Zřejmě poslední příspěvek psaný v roce požehnaném číslicí šťastných – sedmičkou. Příspěvek ovšem vyjde již v roce, který je poznamenaný osudovou číslicí osm. Nebudu spekulovat o tom, co nás opět čeká osudového v „osudovém“ roce 2008. Budu se zcela prozaicky věnovat tomu čemu aspoň trochu rozumím a to volejbalu. Jsem relativně častým hostem na utkáních Českých Budějovic a také si, když nejsem přítomen, točím všechny jejich mezinárodní zápasy. Je mi celkem jasné, proč jakýkoliv český celek z extraligy může jen těžko  konkurovat celkům z jiných zemí. Jedním z velkých rozdílů je hra nahrávačů... (foto:www.pankiv.cz)

 

Zřejmě poslední příspěvek psaný v roce požehnaném číslicí šťastných – sedmičkou. Příspěvek ovšem vyjde již v roce, který je poznamenaný osudovou číslicí osm. Nebudu spekulovat o tom, co nás opět čeká osudového v „osudovém“ roce 2008. Budu se zcela prozaicky věnovat tomu čemu aspoň trochu rozumím a to volejbalu. Jsem relativně častým hostem na utkáních Českých Budějovic a také si, když nejsem přítomen, točím všechny jejich mezinárodní zápasy. Je mi celkem jasné, proč jakýkoliv český celek z extraligy může jen těžko  konkurovat celkům z jiných zemí.

Jedním z velkých rozdílů je hra nahrávačů. Zdeněk Haník se snažil dát trochu sebevědomí našim nahrávačům a konstatoval, že situace na tomto postu není zdaleka tak tragická, jak se jeví při pohledu na českou extraligu, kde převládá slovenský živel, který je všeobecně veleben. Srovnání nahrávače Sládečka s jeho protějškem, nahrávačem řeckého celku, nedopadlo pro prvně jmenovaného moc dobře. Problémem snad tentokrát nebyla rychlost a ani distribuce nahrávky. To není jednoduché jednoznačně vyhodnocovat a má  na to vliv spousta věcí a třeba i úroveň smečařů, blokařů. Ti asi také nebyli rovnocenní svým protějškům. Co ovšem lze hodnotit vcelku exaktně, je kvalita nahrávky z hlediska přesnosti. Nahrávka má mít správnou výšku a délku a také a to je velmi důležité vzdálenost od sítě. Prostě fyzikální veličiny. Rozdíl v této kvalitě byl veliký.

Velice jsem se nad tím zamyslel a přemýšlel, která z vlastností nahrávky (teď více myslím na dlouhé nahrávky do kůlů a na  doskok) je pro kvalitu nahrávače limitující a tedy důležitější. Protože jsem teď v plné přípravě s juniory ročníku 89, je to pro mě docela důležitá otázka a problém, který řeším a budu řešit na každém soustředění. Jako nejdůležitější se mi jeví správná a standardní vzdálenost nahrávky od sítě. Zkušení smečaři si dokážou vcelku poradit s kratší nahrávkou, výška nahrávky, pokud není přímo nesmečovatelná, se dá taky opravit zrychlením a správnou polohou nohou v okamžiku úderu. Největším problémem se mi zdá vzdálenost míče od sítě. Pokud je míč nahrán blízko sítě je při dnešním agresivním blokovaní skoro nehratelný, pokud je daleko od sítě (znovu při dnešní obraně) v poli snadnou kořistí. Pokud jde o délku nahrávky a výšku lze ji docela snadno korigovat a i naučit a opravit po instrukci. Naopak přesnost v rovině od sítě či k síti je problém. Závisí totiž více na schopnosti čistě a synchronně odbít oběma rukama a to v jakékoliv poloze vůči smečaři.

Empirická zkušenost mě utvrzuje v názoru, který je opravdu podložen vcelku velkým počtem nahrávačů, které jsem učil nahrávat, že právě nepřesnost typu daleko nebo blízko je tou největší chybou nahrávačů a je limitující pro úspěšnost. Také vím, že učit nahrávat a docílit této přesnosti je to nejtěžší a nejméně uchopitelné. Ani velký počet opakování, ani různé cíle ( konstrukce, trenér chytající na lavičce a jiné pomůcky) nejsou zárukou žádané přesnosti. Zřejmě jedna z vlastností, které jsou více dány geny a méně již možností je efektivně naučit. Asi je to podobné jako stihači za 2. světové války, kdy schopnost střílet v trojrozměrném prostoru šlo naučit jen do určité míry. Bohudík, že ve volejbale je důsledkem jen porážka.

V Příbrami 30.12.2007         Jiří Zach