Předem se omlouvám za terminologii. Nemám v úmyslu psát metodiku a postupovat přísně odborně. Z každé herní činnosti vytrhnu vždy to, co mě jako trenéra pálí a reprezentačního zvláště. Pokud se týče vybírání míče, chtěl bych se zmínit o vybírání nestandardních míčů. Lidově řečeno: vybírání míčů v „rybičce“, vybírání skluzem, vybírání bočním pádem...

Prvé dva způsoby vybírání nedělají žádné problémy. Jedině snad v tom, že skluz se učí zdaleka nejlépe (rybička je fyzicky velmi náročná) a také je nejpohodlnější. Bohužel z hlediska účinnosti je to pro trenéry nejméně vítaný způsob odbití. Důvod je jednoduchý – s míčem po skluzu se toho už moc nedá dělat.To co mě opravdu zajímá, je vybírání bočním převalem a také vybírání tvrdých míčů přenesením váhy na jednu z nohou. V tomto případě nehovořím o ženském volejbale, kde je tato technika uplatňována a také dobře trénovaná. Mluvím o volejbale mužském.

1.Jak se hraje ve světě:

Musím konstatovat, že právě sledováním reprezentačních celků jsem zjistil kdysi dávno, že tato technika existuje a že je velmi účinná a potřebná. Jako hráč jsem byl v tomto směru dost zanedbaný a v začátcích své trenérské kariéry jsem o tomto  způsobu odbíjení věděl velmi málo. Ve světě se hraje na široce rozkročených nohou, hrají se míče vpravo či vlevo vedle hráče převalem přes vykročenou nohu a otevřenou dlaní vrací míč do hry. Stejně se hrají ve svět i míče letící mimo osu  těla – tedy i smečované podání. Míč je odehrávaný obouruč v ose těla (míč je tak dobře kontrolován – tlumení, velká rovná plocha)

2. Jak trénuji já:

Samozřejmě mám výhodu že, trénuji ve sportovních třídách a jsem zároveň učitelem Tv. Počínaje šestou třídou je pádová technika součástí volejbalové gymnastiky. U kluků začínám se skutečným volejbalem až v polovině sedmé třídy a do té doby s hráči dělám pravidelně cvičení na přenášení váhy , převaly bokem na žíněnkách. Z hlediska síly je jednoduší naučit vybírat převalem  než pádem, který někteří prostě na rukách neunesou. Přenos provedení převalu , výpadu, vybíraní s úkrokem, do hry je z počátku velmi malý. Ve věku 14 až 15 let, kdy se rozdíly mezi chlapci začínají stírat  a volejbalový objem je už dostatečný (až 4 tréninky týdně).  Tato převalová technika se začne prosazovat  v podmínkách, kdy už hráč je schopen ji vědomě použít (důležité jsou také silové vlastnosti).

3.Jak se trénuje u nás

Předesílám, že jde o můj subjektivní názor:dle zkušeností, které jsem udělal s ročníkem 1989 v začátku jejich trénování – mimo hráčů z Příbrami, tuto techniku neuměl ani jeden hráč. Nejčastější chyby: úzké postavení, neznalost možnosti vybírat vpravo či vlevo převalem, snaha hrát míče mimo osu těla pouze rukama. Mám podezření, že se u chlapců moc vědomě netrénuje.

4. Možnosti zlepšení:

Největší problém vidím v chápání způsobu trénování. Trénuji proto, abych vyhrál. Abych vyhrál, musím mít dostatečné fyzické a technické předpoklady. K technickým předpokladům patří i technika vybírání. Abych dokázal reagovat na všechny možné soupeřovy pokusy dopravit míč na zem, musím umět všechny možné způsoby jak tomu zabránit. Převal, přenášení váhy, široké postavení k tomu nezbytně patří. Všechno ostatní je pak už jednoduché. Prostě si myslím, že tuhle část volejbalu trenéři podceňují.

V Příbrami dne 20.9.2007                         Jiří Zach