Vysoká nahrávka – průběh a možnosti
Průběh dráhy letu míče u vysoké nahrávky: Dráha letu míče vychází z účelu. Jestliže je záměrem dopravit míč z bodu A do bodu B a volejbalová situace si vyžaduje delší časový interval, potom tento přesun označujeme nahrávku termínem „vysoká nahrávka“ (normál). Tomuto odpovídá průběh letu míče. U vysoké nahrávky lze průběh letu míče z hlediska rychlosti popsat takto: zrychlení, zpomalování, zrychlování. Dále z hlediska dráhy letu míče lze popsat vysokou nahrávku takto: stoupání, stagnace, klesání, kde stoupání a klesání je velice výrazné oproti polovysoké a vystřelené nahrávce. Vertikální rozptyl je v rozmezí 3 až 8 metrů a výš. Tento interval počítáme od výšky, kde hráč odbije míč ne od povrchu haly.

 

Možnosti zásahu míče u vysoké nahrávky jsou přinejmenším omezené. Křivka dráhy letu vysoké nahrávky poskytuje útočícímu hráči jednu výhodu, kterou je čas. Hráč má čas na řádné odstoupení a maximální možný rozběh. Další výhodou je, že může míč vždy zasáhnout v maximální možné výšce (tento typ nahrávky, profilem svojí dráhy letu vždy poskytuje útočníkovi možnost zasáhnout míč v maximální možné výšce), kterou je schopen dosáhnout. Nevýhodou vysoké nahrávky je její křivka letu, která útočníkovi poskytuje možnost zásahu míče v horizontální rovině pouze v jednom bodu (viz obr.). Míč neletí, ale padá a to téměř kolmo k horizontální rovině. Druhou nevýhodou je rychlost míče, která se díky gravitačnímu zrychlení zvětšuje od přechodu míče z téměř klidové polohy do pádu (vyšší nahrávka znamená vyšší pádovou rychlost v momentu úderu) viz obr. A protože u vysoké nahrávky nám jde hlavně o zásah míče v nejvyšším možném bodě je důležité načasování rozběhu a odrazu.

Dalším parametrem vysoké nahrávky je, kde útočník může udeřit do míče. Často se setkáváme se situací, kdy nahrávač nahraje vysokou nahrávku, vypadá jako ideální, ale místo dopadu nahrávky (kdybychom míč nechali spadnout a nezasmečovali) je metr za postranní čarou, což není povedená vysoká nahrávka, protože útočník má omezené možnosti útoku, a to díky zúženému útočnému úhlu (útočník má otevřené útočné pole jen asi 60 stupňů podle toho, jak daleko za anténkou je hráč schopen míč zasáhnout). Vysoká nahrávka musí mít vždy takovou dráhu letu, aby míč dopadl před postranní čáru, a to z toho důvodu, aby měl útočník možnost útočit jak diagonálně, tak po lajně v tom případě má hráč pro potřeby útoku otevřené 90 stupňové pole. Ve volejbalovém žargonu nahrávku musí nahrávač postavit.

Grafické znázornění průběhu a možností