpravodaj ČVS, 1998 (12), 19 – 24, 1998 (11), 15 – 20.

Patera J. (2000). Zařazení libera do družstva [závěrečná práce pro získání kvalifikace trenéra II.třídy]. Zpravodaj ČVS, 2000 (9), 20.

Selinger, A. (2002). Vykrývání smečaře (M. Ejem, Z. Valášek & J. Jinoch trans.). Zpravodaj ČVS, 2002 (8), 23 – 24. 

Selinger, A. (2003). Obrana v poli - vybírání míče (M. Ejem, Z. Valášek & J. Jinoch trans.). Zpravodaj ČVS, 2003 (2), 19 – 26, 2003 (3), 19 - 26 .

Selinger, A. (2003). Obrana v poli - kombinace proti útoku soupeře a vybírání míče (M. Ejem, Z. Valášek & J. Jinoch trans.). Zpravodaj ČVS, 2003 (1), 22 – 29.

V Nymburce 6.3.2007           Zdeněk Haník (spolupráce Míla Ejem)