V roce 2000 jsem skládal národní tým pro mistrovství Evropy 2001. Objížděl jsem evropské ligy a zoufal jsem si. Nahrávači na předcházejícím ME 1999 ve Vídni, kdy český tým obsadil čtvrté místo, byli Holčík a Černoušek. Pravidelně se střídali. Mě se to nějak nezdálo a hledal jsem… Černoušek měl dobrou pozici u ostatních hráčů, preferoval jej můj asistent Jirka Zach, ale mě se to s ním nějak nezdálo. Musím přiznat, že měl ze všech nahrávačů nejlepší předpoklady: měl nejrychlejší nahrávku, hrál rád se středovými hráči (nahrál jim i po horším přijmu), byl nejpřesnější. Solidně blokoval a podával. Abych to zkrátil, hledal jsem ještě jednoho nahrávače. Vyzkoušel jsem Gogu, chvíli se v reprezentaci ukázal Jarda Škach a rovněž vynikající nahrávač, ale absolutní exot Latečka.... (Foto: Martin Sidorjak)

V roce 2000 jsem skládal národní tým pro mistrovství Evropy 2001. Objížděl jsem evropské ligy a zoufal jsem si. Nahrávači na předcházejícím ME 1999 ve Vídni, kdy český tým obsadil čtvrté místo, byli Holčík a Černoušek. Pravidelně se střídali. Mě se to nějak nezdálo a hledal jsem… Černoušek měl dobrou pozici u ostatních hráčů, preferoval jej můj asistent Jirka Zach, ale mě se to s ním nějak nezdálo. Musím přiznat, že měl ze všech nahrávačů nejlepší předpoklady: měl nejrychlejší nahrávku, hrál rád se středovými hráči (nahrál jim i po horším přijmu), byl nejpřesnější. Solidně blokoval a podával. Abych to zkrátil, hledal jsem ještě jednoho nahrávače. Vyzkoušel jsem Gogu, chvíli se v reprezentaci ukázal Jarda Škach a rovněž vynikající nahrávač, ale absolutní exot Latečka. Vyjel jsem tehdy mimo jiné do Friedrichshafenu, podívat se na Zapletala. Neviděl jsem ho. Mogulescu ho nechal sedět za Maďarem Kochem. Zapi nehrál. Mogulescu mi na kávě vysvětloval, že na Kocha nemá. Zdál se mu pomalý. Mě se zase líbila jeho drzost optimismus a bojovnost. Dal jsem mu šanci. Se Zapletalem se poté uhrálo 4. místo na ME a 4.místo ve světové lize. Pomalý sice byl a zůstal, ale uhrál nejlepší výsledky z českých nahrávačů za posledních dvacet let, a kolik nepříjemného si vyslechl od odborné veřejnosti a od médií, v posledních letech.

A tak je to pořád. Ve své malosti a „uťáplosti“ si sami ztěžujeme situaci. A tak se nyní znovu pláče, že nemáme nahrávače. Máme: Ticháček hraje ve Fridrichshafenu, Škach v Berlíně, Boula v Toulouse, Zapletal ve Francii (neznám přesně název klubu). Černoušek již hraje druhou ligu ve Francii, ale v Čechách by byl stále výborný nahrávač pro extraligu. Kust byl ve Francii a v Německu a vrátil se. Dostal lekci a stalo se to co, jsem avizoval: nemá v pořádku nahrávačské řemeslo a bude muset o svou pozici znovu bojovat, ale špatný nahrávač to není. 6 solidních nahrávačů (z toho 3 i z hlediska Evropy špičkoví). V lize hrají dále na postech prvních nahrávačů dále Malčík (Opava), Haník jr. (Příbram), Novák (Brno). V Belgii hraje Fortuník jr. Takže dohromady 10 solidních nahrávačů a v lize je deset týmů. Takže máme nahrávače nebo nemáme? Možná, že nemáme osobnost typu Ricarda, Grbiče nebo Vermiglia, souhlasím, ale třeba nám vyroste už v ročníku 1989-90: jsou tam zajímavé typy Barák, Chochlík, Pekárek, Carba. Uvědomil jsem si tuto skutečnost, když jsem viděl utkání Fridrichshafen vs. Berlín před pár dny. Vítěz ligy mistrů nakonec udolal družstvo, které je již dlouho špičkou německé bundesligy a pravidelně postupuje v evropských pohárech.

Něco vám řeknu, kdyby Berlín neměl Jardu Škacha, nevím jestli by tuto vizitku potvrdil. Jarda přesahuje svým výkonem své spoluhráče. Jeďte se podívat. Lukáš Ticháček loni seděl, neměl to jednoduché, ale letos hraje. Družstvo, které vyhrálo ligu Mistrů si ho nechalo na postu prvního nahrávače. Podle toho jej jistě platí, této logice věřím. Tedy činy, ne slova. Mám určité výhrady i k Lukášovi Ticháčkovi (především z hlediska samostatnosti při vedení družstva), ale je nahrávačem v elitním evropském týmu, zahrál loni velmi solidně na mistrovství světa: tato pravda je rozhodující. Sám jsem byl k otázce českých nahrávačů kritický, přiznávám, ale teď jsem viděl hrát Škacha s Ticháčkem v solidní evropské soutěži a hráli prostě dobře. Podobně jsem viděl hrát loni dobře Boulu ve francouzské lize proti Tours a dobré reference na jeho výkony mám i letos. Ne, nechci umělé vytvářet pozitivní náladu, v národním týmu se taky často vztekám nad realizací útočné koncepce, ale shrňme si několik jevů, na něž bychom se měli podívat střízlivěji:

• Zapletal nebyl brzdou českého národního týmu, jak se mu často vyčítalo, jeho čas už se zřejmě naplnil, ale je nejúspěšnějším nahrávačem české reprezentace poslední doby.
• Máme deset nahrávačů, kteří kdyby byli všichni v Česku, mluvilo by se jinak o českých nahrávačích a neměli bychom plnouligu slovenských nahrávačů (nebo jich snad potřeba mít třicet nebo padesát?).
• Máme minimálně tři mezinárodně konkurence-schopné nahrávače (Ticháček, Škach, Boula)
• Nemáme na nahrávačském postu světové eso typu Richarda, Grbiče či Vermiglia, ale ani Itálie, Brazílie nebo Srbsko taková esa nemá stále. Musíme čekat.
• A upřímně si musíme přiznat, že máme velmi malý počet solidních nahrávačů v ročnících narození 83, 84, 85, 86, 87 a 88.

Sám jsem dost kritický, ale jenom tímto výčtem uvádím věci na pravou míru a takto formulované, mi ten pohled na úpadek české nahrávačské školy připadá střízlivější. To jenom proto, abychom si „nesrali“ do vlastního hnízda, víc než je nutné.

V Nymburce 18.11.2007            Zdeněk Haník