Myslím, že „obrana“ je nejlepší barometr pro měření bojovného ducha týmu, jeho mentality, houževnatosti a chuti vítězit. Rozdíl mezi bráněním nebo pouze míčem často spočívá jen v tom, jak silně ho hráč chce mít; tato dispozice nebo mentální predispozice se musí trvale v tréninku rozvíjet.

 

 

 

Bránit, znamená být si vědom konstrukce protiútoku, zároveň hráč-žák musí zažívat uspokojení, že vzal míč již ve chvíli, kdy přečetl úder ze strany smečaře. Koncepce obrany, kterou hráč-žák obvykle má v sobě, musí být tedy ovlivňována, protože takový moment hry není ve skutečnosti pozice motorické podřadnosti (nevýhodné oproti smeči), ale je to situace, kdy zintenzivnění percepčního systému a taktického zpracování může vykompenzovat špatnou motorickou účinnost.

Trénink se zakládá na 4 základních konceptech:

1. vyhodnocení a taktické zpracování dat (rozpoznat parametry a vyhodnotit situaci hry protivníka) jeden proti jednomu;

2. využití obranných technik;

3. ochrana obvodu hry (sešikování);

4. úzké propojení mezi obranou, příjmem, protiútokem.

 

Vyhodnocení a taktické zpracování

Podle mého názoru by měla být obrana považována za pravý a opravdový útok, hráč „jde proti míči“. Obrana nesmí být tedy chápána jako pasívní odpověď jednoho hráče, který by trefen míčem. Cílem, ke kterému by měl trenér směřovat, je tedy, že chlapci umí dobře zahrát  "1 proti 1" (útočník proti hráči obrany) – tedy situaci, v níž útočník musí mít být znalý a hráč obrany se učí „číst ruku“ a vyhodnocovat útočníka pokaždé a analyzovat proměnné situace hry.

Situace 1 na/proti 1 je zásadní v tréninku, protože se znovu objeví i v zápase.

Nesouhlasím s tím, kdo již na úrovni Under 14 nařizuje týmu taktiku s dodržováním velmi přísných pozic na hřišti (fixní pokrytí lobovaného míče středovým hráčem, který brání úder po lajně atd…) a s kumulací taktických problémů, které by naopak měly být řešeny individuálně. I za cenu ztráty několika zápasů, myslím, že chlapci by se měli „naučit hrát“ a rozvíjet už od prvních let hry dobrou individuální taktiku.

Jinými slovy, v obecném smyslu, věřím, že v každém případě trenér v sektoru mládeže a zvláště  Under 14 musí upřednostnit individuální růst před sportovním výsledkem.

Je tedy dobře dávat chlapcům informace, některé referenční body, které musí rozeznat v akci hry, nechat je řešit situaci na hřišti až do obdržení odpovídající a korektní odpovědi. Všichni se musí učit bránit ve všech zónách hřiště, musí vědět, že v každé pozici mají rozdílné úkoly. To je značný podnět k přemýšlení a musí být sledován jak v tréninku, tak v zápase. Jistě je to obtížnější cesta, kterou bychom se měli dát, ale je to cesta, která přinese větší výsledky v technicko-taktickém rozvoji hráče.

 

Využití obranných technik

Celkem vzato se obrana se stává soubojem mezi útočníkem a hráčem obrany, a protože tento hráč obrany musí umět odpovědět na každou situaci vytvořenou útočníkem, větší část obranných přesunů musí být provedena předtím, než je míč smečován. Často lze slyšet trenéry, jak říkají „držet 2, dole 11", koncepce vyjádřená těmito slovy je stále platná, ale jen ve vztahu ke schopnosti hráče-žáka dostat se rychle z této pozice za účelem provedení zákroku.

Pozice: nohy rozkročené a těžiště dole, aby se umožnilo pažím být pod míčem (úder směrem nahoru), ale to, co má větší význam je využití konceptu "aktivní dynamické vychýlení", které se provádí, když jsou chodidla paralelně, váha těla vpřed (projekce kolen před špičky), paže otevřené, připravené se spojit do bagru nebo se zvednout pro obranu otevřenýma rukama.

Úder do míče: míč je zastaven a nikoliv adresován, zvláště v případě prudkých útoků (útok směrem do středu hřiště).

§ Bagr tlačený: lze použít na pasivně kontrolované míče od bloku nebo míč darovaný soupeřům.

§ Bagr kontrolovaný: směřuje ke kontrole prudkého míče, který projde „čistě“ blokem.

Hráč-žák musí myslet na to, aby zbrzdil rychlost míče ztlumením nárazu pažemi a nohama (komprese úhlů).

§ Pohyby ramen pro nastavení paží a přenesení těžiště za míč, pro míče, které přicházejí stranou těla (předchází dřep).

Dřep, převalení a pád (rybička nebo ne) dovolují zasáhnout i vzdálenější míče (více či méně rychlé) v akčním poloměru hráče obrany.

 

Důležité: akrobatická obrana (obranné zákroky na zemi) není cílem, ale je to nástroj, jehož prostřednictvím se podaří vzít míče určitého typu; když není pád na zem nutný, je lepší ho nedělat (účelem je zákrok s dobrou kontrolou míče).

 

Ochrana obvodu hry

Vychází z konceptu, že:

1. v Under 14 neexistují problémy v obraně vázané na 1. nebo na 2. dobu útoku;

2. všechny nebo téměř všechny útoky vychází ze třetí doby;

3. většina trajektorií útoku není zaražena, ale jsou vedeny do vzdálenější části obvodu hry;

4. chabá účinnost bloku;

5. zaručena situace 1 proti 1.

 

Z toho vyplývá, že: každý hráč má přesnou zodpovědnost, která se liší podle pozice, kterou zaujímá na hřišti, a musí se zabývat v první řadě prudkými útoky mířenými do posledního metru a půl pruhu vzadu po straně, který tvoří největší problém pro stupeň obtížnosti a vysoké procento úspěšné realizace.

Když se takto udělá žebříček na základě obtížnosti, lze obranné zákroky klasifikovat následovně:

1. míč darovaný soupeři; nutno provést krátkou přihrávkou s maximální přesností na nahrávače;

2. míč tečovaný blokem: který dovolí obránci dobrou kontrolu a který může být tedy znovu hrán bez výrazných potíží;

3. míč blízko hráče obrany (i když přiletí rychle) projde čistě blokem a nedovolí obránci se přesunout.

4. míč středně vysoké rychlosti kolem půl metru, maximálně metru od obránce (nedovolí úplné přemístění dolních končetin);

5. pomalý míč do cca 3 metrů od obránce; dovolí krok přesunu (znovuzískání lobovaného míče)

 

Propojení mezi obranou, příjmem a protiútokem

V herní situaci míč zvednutý v obraně a nevrácený protiútokem je sám o sobě neúčinný, protože soupeř může rozehrát nový útok bez větších obtíží; agresívní obrana, která chce vyhrát zápas, se klade za cíl jako obranný prostředek, aby soupeř měl problémy zorganizovat následnou akci ofenzívní hry.

Trenér ve fázích řízené hry a v syntetických cvičeních musí dělat vše pro to, aby stimuloval své svěřence, aby ze sebe vydali to nejlepší a vést je, aby vyřešili tento taktický problém; po zákroku obrany se musí podařit, z jakékoliv pozice v poli, zvednout míč do pozice 4 tak, aby byl proveditelný účinný protiútok; nejdříve se musí uskutečnit ze snadnějších obranných situací, potom ze stále více komplexnějších. Trenér musí přerušit hru (a upozornit na chybu, i když není evidentní), musí stimulovat chlapce, aby vždy hledali ofenzívní řešení.

Autor: Massimo Merighi

Normal 0 false false false CS JA X-NONE

/* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Table Normal"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin-top:0cm; mso-para-margin-right:0cm; mso-para-margin-bottom:10.0pt; mso-para-margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:Calibri; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin;}